4 Tz 86/2005
Datum rozhodnutí: 20.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 86/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. července 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. J. U. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. D.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Hodoníně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 2 T 18/2001, byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 19. 9. 2000 a 13. 10. 2000, a takto jednal, přestože byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 4 T 74/2000, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. e) tr. zák. Za výše uvedené jednání byl obviněný D. D. odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za užití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 3. 2001, když jak obviněný, tak státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdali práva odvolání. Podle § 340 odst. 1 tr. ř. byl výkon trestu obecně prospěšných prací, který byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 2 T 18/2001, usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. Nt 905/2001, odložen do 5. 1. 2002.

Trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 29. 4. 2001, za což byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému D. D. doručen dne 9. 5. 2002 a právní moci nabyl dne 18. 5. 2002.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. D. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Hodoníně v dané trestní věci napadeným trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť souhrn dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 800 hodin, a tedy přesahuje nejvyšší přípustnou výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu. Okresnímu soudu v Hodoníně muselo být známo předchozí odsouzení obviněného D. D. rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 2 T 18/2001, neboť tento rozsudek byl uveden v opisu rejstříku trestů (č. l. 14 spisu). Přesto si soud před rozhodnutím neověřil, zda obviněný dříve uložený trest obecně prospěšných prací vykonal. V důsledku tohoto pochybení soud uložil obviněnému D. D. v rozporu s ustanovením § 36 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a nerespektoval ani nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací v ustanovení § 45a tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. D. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný D. D. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 2 T 18/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací opět ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Hodonín, ze dne 27. 11. 2002, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 22. 1. 2002, obviněný D. D. ještě ani nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 2 T 18/2001.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému D. D. trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 2 T 18/2001, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 400 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Hodoníně trestním příkazem ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch k obviněného D. D.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 19/2002 dále vyplývá, že Okresní soud v Hodoníně věděl o předchozím odsouzení obviněného D. D. rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 2 T 18/2001. Tato skutečnost vyplývá z opisu rejstříku trestů ze dne 9. 7. 2001, který je založen na č. l. 14 předmětného trestního spisu. Okresní soud v Hodoníně si přesto nezjistil další okolnosti rozhodné pro uložení trestu obecně prospěšných prací, zejm. zda byl dříve uložený trest obecně prospěšných prací obviněným vykonán, nezjistil tedy skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. D.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 400 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 19/2002, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. D., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného D. D. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného D. D., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. J. P.