4 Tz 97/2008
Datum rozhodnutí: 10.12.2008
Dotčené předpisy: § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.




4 Tz 97/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. prosince 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 To 170/2008, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 To 170/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 13, § 36 odst. 1 písm. a) a § 263 odst. 3, 4 tr. řádu v neprospěch obviněného M. K.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Současně s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.



Krajskému soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. 2 T 84/2007 byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem podvodu ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 250 odst. 1, 2 tr. zákona.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že

1)dne 24. 11. 2005 v O. M. O. poblíž bývalé kavárny E. obžalovaný M. K. pod příslibem finanční odměny a předání aktivační karty SIM, přemluvil již pravomocně odsouzenou I. D., kterou vybavil peněžními prostředky na složení záloh a uhrazení dotované ceny telefonu, aby téhož dne v O. M. O. na ulici ř., v prodejně T-M., s úmyslem neplnit sjednané závazky, uzavřela se společností T-M. C. R., a.s., se sídlem v P., T., účastnickou smlouvu s tím, že při uzavření smlouvy uhradila v hotovosti zálohu na měsíční paušál ve výši 500,- Kč a zálohu na minimální měsíční plnění ve výši 1.500,- Kč, převzala mobilní telefon zn. Nokia 6230i, za dotovanou cenu 1.999,- Kč, podmíněnou využíváním služeb operátora a hrazením sjednaných poplatků, oproti prodejní ceně ve výši 9.499,- Kč, jakož i SIM kartu s telefonním číslem, načež ihned poté uvedený mobilní telefon, včetně aktivační karty SIM, předala obžalovanému M. K., který s ním naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž za poskytnuté služby žádný z obžalovaných neplatil, čímž společnosti T-M. C. R., a.s., způsobili škodu na neuhrazeném hovorném a službách, jakož i na rozdílu v cenovém zvýhodnění přístroje v celkové výši 17.791,- Kč,

2)dne 14. 2. 2006 v O. Z. na ulici R., obžalovaný M. K., pod příslibem finanční odměny a předání staršího mobilního telefonu přemluvil již pravomocně odsouzenou I. D., kterou vybavil peněžními prostředky na složení volací jistiny a uhrazení dotované ceny telefonu, aby téhož dne v prodejně V., s úmyslem neplnit sjednané závazky, uzavřela se společností V. C. R., a.s., se sídlem v P., V., dvě ústní smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, na jejichž základě byly zřízeny zákaznické účty s tím, že při uzavření smluv uhradila v hotovosti jistiny v celkové výši 4.000,- Kč, v rámci zákaznického účtu pak převzala mobilní telefon zn. Nokia 6230i, za zvýhodněnou cenu 3.577,- Kč, podmíněnou využíváním služeb operátora a hrazením sjednaných poplatků, oproti prodejní ceně ve výši 8.577,- Kč, jakož i SIM kartu s telefonním číslem, a dále v rámci zákaznického účtu převzala mobilní telefon zn. Sony Ericsson K750i, za zvýhodněnou cenu 3.577,- Kč, podmíněnou využíváním služeb operátora a hrazením sjednaných poplatků, oproti prodejní ceně ve výši 8.577,- Kč, jakož i SIM kartu s telefonním číslem, načež ihned poté uvedené mobilní telefony včetně aktivačních karet SIM, předala obžalovanému M. K., který s nimi naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž za poskytnuté služby žádný z obžalovaných neplatil, čímž společnosti V. C. R., a.s., způsobili škodu na neuhrazeném hovorném a službách, jakož i na rozdílu v cenovém zvýhodnění přístrojů v celkové výši 16.181,50 Kč.

Za tento trestný čin a sbíhající se trestnou činnost mu byl podle § 250 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o společném trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 2 T 87/2006, který byl obviněnému doručen dne 4. 2. 2007 a nabyl právní moci dne 13. 2. 2007, jímž byl zrušen výrok o vině a celý výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2006 sp. zn. 2 T 294/2005, který byl obviněnému doručen dne 11. 8. 2006 a nabyl právní moci dne 22. 8. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Současně byl podle § 228 odst. 1 tr. řádu zavázán k povinnosti nahradit poškozenému způsobenou škodu.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě v nepřítomnosti obviněného, když dospěl k závěru, že vyrozumění o jeho konání je možno považovat za doručené ve smyslu ustanovení § 64 odst. 2 tr. řádu a že jsou splněny podmínky podle § 202 odst. 2 tr. řádu.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 To 170/2008 bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K.

Upozornil v ní, že vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolacího soudu bylo dne 29. 2. 2008 zasláno na adresu trvalého bydliště obviněného, který tuto určil jako adresu pro doručování písemností. Krajskému soudu v Ostravě se nevyzvednuté vyrozumění vrátilo dne 21. 3. 2008 s tím, že adresát nebyl zastižen a že nereagoval ani na výzvu k vyzvednutí zásilky ze dne 4. 3. 2008.

Důvodem nepřítomnosti obviněného M. K. u veřejného zasedání odvolacího soudu dne 27. 3. 2008 však byla skutečnost, že dne 26. 2. 2008 nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody do věznice V., a to v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 79/2000. O nástupu výkonu trestu odnětí svobody obviněný Krajský soud v Ostravě sám neinformoval a tuto informaci krajský soud nezískal ani z jiného zdroje. Skutečnost, že se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, byla tak zaznamenána až Okresním soudem v Ostravě ve vykonávacím řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu spolu s usnesením o zápočtu doby zadržení do uloženého trestu obviněný převzal dne 12. 5. 2008 ve věznici P.-B., kam byl dne 6. 5. 2008 přemístěn k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody.

Ve skutečnosti, že veřejné zasedání odvolacího soudu proběhlo bez přítomnosti obviněného, který v té době vykonával trest odnětí svobody, aniž výslovně uvedl, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, spatřuje ministr spravedlnosti porušení zákona v neprospěch obviněného. Zákon byl porušen i v tom, že veřejné zasedání o odvolání obviněného se konalo, aniž měl obviněný obhájce, přestože okamžikem jeho nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nastal zákonný důvod nutné obhajoby. Ministr spravedlnosti konstatuje, že o zamítnutí odvolání obviněného M. K. bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto, aniž by pro takové rozhodnutí byly objektivně splněny zákonné procesní podmínky.

V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13, § 36 odst. 1 písm. a) a § 263 odst. 3, 4 tr. řádu, dále aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, který ji v potřebném rozsahu znovu projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 13 tr. řádu ten, proti němuž se řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.

Podle § 263 odst. 3 tr. řádu při veřejném zasedání konaném o odvolání musí mít obviněný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.

Podle § 263 odst. 4 tr. řádu v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.



Z údajů uvedených v přezkoumávaném trestním spise je zjevné, že výše uvedenými zákonnými ustanoveními se Krajský soud v Ostravě důsledně neřídil.

Konstatovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva na obhajobu. Procesní podmínky uvedené v těchto zákonných ustanoveních nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či výkon trestu skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení, včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil. Z údajů obsažených v trestním spisu vyplývá, že Krajský soud v Ostravě nikterak nezjišťoval, zda se obviněný nachází ve výkonu trestu či vazbě, ačkoli tak učinit měl, a to tím spíše, že vyrozumění o konání veřejného zasedání se vrátilo jako nedoručené a že obviněný vůbec nereagoval na výzvu k vyzvednutí zásilky.

Stížnost pro porušení zákona podal ministr spravedlnosti důvodně, neboť bylo porušeno právo obviněného na obhajobu za situace, kdy Krajský soud v Ostravě konal ve věci veřejné zasedání o podaném odvolání obviněného, aniž byly dány všechny zákonné předpoklady pro konání tohoto veřejného zasedání.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 To 170/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13, § 36 odst. 1 písm. a) a § 263 odst. 3, 4 tr. řádu v neprospěch obviněného M. K.



Podle § 269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě znovu ve věci provede veřejné zasedání, a to za splnění výše uvedených procesních podmínek bude-li obviněný nadále ve vazbě či výkonu trestu a teprve poté ve věci znovu rozhodne.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á