4 Tz 90/2005
Datum rozhodnutí: 26.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 90/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. července 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 To 404/2004, a podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Samosoudce Okresního soudu v Semilech rozhodl dne 9. 2. 2004 v trestní věci obviněného J. S. rozsudkem pod sp. zn. 4 T 336/2003, jímž uznal tohoto obviněného vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Uvedeného jednání se dopustil dne 11. 6. 2003 v K. na parkovišti u rybníku V., kdy v odpoledních hodinách násilím vnikl do uzamčených zaparkovaných vozidel, a to Škoda 105 Ing. P. K., odkud k jeho škodě odcizil různé předměty v hodnotě 4.070,- Kč, jakož i platební kartu zn. Maestro, a věci O. M. v hodnotě 2.820,- Kč, poté vnikl do vozidla VW Transporter, odkud ke škodě majitele V. T. odcizil mobilní telefon v hodnotě 3.000,- Kč a ke škodě D. C. věci v hodnotě 8.534,- Kč. Těchto jednání se dopustil přesto, že pro trestné činy krádeže byl pravomocně odsouzen jednak trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 50 T 11/2002, a rozsudkem téhož soudu ze dne 8. 11. 2002 sp. zn. 2 T 289/2002. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který vykonal dne 6. 3. 2003. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Byl mu také uložen podle § 57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu v okrese S. na dobu tří let.

Proti rozsudku podal obviněný J. S. odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 To 404/2004. Z podnětu odvolání obviněného byl v napadeném rozhodnutí podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušen výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, když Krajský soud v Hradci Králové nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného pro výkon trestu zařadil podle § 39a odst. 3 tr. ř. do věznice s dozorem. Dále pak provedl dílčí změny ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 To 404/2004, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Uvádí v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 24 odst. 1, 3 tr. ř. (zřejmě míněno ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr. ř.), § 259 odst. 3 tr. ř., § 35 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Podle stěžovatele byl zákon porušen především v tom, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu odsouzení obviněného k němuž došlo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 25 T 93/2003, který nabyl právní moci téhož dne. Tímto rozsudkem byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., který spáchal dne 22. 4. 2003, a za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Je nesporné, že trestných činů, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 2. 2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, se dopustil dříve, než byl v jiné trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 7 vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin. Byly dány podmínky pro aplikaci ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a obviněnému měl být Okresním soudem v Semilech ukládán souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 25 T 93/2003. Okolnost, že tento trest nebyl uložen, svědčí o nedostatečných skutkových zjištěních, která v tomto směru jak Okresní soud v Semilech, tak Krajský soud v Hradci Králové ve vztahu k uloženému trestu učinily. Nelze vyloučit, že případný souhrnný trest by nemusel být uložen na téměř horní hranici trestní sazby § 247 odst. 1 tr. zák. což se v posuzované věci stalo. Obviněnému byly uloženy dva tresty v rozsahu jednoho roku odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků a deset měsíců odnětí svobody s výkonem trestu ve věznici s ostrahou. S ohledem na charakter trestné činnosti se jeví, že takto uložené tresty jsou ve zřejmém nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti spáchaných činů.

Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005 sp. zn. 7 To 404/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen, stejně tak i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále nechť Nejvyšší soud České republiky postupuje podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. věc vrátí soudu druhého stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně nechť ve věci podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodne sám.

Obhájkyně obviněného ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby jí Nejvyšší soud v celém rozsahu vyhověl.

Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením § 274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

Především je třeba přisvědčit názoru vyjádřenému ve stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Semilech, a v odvolacím řízení i Krajský soud v Hradci Králové pochybily, když obviněnému neuložily souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. vzhledem k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 25 T 93/2003.

Souběhem trestných činů se označuje případ, kdy pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Za sbíhající se trestné činy je třeba uložit úhrnný, resp. souhrnný trest podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. Pokud soud ukládá pachateli souhrnný trest, zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest přitom nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

V případě projednávané trestní věci tak byl obviněnému uložen jednak rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 2. 2004 sp. zn. 4 T 336/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005 sp. zn. 11 To 404/2004 za skutky ze dne 11. 6. 2003 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 12. 2003 sp. zn. 25 T 93/2003 za skutek ze dne 22. 4. 2003 trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků, která končí dne 15. 12. 2005. Je zřejmé, že skutků, za které byl odsouzen Okresním soudem v Semilech se dopustil před tím, než byl vyhlášen rozsudek Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 15. 12. 2003 za jiný jeho trestný čin, a že byly dány materiální podmínky pro procesní postup podle § 35 odst. 2 tr. zák.

Stížnost pro porušení zákona však nerespektuje skutečnost, že podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze tento mimořádný opravný prostředek podat proti výroku o trestu jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený trest je v zřejmém rozporu s účelem trestu. S ohledem na mnohonásobnou stejnorodou druhovou recidivu obviněného J. S. i charakteristiku jeho osobních poměrů obsaženou v trestním spise je zřejmé, že z uvedených tří alternativních omezujících podmínek lze v jeho případě uvažovat pouze o první z nich, tj., že nepodmíněný trest odnětí svobody a trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu trestu jsou ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Jinými slovy, že tresty, které byly obviněnému uloženy, se výrazně liší od trestů, které mu měly být uloženy při respektování příslušných zákonných ustanovení.

Tento nepoměr však podle názoru Nejvyššího soudu dovodit nelze. I souhrnný trest, který měl být obviněnému J. S. správně uložen za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a neoprávněné držení platební karty podle § 249b tr. zák. ze dne 11. 6. 2003, a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. z 22. 4. 2003, by byl ukládán v zákonné trestní sazbě trestu odnětí svobody až na dvě léta, jak již uvedeno výše, obviněný J. S. byl v minulosti před citovanými odsouzeními již 4x soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost, přičemž trestného činu krádeže se nadto dopustil měsíc poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který odpykával pro majetkovou trestnou činnost. Tato stejnorodá recidiva obviněného J. S. by proto musela být hodnocena jako výrazná přitěžující okolnost podle § 34 písm. j) tr. zák. Další přitěžující okolností podle § 34i) tr. zák. by pak byl vícečinný souběh posuzovaných trestných činů. Na druhé straně žádné polehčující okolnosti soudy prvního ani druhého stupně neshledaly, neshledává je ani Nejvyšší soud.

Nelze proto předpokládat, že souhrnný trest za označené trestné činy by byl uložen výrazně v dolní polovině zákonné trestní sazby, stejně nelze očekávat, že by jako souhrnný trest byl uložen trest alternativní, naopak lze očekávat, že s ohledem na skutečnost, že souhrnný trest by byl ukládán za tři, nikoli pouze dva trestné činy, lze spíše usuzovat, že by souhrnný trest mohl být i přísnější.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že i když je nespornou vadou rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 4 T 336/2003, že obviněnému J. S. nebyl uložen souhrnný trest za skutečně se sbíhající trestné činy, stejně jako je vadou rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 To 404/2004, že pochybení soudu prvního stupně nenapravil, nejsou splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 odst. 2 tr. ř., a Nejvyšší soud proto podanou stížnost zamítl jako nepřípustnou podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř.



P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. července 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á