4 Tz 87/2003
Datum rozhodnutí: 26.06.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 87/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. V., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e v celém výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Kolíně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 62/2001, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 1. 7. 1999 do 28. 3. 2001, za což byl obviněný M. V. odsouzen podle § 213 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 62/2001, podal obviněný M. V. odvolání.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 13 To 141/2002, byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 62/2001, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Kolíně rozhodl dne 25. 7. 2002 ve věci rozsudkem, sp. zn. 3 T 62/2001, kterým obviněného M. V. opět uznal vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 1. 7. 1999 do 28. 3. 2001, a uložil obviněnému M. V. podle § 213 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále mu podle § 45a odst. 1 tr. zák. uložil, aby během výkonu trestu řádně platil běžné výživné a podle svých sil splácel dluh na výživném. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 7. 2002.

Trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 3 T 43/2002, byl obviněný M. V. uznán vinným dalším trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 29. 3. 2001 do 28. 2. 2002, za což byl obviněný M. V. podle § 213 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314a odst. 2 tr. ř. a podle § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále mu podle § 45a odst. 1 tr. zák. bylo uloženo, aby během výkonu trestu řádně platil běžné výživné a podle svých sil i uhradil dluh na výživném. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 7. 5. 2002 a právní moci nabyl dne 16. 5. 2002.

Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Kolíně ve výroku o trestu rozsudku ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, nerespektoval § 36 tr. zák. a uložil obviněnému M. V. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, aniž by dosud obviněný M. V. cokoli vykonal z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 3 T 43/2002, čímž došlo k porušení § 45a odst. 1 tr. zák., neboť nejvyšší stanovená výměra trestu obecně prospěšných prací je 400 hodin, obviněnému M. V. však byly v úhrnu uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře celkem 800 hodin.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. V. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný M. V. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 3 T 43/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací opět ve výměře 400 hodin.

V této souvislosti je třeba uvést, že oba projednávané trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. nejsou ve vztahu souběhu, takže Okresní soud v Kolíně postupoval v souladu se zákonem, pokud za každý z těchto trestných činů uložil samostatný trest. Souběh uvedených trestných činů je v daném případě vyloučen s ohledem na skutečnost, že již dne 21. 11. 2001 (tedy před dokončením druhého trestného činu zanedbání povinné výživy) byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 62/2001, kterým byl obviněný M. V. odsouzen za první trestný čin zanedbání povinné výživy spáchaný v době od 1. 7. 1999 do 28. 3. 2001. Pokud byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy již rozsudkem Okresního soudu v Kolíně vyhlášeným dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 62/2001, a stejným trestným činem byl rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 7. 2002 opět uznán vinným, musel mu být za tento trestný čin uložen samostatný trest, a nikoli trest souhrnný i za další trestný čin zanedbání povinné výživy, který byl ukončen až po vyhlášení uvedeného prvního odsuzujícího rozsudku ze dne 21. 11. 2001 (uvedený závěr je v souladu s publikovanou judikaturou - rozhodnutí publikované pod č. 42/1980 Sb. rozh. trest.).

Jak vyplývá z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 43/2002 a z vyjádření Probační a mediační služby, střediska K. H. dne 12. 8. 2002, v době, kdy byl vydán napadený rozsudek, tj. ke dni 25. 7. 2002, nezahájil obviněný M. V. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 3 T 43/2002.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému M. V. rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila také 400 hodin, přesahoval o 400 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena právě na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému M. V.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 62/2001, také vyplývá, že Okresní soudu v Kolíně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí o trestu, a to zejména další trestní spis tohoto soudu týkající se předchozí trestné činnosti obviněného M. V. Soud tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, porušil zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 400 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 3 T 62/2001, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. V. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků, Nejvyšší soud zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o trestu, kterým byl obviněnému M. V. podle § 213 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a kterým bylo obviněnému M. V. dále podle § 45a odst. 1 tr. zák. uloženo, aby během výkonu trestu řádně platil běžné výživné a podle svých sil splácel dluh na výživném. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o trestu obviněného M. V. při respektování všech zákonných ustanovení, včetně ustanovení § 36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. V., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal