4 Tz 97/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 97/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. července 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. B.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Mostě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, byl obviněný A. B. uznán vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že od července 2002 do října 2002 v M. umožnil mladistvému L. H., vést zahálčivý a nemravný život tím, že ho vodil do restauračních zařízení, kupoval mu jídlo, pití, alkohol, poskytoval finanční částky a za to po něm požadoval různé sexuální služby včetně orálního a análního sexu, přičemž ke stykům docházelo na různých místech města M., a jednání se dopustil přesto, že věděl, že mladistvý dosud nedosáhl věku 18ti let. Za to byl obviněnému uložen v sazbě § 217 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 35 odst. 2, § 45 odst. 1, 2 a § 45a tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tímto trestním příkazem byl zároveň podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 6 T 151/2002, pokud se týkal obviněného A. B., včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Citovaný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 21. 7. 2003, právní moci nabyl dne 5. 8. 2003.

Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. B. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch tohoto obviněného v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Okresnímu soudu v Mostě, že ačkoliv v opisu rejstříku trestů je vyznačeno předchozí odsouzení obviněného, k němuž došlo trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 19 T 54/2002, jímž byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, samosoudce Okresního soudu v Mostě si neopatřil informace o tomto odsouzení, a obviněnému uložil opět trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Odsouzení obviněného trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 121 T 5/2003, nebylo v rejstříku trestů vyznačeno, neboť toto rozhodnutí nabylo právní moci až dne 6. 8. 2003, tedy až čtyři měsíce poté, co byl vydán trestní příkaz Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003. Pokud by si samosoudce Okresního soudu v Mostě ověřil, zda trest obecně prospěšných prací z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5, o němž věděl, byl či nebyl vykonán, mohl uložit jiný druh trestu, čímž by se zabránilo vzniku nezákonnosti překročením horní výměry pro trest obecně prospěšných prací, neboť by pak tresty obecně prospěšných prací uložené Obvodním soudem pro Prahu 9 a Obvodním soudem pro Prahu 5 v celkové výměře 400 hodin nepřekročily maximální výměru stanovenou pro tento druh trestu.

Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen v neprospěch obviněného A. B. zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.

Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 4 T 23/2003, zjistil, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mostě podala u tohoto soudu dne 14. 3. 2003 obžalobu na obviněného A. B. Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě vydala dne 15. 4. 2003 trestní příkaz pod sp. zn. 4 T 23/2003, jímž vyslovila výrok o vině s užitím totožného popisu skutku a právní kvalifikace činu ve shodě s obžalobou, uložila obviněnému trest obecně prospěných prací ve výměře 400 hodin. Okresní soud v Mostě však pochybil, pokud v rámci svých úvah o trestu nezvážil existenci trestního příkazu Obvodního sodu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 19 T 54/2002, jímž byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. (správně mělo být uvedeno písm. e)) uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. V době vydání trestního příkazu sp. zn. 4 T 23/2003, obviněný neměl z výše uvedeného trestu nic vykonáno a s výkonem trestu obecně prospěšných prací vůbec nezapočal. Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě tuto skutečnost měla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen. Uvedené zjištění mělo následně vést samosoudkyni v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán. Jen tímto způsobem mohla dostát povinnosti vyplývající z ustanovení § 36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu vždy zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Vzhledem k tomu, že trestní zákon stanoví v ustanovení § 45a odst. 1 umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohl tak být obviněnému uložen uvedený druh trestu ve výměře 400 hodin, neboť tak byla překročena zákonem stanovená hranice o 200 hodin.

Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudce Okresního soudu v Mostě porušil zákon také v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení § 266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem k výše zjištěným porušením zákona vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudce Okresního soudu v Mostě především vyžádá nový a aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného, v rámci nového řízení také doplní dokazování čtením spisů Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 19 T 54/2002, jakož si vyžádá i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Most, zda a případně v jakém rozsahu obviněný uložený trest obecně prospěšných prací vykonal. Okresní soud v Mostě musí v rámci svého nového rozhodování také zohlednit existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 121 T 5/2003, a i v této trestní věci zjistit zda obviněný z trestu obecně prospěšných prací něco vykonal či nikoli, neboť i existenci tohoto trestu je třeba zohlednit z hlediska zásad § 45a odst. 1 tr. zák. a § 36 tr. zák. Teprve po takto doplněném dokazování, vyhodnocení těchto nových důkazů samostatně i v kontextu důkazů, jež jsou již v trestním spisu fixovány, může samosoudce dospět k rozhodnutí o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Bude však významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., neboť Nejvyšší soud konstatoval, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, jeho situace se tudíž v novém řízení nemůže změnit v jeho neprospěch při existenci zákazu reformationis in peius.

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á