4 Tz 85/2003
Datum rozhodnutí: 25.06.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 85/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné O. T., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 1998, čj. 6 T 7/98-40,

a rozhodl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř., takto:

Stížnost pro porušení zákona se zamítá.



O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 1998, čj. 6 T 7/98-33, byla obviněná O. T. (spolu s další obžalovanou) uznána vinnou trestným činem krádeže spolupachatelstvím podle § 9 odst. 2, § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., který spáchala tak, že dne 13. 11. 1997 kolem 12.15 hod. v B. v hypermarketu G. společně s druhou spoluobviněnou odcizily ke škodě společnosti G. ČR, a. s., celkem 6 lahví whisky Ballantines v celkové hodnotě Kč 2.574,- tak, že toto zboží ukryly do svých tašek a pod oděv, následně prošly prostorem pokladny bez zaplacení a ihned poté byly zadrženy pracovnicí bezpečnostní služby hypermarketu G., a to přesto, že obviněná O. T. byla odsouzena rozsudkem Městského soudu Brno sp. zn. 12 T 171/96 ze dne 25. 9. 1996, jenž nabyl právní dne 22. 10. 1997, pro trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně odloženému na dobu 18 měsíců , za což byla odsouzena podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2, 3 tr. ř. k trestu 10 měsíců odnětí svobody nepodmíněně, k jehož výkonu byla podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Trestní příkaz v části týkající se O. T. nabyl právní moci dne 20. 2. 1998.

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 1998, čj. 6 T 7/98-40, bylo následně rozhodnuto, že obviněná O. T. je účastna amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 a podle článku II odst. 1 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii jí byla prominuta část trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců z celkového trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5. 12. 1998.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné O. T., v níž Městskému soudu v Brně vytýká, že v době rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998, trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 1998, čj. 6 T 7/98-33, nebyl v právní moci, která nastala až dne 20. 2. 1998. Z tohoto důvodu měl soud podle stěžovatele aplikovat článek I písm. a) této amnestie a trestní stíhání obviněné O. T. zastavit. Městský soud v Brně však napadeným usnesením rozhodl podle článku II odst. 1 písm. b) této amnestie a porušil tak zákon v neprospěch obviněné O. T. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 1998, čj. 6 T 7/98-40, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a v ustanovení článku II odst. 1 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. nebo podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona neztotožnil a navrhl ji jako nedůvodnou zamítnout s tím, že měla být podána proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 1998, čj. 6 T 7/98-33 a nikoli až proti usnesení o použití amnestie ze dne 3. 3. 1998.

Podle § 267 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon v tom smyslu, jak bylo vytýkáno porušen nebyl.

Jak je ze shora uvedeného patrno ministr spravedlnosti napadl stížností pro porušení zákona výslovně jen usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 1998, čj. 6 T 7/98-40 a jen toto usnesení v petitu stížnosti pro porušení zákona navrhl zrušit.

Za existence a platnosti pravomocného trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 1998, čj. 6 T 7/98-33, proti němuž stížnost pro porušení zákona nebyla podána, napadenému usnesení formálně nelze ničeho vytýkat, protože v souladu s příslušným ustanovením cit. amnestie prezidenta republiky soud prominul obviněné O. T. z pravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody stanovenou část. V této procesní situaci se Nejvyšší soud nemohl zabývat tím, zda je či není zákonný citovaný trestní příkaz o odsouzení obviněné T. Přesahovalo by to totiž rámec daný ustanovením § 267 odst. 3 tr. ř. I když obecně platí, že řízením, které napadenému rozhodnutí předcházelo, se rozumí procesní postup orgánů činných v trestní řízení, který vyústil v rozhodnutí, proti němuž směřuje stížnost pro porušení zákona a neomezuje se jen na řízení, které bezprostředně napadenému rozhodnutí předcházelo, nelze tento princip vykládat tak extenzivně, aby se tím otevírala možnost přezkumu jakéhokoli předcházejícího rozhodnutí ve věci. Ostatně trestní řízení, které vyústilo v pravomocné odsouzení O. T., není touž trestní věcí (v užším slova smyslu), v níž se rozhodovalo o použití amnestie prezidenta republiky na toto odsouzení. V tomto směru lze přiměřeně odkázat i na rozhodnutí uveřejněné pod B 4/1988-44, v němž bylo vysvětleno, že pokud byla stížnost pro porušení zákona podána proti pravomocnému rozhodnutí, kterým odvolací soud zamítl odvolání obžalovaného jako opožděné, nemůže Nejvyšší soud přezkoumávat správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, které předcházelo zamítnutí odvolání.

Nezbylo proto než stížnost pro porušení zákona, která směřovala proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 1998, čj. 6 T 7/98-40, jako nedůvodnou zamítnout.

Toto rozhodnutí nebrání projednání stížnosti pro porušení zákona, která by byla eventuálně podána proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 1998, čj. 6 T 7/98-33. V rámci takového řízení, bude-li stížnosti pro porušení zákona vyhověno, bude pak možno zrušit i usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 1998, čj. 6 T 7/98-40, a to podle § 269 odst. 2 věty čtvrté tr. ř., jako obsahově navazující rozhodnutí, které vzhledem ke zrušení odsuzujícího rozhodnutí pozbylo podkladu.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k