4 Tz 88/2003
Datum rozhodnutí: 26.06.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 88/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 26. června 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. J., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2 T 110/2002, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2 T 110/2002, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 5, 6 a § 314e odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného P. J.

Napadený trestní příkaz se z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku vydal dne 27. 9. 2002, pod sp. zn. 2 T 110/2002, trestní příkaz, jímž byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že přesně nezjištěného dne počátkem měsíce března 2002 v T., od poškozeného K. P. pod záminkou zapůjčení vylákal vozidlo zn. Avia 21, které poškozený po dohodě s ním přistavil do sídla společnosti G., s.r.o., J.-Ž., vozidlo však poškozenému nevrátil a obratem ho za částku ve výši 48.800,- Kč prodal společnosti G., s.r.o., J.-Ž., čímž poškozenému K. P. způsobil škodu ve výši 68.592,- Kč. Za to mu byl uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a za použití § 45 odst. 1, odst. 2, § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozenému K. P. na náhradě škody částku 80 000,- Kč.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 10. 2002.

Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. J. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a k ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák a k ustanovení § 314c odst. 4 písm. d) tr. ř. (v posledně citovaném ustanovení se pravděpodobně jedná o písařskou chybu, ministr spravedlnosti měl zřejmě na mysli § 314e odst. 4) písm d) tr. ř.).

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl, že samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku vydal trestní příkaz a uložil trest obecně prospěšných prací přesto, že obviněnému byl trest stejného druhu uložen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 T 2/2002, a to ve výměře 400 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 8. 2002.

Vzhledem k tomu, že podle § 45a odst. 1 tr. zák. lze uložit trest obecně prospěšných prací pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, došlo v daném případě k porušení zákona v ustanovení § 36 tr. zák., když součet postupně uložených a dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací činí 750 hodin, a je tak v rozporu s citovaným zákonným ustanovením.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona dále namítá, že měl být uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2, neboť trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchal obviněný počátkem března 2002, tedy před 17. 7. 2002, kdy byl vynesen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku v trestní věci sp. zn. 6 T 2/2002, přičemž tresty uložené tímto rozsudkem a napadeným trestním příkazem jsou ve vztahu souhrnnosti. Vzhledem k tomu pak, že trest v trestní věci sp. zn. 6 T 2/2002, byl uložen rozsudkem, nebylo možno v posuzované trestní věci s ohledem na ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. (v písemné stížnosti opakovaně vadně citováno ustanovení § 314c odst. 4 písm. d) tr. ř.) vydat trestní příkaz, ale mělo být rozhodnuto v hlavním líčení rozsudkem.

Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného P. J. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně rozhodnutí obsahově navazujících a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného.To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Orgány činné v trestním řízení podle § 2 odst. 6 tr. ř. jsou povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu dle § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Podle § 35 odst. 2 soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí podle § 36 tr. zák. tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 314e odst. 4 písm d) tr. ř. nelze trestní příkaz vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.

Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Obžaloba v předmětné trestní věci napadla Okresnímu soudu ve Frýdku Místku dne 24. 6. 2002, přičemž dne 24. 6. 2002 zjistila pracovnice podacího oddělení, že proti témuž obviněnému jsou u tohoto soudu v roce 2002 vedena dvě další trestní řízení pod sp. zn. 3 T 84/2002 a 6 T 2/2002, o čemž učinila ve spise záznam. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je zřejmé, že samosoudce této skutečnosti nevěnoval dostatečnou pozornost, a nevyžádal si k datu 27. 9. 2002, kdy ve věci vydal trestní příkaz, uvedené předcházející spisy, ani nezjišťoval v jakém stadiu se řízení v těchto předcházejících spisech nacházejí. Pokud by tak učinil, zjistil by, že v trestní věci sp. zn. 6 T 2/2002 byl dne 17. 7. 2002 vyhlášen rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 3 tr. zák., a že mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž tento rozsudek nabyl dne 8. 8. 2002 právní moci.

Samotná skutečnost, že obviněný byl napadeným trestním příkazem odsouzen pro trestný čin, který spáchal počátkem měsíce března roku 2002, tedy před vyhlášením odsuzujícího rozsudku v trestní věci 6 T 2/2002 za jiný jeho trestný čin, by nutně musela deklinovat právní úvahy Okresního soudu ve Frýdku-Místku v tom směru, že přichází v úvahu jednak uložení souhrnného trestu podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., jednak že nebude možno vzhledem k ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. ve věci vydat trestní příkaz, neboť má být uložen souhrnný trest, přičemž předchozí trest byl uložen rozsudkem. V neposlední řadě by rovněž zjistil, že trest obecně prospěšných prací byl již obviněnému uložen v maximální výměře stanovené § 45a odst. 1 tr. zák., která činí 400 hodin, a tudíž uložení stejného druhu trestu již vzhledem k ustanovení § 36 tr. zák., stanovícímu limit pro výměru trestu dosud nevykonaného a nově ukládaného, není možné.

Jak již uvedeno výše, neměl samosoudce Okresního soudu ve Frýdku Místku podmínky pro vydání trestního příkazu jednak vzhledem k ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř., avšak ani obecně podle odst. 1 citovaného ustanovení. To stanoví, že samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení může vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Zákonný předpoklad k vydání trestního příkazu se týká všech výroků trestního příkazu, které přicházejí v úvahu, včetně výroku o trestu. Uvedená podmínka není splněna, jestliže před vydáním trestního příkazu nebyl opatřen příslušný trestní spis o předchozím odsouzení obviněného, z něhož vyplynula nutnost uložit obviněnému souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. Pod pojem spolehlivého zjištění skutkového stavu ve vztahu k § 314e odst. 1 tr. ř. je nutno zahrnout i objasnění okolností, jež mají k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Je třeba konstatovat, že ve vztahu k těmto zjištěním samosoudce nerespektoval povinnost, která mu vyplývá z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Důsledkem uvedených pochybení byl posléze stav, kdy obviněnému byly uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 750 hodin, a proto stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle § 266 odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2 T 110/2002, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 314e odst. 1, odst. 4 písm. d) a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku je ve svém rozhodování významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., zakazujícím zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl v případě obviněného P. J. porušen v jeho neprospěch, a proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Úvahy samosoudce okresního soudu budou také omezeny z pohledu zásad § 35 odst. 2 tr. zák. o uložení souhrnného trestu a § 36 tr. zák. Bude na něm, zda ve věci nařídí hlavní líčení a upustí od uložení souhrnného trestu podle § 37 tr. zák., či zda ve věci zvolí jiný postup, kupř. předvídaný ustanovením § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., když jiné způsoby rozhodnutí vzhledem k limitujícímu ustanovení § 273 tr. ř. zřejmě nepřicházejí v úvahu.

Pro úplnost je nutno připomenout ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.



V Brně 26. června 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná