4 Tz 87/2010
Datum rozhodnutí: 03.03.2011
Dotčené předpisy: § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tz 87/2010-15 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. března 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Č. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Č.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:
Obžalobou státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 1 ZT 493/2009, která byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 22. 6. 2009, byl obviněný M. Č. obžalován z trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se měl dopustit tím, že dne 27. 3. 2009 kolem 18.30 hod. při rozjezdu po předchozím zastavení u pravého okraje komunikace parkoviště letiště R. v P., ulice A., s vlastním osobním motorovým vozidlem tov. zn. Chrysler Cirrus, narazil přední částí vozidla do chodkyně B. H.-K., která vozovku přecházela z leva mimo vyznačený přechod pro chodce, při dopravní nehodě došlo ke zranění jmenované, a to ke zlomenině zevního hrbolu holenní kosti vpravo, kdy doba léčení takového poranění trvá zpravidla 12-16 týdnů, kdy tedy došlo k poruše zdraví jako celku s omezením na obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů a uvedeným jednáním obviněný porušil ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb.

Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 projednal věc v hlavním líčení a usnesením ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 4 T 212/2009, trestní stíhání obviněného M. Č. podle § 223a odst. 1 tr. ř. za použití § 307 odst. 1 tr. ř. pro výše popsaný skutek podmíněně zastavil, podle § 307 odst. 2 tr. ř. stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání 2 roků a podle § 307 odst. 3 tr. ř. stanovil obviněnému jako další podmínku pro osvědčení povinnost poskytnout poškozené B. H.-K., po celou dobu uplatňování jejího nároku u příslušné pojišťovny součinnost a tuto součinnost poskytovat také zmocněnci poškozené. Dané usnesení bylo vyhlášeno za přítomnosti zmocněnce poškozené JUDr. V. R. dne 26. 10. 2009, který se ohledně případného opravného prostředku nevyjádřil. Dne 11. 11. 2009 bylo zmocněnci poškozené toto usnesení doručeno.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 4 T 212/2009, podala poškozená prostřednictvím svého zmocněnce písemnou stížnost, která byla dána k poštovní přepravě dne 13. 11. 2009.

Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 4 T 212/2009, zrušil a uložil soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Č. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 4 T 212/2009, byla podána opožděně, neboť dané usnesení bylo oznámeno zmocněnci poškozené již při hlavním líčení dne 26. 10. 2009, nikoli až jeho doručením. Pokud stížnost byla podána až dne 13. 11. 2009, byla podána opožděně a měla být Městským soudem v Praze zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podmínky pro rozhodnutí podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Městský soud v Praze rozhodl, nebyly splněny, postup řízení i rozhodnutí odvolacího soudu byly proto vadné.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Č. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Zmocněnec poškozené navrhl stížnost pro porušení zákona zamítnout jako bezpředmětnou.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 137 odst. 1 tr. ř. je usnesení třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.

Podle ustanovení § 137 odst. 2 tr. ř. 1) je usnesení třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.

Podle ustanovení § 143 odst. 1, věta první před středníkem, tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 tr. ř.).

Podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět. Stížnost je třeba považovat za opožděně podanou, nedodrží-li oprávněná osoba lhůtu a místo k jejímu podání.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že výše specifikované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 4 T 212/2009, bylo vyhlášeno za přítomnosti zmocněnce poškozené JUDr. V. R. dne 26. 10. 2009. Od následujícího dne tedy započala běžet 3 denní lhůta k podání stížnosti, jak vyplývá z poučení obsaženého v předmětném usnesení. V této lhůtě (do 29. 10. 2009) však zmocněnec poškozené stížnost proti příslušnému usnesení nepodal. Následně dne 11. 11. 2009 bylo zmocněnci poškozené doručeno písemné vyhotovení daného usnesení a dne 13. 11. 2009 podala poškozená prostřednictvím svého zmocněnce proti tomuto usnesení stížnost.

S přihlédnutím k výše citovaných zákonným ustanovením se Nejvyšší soud České republiky ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že pokud byla stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26.10.2009, sp. zn. 4 T 212/2009, podána až dne 13. 11. 2009, byla podána opožděně a měla být Městským soudem v Praze jako soudem druhého stupně zamítnuta jako opožděně podaná ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Z obsahu předmětného trestního spisu je zřejmé, že Městský soud v Praze svým stížností pro porušení zákona napadeným usnesením ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, porušil zákon v neprospěch obviněného M. Č., když podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil stížností napadené usnesení nalézacího soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného, a to za situace, kdy nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání takového rozhodnutí, neboť stížnost proti usnesení nalézacího soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného byla podána opožděně.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, byl porušen zákon v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Č. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení včetně ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. Č., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal