4 Tz 86/2010
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř.



4 Tz 86/2010-13 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. února 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K. , proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 179/2009 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 179/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. K.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Mostě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.





Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 179/2009 byl obviněný P. K. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se obviněný dopustil tím, že dne 5. 9. 2009 kolem 23:50 hod. v M., na křižovatce ulic O. a S., vylomil víko od nádrže u zde zaparkovaného nákladního automobilu zn. Volvo, v úmyslu z něho odcizit motorovou naftu v hodnotě nejméně 3.795,- Kč ke škodě L. V. se sídlem P.-B., což se mu nepodařilo, neboť byl vyrušen a následně zadržen policejní hlídkou.

Za to mu byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2, 3 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 7 To 269/2010 podle § 253 odst. 1 tr. ř., neboť bylo podáno opožděně.

Rozsudek okresního soudu tak nabyl právní moci dne 23. 4. 2010.

Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě, konkrétně proti jeho výroku o trestu, podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že k vytýkanému protiprávnímu jednání došlo za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a okresní soud rozhodoval po 1. 1. 2010, tedy již za účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Věc proto posuzoval i z hlediska jeho ustanovení § 2 odst. 1, upravující jeho časovou působnost. V tomto směru dospěl k závěru, že nová právní úprava není pro obviněného ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku příznivější. Důvody, jež soud k tomu vedly, blíže nekonkretizoval.

Stěžovatel dále poukázal na obsah ustanovení § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 tr. zákoníku a dovodil, že posledně uvedené ustanovení je výjimkou ze zásady, že dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít jako celku. Tato úprava má za účel přizpůsobit trest ukládaný sice za účinnosti nového trestního zákona, ale podle předpisů dříve účinných, novému systému trestů.

Z ustanovení § 3 odst. 1 tr. zákoníku tak rovněž plyne, že při aplikaci dřívějšího souhrnu trestněprávních norem za podmínek § 2 odst. 1 nelze uložit trest přesahující konečnou horní hranici sazby, kterou připouští pro příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje. Proto nelze za účinnosti nového trestního zákoníku uložit trest obecně prospěšných prací nad 300 hodin, a to s odkazem na ustanovení § 63 odst. 1 tr. zákoníku, jež vymezuje uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin. Ve srovnání s dřívější právní úpravou (§ 45a odst. 1 tr. zák.) byla snížena horní hranice ze 400 hodin na 300 hodin. Na druhé straně ovšem už neplatí omezení podle § 36 tr. zák.

Ustanoveními § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku se však soud v případě obviněného P. K. neřídil. Tím, že mu soud uložil předmětným rozsudkem trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin, třebaže takový druh trestu, tedy trest v této výměře, nelze podle trestního zákoníku účinného v době rozhodování soudu uložit, neboť byla překročena hranice 300 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, porušil zákon v neprospěch obviněného.

Ustanovení § 45a odst. 2 tr. zák., tehdy platného, soudu ukládá, aby obligatorně přihlédl, vedle ostatních hledisek rozhodujících pro druh a výměru trestu, též ke stanovisku pachatele, k možnosti uložení trestu obecně prospěšných prací a k jeho zdravotní způsobilosti. Obviněný má tedy právo vyjádřit se k tomu, zda mu má být tento druh trestu ukládán, popřípadě za jakých podmínek. Soud by se pak měl v odůvodnění rozsudku s tímto postojem obviněného, byť negativním, k tomuto druhu trestu vypořádat.

Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že okresní soud uložil obviněnému trest obecně prospěšných prací, aniž měl k takovému rozhodnutí dostatečný podklad. Jedná se přitom o formální podmínku, která má i materiální význam, neboť zajišťuje, aby soud rozhodoval o uložení tohoto druhu trestu na základě úplných skutkových zjištění.

Pokud však soud potřebná skutková zjištění v tomto směru neučinil, pak i hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 23 a § 31 tr. zák. bylo vadné a soud též pečlivě nezjišťoval podmínky pro stanovení adekvátního druhu a výměry trestu.

Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že ve výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 3. 2010 č. j. 3 T 179/2009-60, jakož i v řízení tomuto rozsudku předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil, jakož i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a Okresnímu soudu v Mostě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 63 odst. 1 tr. zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin.

Podle § 3 odst. 1 tr. zákoníku lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.

Obviněný P. K. byl stíhán pro trestný čin spáchaný dne 5. 9. 2009, tedy ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010) a příslušný rozsudek byl vydán dne 8. 3. 2010, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy by pro obviněného nebylo příznivější, rozhodující soud správně použil základní pravidlo pro použití časové působnosti (§ 16 odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 1 tr. zákoníku) a uznal obviněného P. K. vinným ze spáchání pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. (tj. dřívějšího zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).

Při použití dřívější trestně právní normy (v tomto případě tr. zák.) však nelze uložit trest přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, což vyplývá z ustanovení § 3 odst. 1 tr. zákoníku.

V návaznosti na výše uvedené proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Mostě tím, že obviněnému P. K. uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, porušil zákon ve výroku o ukládaném trestu v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin přesáhl o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákoníkem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 300 hodin.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Nejvyšší soud v minulosti již vícekrát vyslovil, že je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 179/2009 byl porušen zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, neboť výrok o vině byl shledán v souladu se zákonem, přičemž nebyl mimořádným opravným prostředkem ani zpochybňován. Nejvyšší soud pak zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Porušení zákona v rovněž navrhovaných ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. vysloveno nebylo, neboť Nejvyšší soud je toho názoru, že k pochybení ze strany okresního soudu došlo v důsledku nezohlednění nové právní úpravy vyplývající z již účinného trestního zákoníku, týkající se trestu obecně prospěšných prací v situaci, kdy ve vztahu k obviněnému jinak správně aplikoval původní hmotně právní úpravu vyplývající z dříve platného trestního zákona. Vlastní zjišťování skutkového stavu ani hodnocení provedených důkazů při vytýkaném hmotně právním pochybení nebylo nikterak rozhodující.

Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že pokud je i za účinnosti nového trestního zákoníku aplikována původní hmotně právní úprava, t. j. že čin pachatele je posouzen podle trestního zákona (č. 140/1961 Sb.), je nutné stále respektovat ve vztahu k dříve uloženým trestům též ustanovení § 36 tr. zák. V konkrétním případě obviněného K. se to týká jeho odsouzení k trestu obecně prospěšných prací na 300 hodin trestním příkazem Okresního soudu v Mostě z 16. 6. 2009 sp. zn. 3 T 109/2009, který zjevně dosud v celém rozsahu nevykonal.

Nejvyšším soudem pak bylo podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mostě přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při rozhodování o trestu u obviněného P. K. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku, ale i příslušných ustanovení trestního zákona. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen výhradně v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2011

Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec