4 Tz 84/2005
Datum rozhodnutí: 26.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 84/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 26. července 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. J., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 31 To 34/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 31 To 34/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného S. J.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušuje se také usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 1 Nt 1806/2004.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Liberci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003, byl obviněný S. J. uznán vinným trestným činem porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 26. 8. 2003, za což mu byl v sazbě § 279a odst. 2 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 2. 1. 2004, právní moci nabyl dne 13. 1. 2004.

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 3 T 24/2004, byl obviněný S. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v G., okres L. dne 22. 11. 2002 kolem 21.00 hod. společně s dalším pachatelem po předchozí dohodě vnikli za použití neoprávněně získaného klíče do skříně v šatně 1. roty u VÚ G., odkud odcizili součástky vojenské výstroje v hodnotě 4.896,- Kč ke škodě Armády České republiky. Za to mu byl s sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., a užití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Dále mu byla stanovena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř., společně s dalším pachatelem uhradit poškozenému - Armádě České republiky, VÚ G., škodu ve výši 4.896,- Kč. Trestní příkaz byl obviněnému S. J. doručen dne 23. 2. 2004, právní moci ve vztahu k jeho osobě nabyl dne 3. 3. 2004.

Dne 20. 7. 2004 podala podle § 280 odst. 1 tr. ř. státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci u Okresního soudu v Liberci návrh na povolení obnovy řízení, které bylo pravomocně skončeno trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 3 T 24/2004, a to ve prospěch obviněného S. J. Novou okolností, která ji k podání návrhu na povolení obnovy řízení vedla, bylo zjištění, že k trestnímu příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2004, měl Okresní soud v Liberci ukládat souhrnný trest ve věci sp. zn. 3 T 24/2004. V době, kdy však tento trestní příkaz byl vydán, Okresní soud v Liberci o uložení předchozího trestu nevěděl a ani vědět nemohl, neboť tento údaj nebyl dosud uveden v rejstříku trestů.

Okresní soud v Liberci po provedeném veřejném zasedání usnesením ze dne 16. 12. 2004 pod sp. zn. 1 Nt 1806/2004 podle § 283 písm. d) tr. ř. návrh na povolení obnovy řízení zamítl, neboť neshledal důvody pro obnovu řízení podle § 278 tr. ř.

Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci dne 20. 12. 2004 stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 31 To 34/2005 zamítnuta jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 31 To 34/2005, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. J. Podle názoru stěžovatele byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že vzhledem ke krátkému časovému odstupu nebylo předchozí odsouzení obviněného S. J. trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2005, Okresnímu soudu v Liberci známo v době, kdy rozhodoval ve věci téhož obviněného pod sp. zn. 3 T 24/2004. V důsledku toho došlo k porušení zákona v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. překročením maximální výměry pro trest obecně prospěšných prací a dále obviněnému nebyl uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., ač pro jeho uložení byly dány zákonné předpoklady. Podle názoru ministra spravedlnosti v tomto případě byly nepochybně splněny podmínky pro obnovu řízení, neboť vyšla najevo nová skutečnost soudu dříve neznámá ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. Touto novou skutečností je nepochybně pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003.

Tím, že Okresní soud v Liberci návrh na obnovu řízení zamítl a Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, toto pochybení nenapravil, když zamítl stížnost státní zástupkyně, došlo podle ministra spravedlnosti k porušení zákona v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného.

Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 31 To 34/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. J. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Okresní soud v Liberci v odůvodnění svého usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 1 Nt 1806/2004, učinil závěr, že Okresnímu soudu v Liberci v době rozhodování trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 24/2004 nemohlo být známo předchozí odsouzení obviněného S. J. trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003, neboť ten nabyl právní moci měsíc před jeho rozhodnutím a nebyl veden v rejstříku trestů. Přestože Okresní soud v Liberci v tomto usnesení dále konstatuje, že se jedná o skutečnost soudu dříve neznámou, která vyšla najevo až po vydání rozhodnutí, neshledal návrh okresní státní zástupkyně na povolení obnovy řízení důvodným. Okresní soud v Liberci uvádí, že z důvodu neznalosti předcházejícího odsouzení obviněného tento soud nepostupoval v souladu s pravidly pro ukládání trestu, když neuložil souhrnný trest a současně došlo k překročení zákonné výměry pro trest obecně prospěšných prací. Tyto skutečnosti však podle názoru Okresního soudu v Liberci nemají žádný vliv na skutkový děj. Okresní soud v Liberci závěrem svého usnesení dovozuje, že namístě je uplatnění § 266 a násl. tr. ř., tedy že náprava rozhodnutí je možná podáním jiného mimořádného opravného prostředku, a to stížnosti pro porušení zákona.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, se v napadeném usnesení zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že skutečnosti, které mají povahu porušení zákona, kdy zákon byl porušen v tom, že nebyl uložen souhrnný trest, a že byla překročena maximální možná hranice pro uložení trestu obecně prospěšných prací, nemají povahu důvodů pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř.

K tomu považuje Nejvyšší soud České republiky za potřebné uvést následující: Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkovém zjištění některých pravomocných rozhodnutí v těch případech, kdy příčiny zjištěných nedostatků vyšly najevo po právní moci původního rozhodnutí. Příčinami jsou zde nové skutečnosti nebo důkazy, které odůvodňují tento mimořádný průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí daných v trestním řízení. Jsou-li dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní.

Podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Za nové skutečnosti se považují takové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Takovou skutečností může být nepochybně i fakt, že obviněný byl v jiné trestní věci pravomocně odsouzen.

Z hlediska výroku o trestu je další podmínkou obnovy řízení, že v důsledku nové skutečnosti, ať již této skutečnosti samotné nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. S ohledem na okolnosti projednávané trestní věci předchozí pravomocné odsouzení obviněného může mít značný vliv na hodnocení osoby obviněného jako pachatele trestného činu a tím i na hodnocení konkrétní společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu (§ 3 odst. 4 tr. zák.), a tedy i na stanovení druhu trestu a jeho výměry (§ 31 odst. 1 tr. zák.).

V projednávané trestní věci bylo prokázáno, že Okresnímu soudu v Liberci v době rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 24/2004, skutečně nebylo a s ohledem na velmi krátký časový odstup rozhodování ani nemohlo být známo, že obviněný S. J. byl dříve pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003. Tuto skutečnost konstatoval v řízení o povolení obnovy jak Okresní soud Liberci, tak Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, který se s těmito závěry plně ztotožnil.

V daném případě je nepochybně předchozí odsouzení obviněného S. J. trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003, pro trestný čin porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. velmi významnou skutečností z hlediska hodnocení osoby obviněného jako pachatele dalšího trestné činu krádeže podle § 247 tr. zák., která se musela promítnout do úvah Okresního soudu v Liberci při stanovení adekvátního druhu a výměry trestu. Tento závěr je umocněn skutečností, že oba předmětné trestné činy jsou ve vztahu vícečinného souběhu, z čehož vyplývá, že obviněnému S. J. měl být ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 24/2004 správně uložen souhrnný trest za oba trestné činy při zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003.

V důsledku skutečnosti, že Okresnímu soudu v Liberci nebylo známo předchozí pravomocné odsouzení obviněného S. J. trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003, byl obviněnému trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 3 T 24/2004, uložen další trest obecně prospěšných prací, který společně s nevykonaným trestem téhož druhu z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově přesáhl o 100 hodin maximální výměru stanovenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše. Pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění právě směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem stejného druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 100 hodin, ve zřejmém rozporu s jeho účelem. Názor Okresního soudu v Liberci uvedený v usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 1 Nt 1806/2004, se kterým se ztotožnil také soud druhého stupně, totiž že v dané věci neshledává důvody pro obnovu řízení podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř., proto není opodstatněný.

Na tomto místě je nutno také zopakovat, že pokud jsou dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní. Z uvedeného vyplývá, že pokud jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, nelze zamítnout návrh na povolení obnovy řízení pouze s poukazem na to, že jsou splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že podmínky obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. byly v projednávané věci dány. V řízení o povolení obnovy řízení pravomocně skončeného trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 3 T 24/2004, byla uplatněna nová skutečnost spočívající v předchozím pravomocném odsouzení obviněného S. J. trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003, o kterém Okresní soud v Liberci při svém rozhodování nevěděl. Vzhledem k této skutečnosti byl uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť společně s nevykonaným trestem téhož druhu z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 150/2003, přesahoval o 100 hodin maximální výměru stanovenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Za této situace je zřejmé, že byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro povolení obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř., a v souladu s citovaným ustanovením byl Okresní soud v Liberci, povinen obnovu řízení povolit. Pokud tak neučinil, postupoval v rozporu se zákonem, stejně jako Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, který byl povinen pochybení soudu prvního stupně napravit, ale své přezkumné povinnosti v tomto ohledu nedostál.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 31 To 34/2005, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst.1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v řízení předcházejícím v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného S. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 31 To 34/2005, stejně jako jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 1 Nt 1806/2004, zrušil. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného S. J., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř. ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. července 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á