4 Tz 88/2008
Datum rozhodnutí: 25.11.2008
Dotčené předpisy: § 57 odst. 3 písm. d) tr. zák.




4 Tz 88/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala, stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného A. Z., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 2. 2006 sp. zn. 1 T 24/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 2. 2006 sp. zn. 1 T 24/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 57 odst. 3 písm. d)tr. zákona a v řízení přecházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného A. Z.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 6 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 trestním příkazem ze dne 6. 2. 2006 sp. zn. 1 T 24/2006, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2006, uznal obviněného A. Z., vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona. Ze stejného trestného činu jej uznal vinným Obvodní soud pro Prahu 6 i rozsudkem ze dne 6. 3. 2006 sp. zn. 1 T 38/2006, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2006. Trestného činu, kterým byl odsouzený uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 24/2006, se dopustil tím, že dne 21. 12. 2005 v P., na letišti R., při vycestování z území České republiky do V. B. předložil pracovníkům Referátu cizinecké a pohraniční policie P.-R. padělaný pas V. B. na jméno B. M. S., na tento pas vycestoval z České republiky linkou do L., odkud byl dne 1. 1. 2006 linkou na základě Úmluvy o mezinárodním civilním letectví A. vrácen imigračními úřady V. B. zpět do České republiky. Za toto jednání byl odsouzen k trestu vyhoštění v trvání 3 let.

Proti tomuto pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. Z., neboť dle názoru stěžovatele byl napadeným rozhodnutím porušen zákon v ustanovení § 57 odst. 3 písm. d) tr. zákona v neprospěch obviněného.

Ministr spravedlnosti napadenému rozhodnutí vytýká, že obvodní soud uložil trest vyhoštění, aniž zjistil, zda byly splněny zákonné předpoklady pro uložení tohoto druhu trestu, a zda jeho uložením nevzniklo pro obviněného nebezpečí, že bude vystaven mučení či nelidskému zacházení nebo ponižujícímu zacházení ve státě, do kterého má být vyhoštěn. Pokud by tato zjištění nalézací soud učinil, musel by se ze zpráv podaných organizacemi zabývajícími se stavem dodržování lidských práv v jednotlivých zemích dovědět, že obviněnému toto nebezpečí v jeho domovském státě hrozí.

Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 2. 2006 sp. zn. 1 T 24/2006, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadený trestní příkaz zrušil a podle § 270 odst. 1 tr. řádu věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný A. Z. byl v průběhu trestního řízení vyslýchán pouze jednou, a to dne 2. 1. 2006. Ve své výpovědi uvedl, že cestoval na falešný pas, který si nechal vyhotovit svým známým v L. za 2 000 liber. Původně přiletěl do L., kde chtěl požádat o azyl, ale když zjistil od svých kamarádů podmínky azylového řízení v České republice, odcestoval do P., kde se rozhodl požádat o azyl, poté si to rozmyslel a vrátil se do L., a tam byl zadržen britskými policejními orgány a vrácen do České republiky. V rámci tohoto výslechu nebylo zjišťováno, proč obviněný opustil zemi trvalého pobytu a co bylo motivem jeho zájmu o azyl. Z obsahu spisu není patrno, že by byly zjišťovány okolnosti pro uložení možného trestu vyhoštění v intencích čl. 14 odst. 5 Listiny základních práv a svobod či § 57 odst. 3 písm. d) tr. zákona.

Podle čl. 14 odst. 5 Listiny základních práv a svobod může být cizinec vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem, podle čl. 6 odst. 3 Listiny se trest smrti nepřipouští a podle čl. 7 odst. 2 nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Podle čl. 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb. se cizinec nacházející se právoplatně na území státu, který je smluvní stranou Paktu, může být z něho vyhoštěn pouze na základě rozhodnutí, k němuž se dospělo v souladu se zákonem, a má možnost, kromě případů, kdy naléhavé důvody národní bezpečnosti vyžadují jiný postup, předložit námitky proti svému vyhoštění a dát svůj případ přezkoumat příslušným orgánem nebo osobou nebo osobami příslušným orgánem zvláště označenými a být před nimi za tímto účelem zastoupen.

Podle čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání vyhlášené pod č. 143/1988 Sb. žádný stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, nevypoví, nevrátí či nevydá osobu jinému státu, jsou-li vážné důvody se domnívat, že by jí v něm hrozilo nebezpečí mučení. Pro účely stanovení toho, zda existují takovéto důvody, vezmou příslušné orgány v úvahu veškeré související okolnosti, včetně, v odůvodněných případech, existence trvalého hrubého, zřejmého nebo masového porušování lidských práv v daném státě.

Podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu a podle čl. 1 protokolu č. 6 k Úmluvě ochraně lidských práv a základních svobod se trest smrti zrušuje. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven.

Podle § 57 odst. 3 písm. d) tr. zákona soud trest vyhoštění neuloží, jestliže hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu.

Vzhledem k vázanosti České republiky výše citovanými mezinárodními smlouvami, když důsledkem jejich přijetí byla i příslušná novelizace ustanovení § 57 odst. 3 tr. zákona tak, jak je citováno výše, je vždy povinností soudu, uvažuje-li o uložení trestu vyhoštění, podrobně zjišťovat zda nejsou dány okolnosti uvedené v § 57 odst. 3 tr. zákona, které by aplikaci ustanovení § 57 odst. 1, 2 tr. zákona vylučovaly.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že povinnost zjistit skutkový stav věci v rozsahu stanoveném § 2 odst. 5 tr. řádu se vztahuje nejen na okolnosti týkající se skutku samotného, a tudíž k výroku o vině obviněného, ale rovněž stejně pečlivě a bez důvodných pochybností je soud povinen objasnit okolnosti vztahující se k volbě zákonného druhu trestu a stanovení jeho adekvátní výměry v intencích § 23 odst. 1, 2 a § 31 odst. 1 tr. zákona. Jak již uvedeno výše, těmito zjištěními se nezabývaly ani orgány činné v přípravném řízení, ani samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 6. Jde o procesní vadu, která se promítla i do způsobu hodnocení provedených důkazů z hlediska úvah o trestu, a takovéto hodnocení provedených důkazů nemá oporu v ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu.

Tuto primární procesní vadu dodatečně verifikuje i zpráva Českého helsinského výboru o dodržování lidských práv v P., ze dne 6. 11. 2006, v níž při hodnocení stavu lidských práv zpracovatel vycházel z relevantních zpráv vydaných v. s. D.; ze zprávy H. R. W., a organizací A. I.. Zpráva Českého helsinského výboru podrobně rozebírá okolnosti týkající se svévolného a nezákonného zbavení života, zmizení osob, mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestu, podmínek ve věznicích a práva na spravedlivý proces. Podrobným rozborem zpráva stanoví závěr, že trest vyhoštění obviněného byl v rozporu s mezinárodně právními závazky České republiky na poli lidských práv.

Byť zmíněná zpráva je součástí trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 38/2006, a byla vydána v souvislosti s řízením v této trestní věci vedeném dle § 350h odst. 1 tr. řádu, její obsah je připomínán proto, že konstatuje okolnosti, jimiž se Obvodní soud pro Prahu 6 měl zabývat primárně při úvahách o trestu limitovaných ustanovením § 57 odst. 3 tr. zákona.

Nejvyšší soud po provedeném řízení vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 2. 2006 sp. zn. 1 T 24/2006, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 57 odst. 3 písm. d) tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného A. Z. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu poté napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, včetně všech rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Věc podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Procesní soud si v nově provedeném řízení opatří potřebné důkazy, jimiž zjistí skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti z hlediska zamýšleného uložení adekvátního druhu a výměry trestu, z hlediska § 57 odst. 3 tr. zákona, hodlá-li tento druh trestu ukládat. Opatří si také důkazy potřebné z hlediska hodnocení osoby obviněného v intencích § 31 odst. 1 a § 3 odst. 4 tr. zákona, které mohou odůvodnit úvahy o volbě relevantního druhu trestu. Obvodní soud bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením § 273 tr. řádu kdy s ohledem na výrok Nejvyššího soudu, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná