4 Tz 96/2003
Datum rozhodnutí: 17.07.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 96/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. července 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. F., proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 4 T 105/2002, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Výrokem o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 4 T 105/2002, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. F.

Napadený rozsudek se z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 4 T 105/2002, byl obviněný M. F. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v době od 1. 5. 2000 (v rozsudku je vadně uvedeno datum 1. 5. 2002) do 17. 4. 2002 ve F.- M. a jinde nepřispíval na výživu nezl. dcery M. F., pokud byl zaměstnán nenahlásil svou vyživovací povinnost a tuto nenahlásil ani Úřadu práce, z jehož evidence byl vyřazen pro nenastoupení do sjednaného zaměstnání, přičemž výše výživného mu jako otci byla stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. Nc 618/1995 ze dne 12. 6. 1995, který nabyl právní moci dne 13. 7. 1995, ve výši 700,- Kč, která byla následným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. P 211/1996 ze dne 16. 3. 2000, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2000 zvýšena na 1.400,- Kč měsíčně počínaje dnem právní moci výroku o rozvodu manželství, která nastala dne 23. 10. 2000, přičemž vzhledem k finanční a sociální situaci matka požádala Okresní úřad ve F.-M. o příspěvek na výživné pro nezl. dceru, který jí byl rozhodnutím Okresního úřadu ve F.-M. č. j. Om 300/1995 přiznán a vyplácen a obviněný tak dluží Okresnímu úřadu ve F.-M. za stíhané období na výživném částku 29.400,- Kč. Za to byl obviněnému uložen podle § 213 odst. 3 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2, § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.

Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 12. 2002.

Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. F. Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl samosoudkyni Okresního soudu ve Frýdku-Místku, že vyhlásila rozsudek a uložila trest obecně prospěšných prací přesto, že obviněnému byl již stejný trest uložen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 1 T 115/2001, a to ve výměře 70 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 2. 2002, kdy Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 7 To 561/2001, o odvolání okresního státního zástupce tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a obviněnému byl nově uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Ministr spravedlnosti ve své stížnosti konstatuje, že na posouzení situace nic nemění ani to, že trest uložený obviněnému Krajským soudem v Ostravě byl usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 2. 2003, které nabylo právní moci dne 25. 3. 2003 (ve stížnosti je chybně uvedeno, že usnesení ještě právní moci nenabylo, ač na č. l. 76 je vyznačena právní moc rozhodnutí), přeměněn v trest odnětí svobody v trvání 125 dnů, neboť pro aplikaci ustanovení § 36 tr. zák. je rozhodný den vyhlášení nového rozsudku, kterým se ukládá trest téhož druhu.

Vzhledem k tomu, že podle § 45a odst. 1 tr. zák. lze uložit trest obecně prospěšných prací pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, došlo v daném případě k porušení zákona v ustanovení § 36 tr. zák., když součet postupně uložených trestů obecně prospěšných prací, dosud nevykonaných, činí 600 hodin, a je tak v rozporu s citovaným zákonným ustanovením.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného M. F. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, jakož i rozhodnutí obsahově navazující, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Orgány činné v trestním řízení podle § 2 odst. 6 tr. ř. jsou povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí podle § 36 tr. zák. tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.

Obžaloba v předmětné trestní věci napadla Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 24. 5. 2002, přičemž dne 27. 5. 2002 zjistila pracovnice podacího oddělení, že proti témuž obviněnému jsou u tohoto soudu v posledních dvou letech vedena dvě další trestní řízení pod sp. zn. 2 T 181/2000 a 1 T 115/2001, o čemž učinila ve spise zápis (č. l. 55). Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že samosoudkyně této skutečnosti nevěnovala dostatečnou pozornost a nevyžádala si k datu 4. 10. 2002, kdy ve věci vydala rozsudek, uvedené předcházející spisy, ani nezjišťovala v jakém stadiu se řízení v těchto předcházejících spisech nacházejí. Pokud by tak učinila, zjistila by, že obviněný byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 1 T 115/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 7 To 561/2001 pro pokus z trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 250 hodin. Napadený rozsudek nabyl právní moci dne 18. 2. 2002. Ve vztahu k těmto zjištěním by samosoudkyni muselo být zřejmé, že trest obecně prospěšných prací byl již obviněnému uložen v maximální výměře stanovené § 45a odst. 1 tr. zák., která činí 400 hodin, a tudíž uložení stejného druhu trestu již vzhledem k ustanovení § 36 tr. zák., stanovícímu limit pro výměru trestu dosud nevykonaného a nově ukládáno, není možné.

Je třeba konstatovat, že ve vztahu k těmto zjištěním samosoudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku nerespektovala povinnost, která jí vyplývala z § 2 odst. 5 tr. ř., když nezjistila řádně a bez důvodných pochybností skutkový stav. Pod pojem zjištění skutkového stavu je nutno zahrnout i objasnění okolností, jež mají k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Důsledkem uvedených pochybení byl posléze stav, kdy obviněnému byly uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 600 hodin, a proto stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle § 266 odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 4 T 105/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl z důvodu uvedených výše porušen zákon v ustanovení § 36, 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. F. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušen a tejně tak i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku bude ve svém rozhodování významně omezena ustanovením § 273 tr. ř., zakazujícím zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl v případě obviněného M. F. porušen v jeho neprospěch, a proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Úvahy samosoudkyně Okresního soudu budou také omezeny z pohledu zásad § 36 tr. zák. Bude na ní, zda ve věci nařídí hlavní líčení a upustí od uložení dalšího trestu podle § 37 tr. zák., či zda ve věci zvolí jiný postup, kupř. předvídaný ustanovením § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., když jiné způsoby rozhodnutí vzhledem k limitujícímu ustanovení § 273 tr. ř. zřejmě nepřicházejí v úvahu.

Pro úplnost je nutno připomenout ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná