4 Tz 9/2007
Datum rozhodnutí: 21.02.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 9/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. P., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 3 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P.

Napadené usnesení s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 9. 9. 1990, za což byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný ve výkonu trestu zařazen do I. nápravně výchovné skupiny. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ambulantní psychiatrické léčení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému Československému státu, zastoupenému OÚNZ B. regresní náhradu ve výši 20.000,- Kčs na účet Okresního úřadu Benešov. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 7. 1991, když odvolání obviněného i krajského prokurátora byla zamítnuta.

Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. Pp 90/1997, rozhodl Okresní soud v Nymburce tak, že se obviněný J. P. podmíněně propouští z výkonu trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991. Podle § 63 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 7 let.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000, byl obviněný J. P. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a jednak trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 5. 7. 2000, za což byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 6 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla T. s. k. hl. m. Prahy se sídlem P., Š., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 1. 2004.

S výkonem trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000, bylo obviněným započato dne 1. 6. 2005 ve vazební věznici Praha Pankrác. Dne 7. 7. 2005 pak byl obviněný J. P. přemístěn k výkonu trestu do věznice Jiřice.

Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. Pp 90/1997, rozhodl Okresní soud v Nymburce tak, že podle § 64 odst. 1 tr. zák. obviněný J. P. vykoná zbytek trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, ze kterého byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. Pp 90/1997. Proti citovanému usnesení podal obviněný J. P. stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 14 To 756/2005, zamítnuta.

V průběhu výkonu trestu bylo Okresním soudem v Nymburce dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, rozhodnuto, že podle § 320 odst. 3 tr. ř. se určuje, že obviněný J. P. vykoná trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000 a trest odnětí svobody v trvání 1078 dnů, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, ve věznici s ostrahou. Protože proti tomuto usnesení není stížnost přípustná, nabylo právní moci dne 1. 8. 2006.

Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že pokud Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, rozhodl o společném způsobu výkonu trestu obviněným J. P. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 9 T 248/2000 a zbytku nevykonaného trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 5. 1991, sp. zn. 3 T 5/1991, postupoval tak v rozporu s platnou právní úpravou. Platným trestním řádem totiž byla založena věcná příslušnost krajského soudu, nikoliv soudu okresního.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. P. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 270 odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. platí, že pokud je u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Postupně uloženými tresty odnětí svobody zákon rozumí stav, kdy odsouzený má na základě pravomocného rozhodnutí soudu vykonat trest odnětí svobody a přitom předchozí uložený trest odnětí svobody nebyl zcela vykonán. Je nerozhodné, zda takový trest byl již v odsuzujícím rozhodnutí označen jako nepodmíněný trest odnětí svobody nebo zda jeho výkon byl nařízen později (srov. § 330 odst. 1 tr. ř., § 344 odst. 2 tr. ř.) a podstatná není ani skutečnost, zda v době, kdy nabylo právní moci další rozhodnutí, kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, byl odsouzený ve výkonu jiného trestu odnětí svobody nebo se nacházel na svobodě.

Ve smyslu § 320 odst. 3 tr. ř. je přitom nutno za soud, v jehož obvodu se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný okresní soud (viz rozhodnutí č. 36/1975 Sb. uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). K rozhodnutí je tudíž věcně příslušný okresní soud, pokud všechny tresty, o jejichž společném výkonu má být rozhodnuto, uložil v prvním stupni okresní soud. Jestliže však alespoň jeden z těchto trestů byl v prvním stupni uložen krajským soudem, rozhodne o společném způsobu výkonu trestu krajský soud. Podle stejného hlediska se ostatně postupuje i při určení, zda o společném způsobu výkonu trestu odnětí svobody má rozhodnout senát nebo samosoudce. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s námitkou ministra spravedlnosti, že za této situace bylo rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce vydáno v rozporu s platnou právní úpravou.

Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 551/2006, byl porušen zákon v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P., napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vzhledem k tomu, že byly dány důvody pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu než Okresnímu soudu v Nymburce, o jehož rozhodnutí jde, Nejvyšší soud volil postup podle § 270 odst. 3 věty druhé tr. ř. Podle § 270 odst. 3 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je krajský soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.