4 Tz 85/2010
Datum rozhodnutí: 10.02.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř.



4 Tz 85/2010-16

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 10. února 2011 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného L. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 12 To 131/2010, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodl t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona s e z a m í t á .


O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 2 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2008, byl obviněný L. K. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona (č. 140/1961 Sb.) a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona (č.140/1961 Sb.), jichž se dopustil tím, že dne 9. 5. 2008 kolem 11.15 hod. řídil malý motocykl o objemu 49 ccm zn. PUCH ulicemi K. n. Č. l., okres P. v., z náměstí S., ulicí K. až k areálu bývalého sanatoria, kde byl zastaven strážníkem Městské policie, a to přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha východ ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 1 T 182/2007, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2007, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců a ačkoli není držitelem řidičského oprávnění podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Za to mu byl uložen v sazbě § 180d tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Rovněž mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona uložen i trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.

V souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. ( trestní zákoník) dnem 1. 1. 2010, rozhodl Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 2 T 99/2008, podle § 419 tr. zákoníku tak, že obviněnému L. K. poměrně zkrátil trest, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 2 T 99/2008. Původně uložený trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let na trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Původně uložený trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku rovněž zkrátil na dobu v trvání šesti měsíců.

Proti tomuto usnesení podala stížnost státní zástupkyně, a Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 12 To 131/2010, tuto stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.

Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti dne 27. 12. 2010 podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného L. K. Podle jeho názoru byl tímto usnesením a v řízení, které mu předcházelo porušen zákon v ustanoveních § 419 a § 73 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle názoru ministra spravedlnosti ustanovení § 419 tr. zákoníku jednoznačně stanoví, že trest uložený přede dnem nabytí účinnosti trestního zákoníku za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí, přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až 10 let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.

Jak Okresní soud v Kolíně tak stížnostní Krajský soud v Praze zaujaly názor, že aplikace ustanovení § 419 tr. zákoníku byla na místě i ve vztahu k uloženému trestu zákazu činnosti, a to přesto, že bude prolomena zákonem stanovená spodní hranice trestní sazby u tohoto druhu trestu, která činí jeden rok. Tento právní názor však podle stěžovatele nemá oporu v ustanovení § 419 tr. zákoníku, neboť jeho výkladem nelze dovodit, že by umožňoval prolomení zákonem stanovené nejnižší trestní sazby a výměra trestu by tak neselektovala závazné pravidlo stanovené v § 73 odst. 1 tr. zákoníku či § 49 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009. V trestním zákoně ani v trestním zákoníku nebyly upraveny žádné zákonné možnosti, které by soudu umožňovaly nerespektovat stanovenou nejvyšší či nejnižší výměru trestní sazby. Jedinou možností zmírnění výměry uloženého trestu zákazu činnosti dle trestního zákona byla aplikace ustanovení § 61 odst. 2 tr. zákona o podmíněném upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu, v novém trestním zákoníku je stejný institut upraven v ustanovení § 90. O tyto případy se však v napadené trestní věci nejedná.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze a jemu předcházejícím usnesením Okresního soudu v Kolíně výše přesně specifikovaných, byl porušen zákon v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného L. K.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

Okresní soud v Kolíně odůvodnil své usnesení ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 2 T 99/2008, tím, že byť obviněnému byl trest zákazu činnosti vyměřen na samé spodní hranici zákonné sazby stanovené pro tento druh trestu, je třeba vycházet z příkazu stanoveného § 419 tr. zákoníku a musí zkrátit všechny dosud nevykonané tresty, tedy i v tomto případě. Tento právní názor zastával i Krajský soud v Praze v rámci provedeného stížnostního řízení, kde provedl výklad ustanovení § 419 tr. zákoníku, podle jehož dikce je soud povinen poměrně zkrátit trest uložený za trestný čin, který byl přede dnem účinnosti trestního zákoníku uložen a v době jeho účinnosti již trestným činem není.

Znění ustanovení § 419 tr. zákoníku je již v tomto usnesení Nejvyššího soudu doslovně citováno v souvislosti s argumentací stěžovatele, jíž ve stížnosti pro porušení zákona uplatnil. Je mimo pochybnost, že pokud soud postupuje podle tohoto zákonného ustanovení, nejedná se o klasické ukládání trestu , přičemž je nutné respektovat všechna kriteria vyplývající z platné zákonné úpravy při ukládání různých druhů trestů, jejichž uložení zákon umožňuje. V posuzovaném případě soud bez dalšího aplikuje vůli zákonodárce, která z předmětného zákonného ustanovení vyplývá, a to za podmínek v něm uvedených. Jestliže je soudu ukládána povinnost trest poměrně zkrátit, je soud povinen tak v takovém případě postupovat bez ohledu na druh trestu a jeho zákonem stanovenou výměru, včetně spodní hranice trestní sazby.

Vzájemným poměrem závažnosti, k němuž je soud povinen dle citovaného § 419 tr. zákoníku přihlédnout, se rozumí poměr závažnosti činů, tedy poměr mezi činem, který již dle nového trestního zákoníku trestným není a činů ostatních, které dle nové hmotně právní úpravy trestnými nadále zůstávají. Porovnává se při tom nejen typová závažnost trestných činů, vyjádřená trestní sazbou, ale hodnotí se konkrétní závažnost těchto trestných činů. Výsledkem tohoto poměřování by mělo být stanovení takového trestu, který by byl jinak obviněnému ukládán v případě, kdy byl obviněný odsuzován jen za takové trestné činy či trestný čin, které zůstávají trestnými i podle nové právní úpravy trestního zákoníku. V případech, kdy konkrétní závažnost posuzovaného jednání je zřetelně nižší než závažnost typová, nelze vyloučit možnost zkrácení trestu i pod dolní hranici zákonné sazby, a to bez ohledu na použití speciálních ustanovení pro snížení výměry trestu.

Obdobný právní názor Nejvyšší soud již zaujal např. ve věci R č. 29/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle tohoto judikátu lze takto postupovat v případech, kdy podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., soud stanoví přiměřený trest podle vzájemného poměru závažnosti za trestné činy rehabilitací nedotčené. Obdobně jako v případě postupu podle § 370 odst. 1 tr. řádu, kdy soud stanoví podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené. Je třeba konstatovat, že jde o obdobné procesní situace, kdy je třeba obviněnému nově stanovit nikoli uložit trest při zohlednění změněných zákonných podmínek, pouze s tím rozdílem, že v citovaných případech takováto povinnost vyplynula soudu z rehabilitačního zákona, ve druhém z rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii.

V nyní posuzované trestní věci je třeba akcentovat, že zákonodárce neužil výrazu soud stanoví , ale zcela kategorické slovní spojení soud zkrátí . Z logického a slovního výkladu tohoto zákonného pojmu vyplývá, že zákonodárce ponechal na úvaze soudu pouze rozhodnutí v tom směru, o kolik bude obviněnému trest zkrácen, nikoli rozhodnutí o tom, zda mu bude zkrácen, a to i v případech, kdy je trest tomuto přezkumu podrobený uložen na samé spodní hranici trestní sazby.

Závěry okresního soudu, a ve stížnostním řízení pak i soudu krajského, že v důsledku aplikace § 419 tr. zákoníku byly splněny zákonné podmínky pro zkrácení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, a tento trest zkrátil na šest měsíců, tudíž pod spodní hranici zákonné trestní sazby pro tento druh trestu, tak byly učiněny v souladu se zákonem.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud z důvodů výše podrobně uvedených neshledal stížnost pro porušení zákona, jíž ministr spravedlnosti podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 12 To 131/2010, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 1. 2010, sp. sn. 2 T 99/2008, důvodnou, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu ji zamítl. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že obdobný závěr a výklad aplikace ustanovení § 419 tr. zákoníku učinil již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 Tz 45/2010, tedy ještě před podáním nyní posuzované stížnosti pro porušení zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. února 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á