4 Tz 83/2005
Datum rozhodnutí: 20.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 83/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. července 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. J. U. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. B..

Napadené usnesení se ve výroku, kterým byla obviněnému uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby, z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp.zn. 4 T 100/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním dne 12. 3. 2004, za což byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu v okrese Š. v trvání 5 roků. Usnesením ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 2 To 774/2004, Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu pobytu, jinak zůstal nezměněn.

V řízení, které vydání výše uvedeného rozsudku předcházelo, byl obviněný J. B. usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 3. 2004, sp. zn. Nt 115/2004, vzat do vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř. z důvodů § 67 písm. a), c) tr. ř. Stížnost obviněného proti výše citovanému usnesení byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 1 To 269/2004, zamítnuta. Proti uvedeným rozhodnutím podal obviněný J. B. ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení předmětných rozhodnutí. Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. II.ÚS 317/04, tak, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 1 To 269/2004 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 3. 2004, sp. zn. Nt 115/2004, zrušil. V odůvodnění nálezu Ústavní soud uvedl, že zákonné důvody, pro něž může být kdokoliv postupem orgánů státu omezen na osobní svobodě, je nutné vždy vykládat restriktivně. Pouze zákonem a nikoli jeho výkladem lze rozšířit důvody pro omezení osobní svobody. To je odůvodněno jednak přednostní a nezastupitelnou hodnotou práva každého na osobní svobodu a dále tím, že omezení osobní svobody vazbou v trestním řízení má vždy povahu předběžného opatření k umožnění provedení řádného a spravedlivého trestního řízení, nikoli převážně povahu preventivní a vůbec povahu satisfakční či represivní. Vzhledem k tomu, že z předmětného ustanovení (§ 68 odst. 3 písm. e) tr. ř.) vyplývá nutnost brát v úvahu při rozhodování o vazbě jen takové pokračování trestné činnosti, které následuje po zahájení trestního stíhání, není z hlediska ústavněprávních zásad možné tyto hranice překračovat. Pokud k takovému překročení dojde, dojde tím k porušení základního práva obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, jak se to stalo v posuzovaném případě.

Po nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp.zn. 4 T 100/2004, započítal Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, obviněnému J. B. do uloženého trestu odnětí svobody vazbu ode dne 12. 3. 2004 do dne 20. 9. 2004 a dále mu podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. uložil povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem této vazby. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2004.

Proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkl v ní, že výrokem o povinnosti nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby byl zákon porušen v ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že uvedené usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004 nerespektovalo skutečnost, že usnesení soudů obou stupňů o vazbě obviněného byla nálezem Ústavního soudu zrušena. Po zrušení rozhodnutí o vazbě nemá v zákoně oporu rozhodnutí, že obviněný je povinen nahradit státu náklady spojené s omezením osobní svobody v době ode dne 12. 3. 2004 do dne 20. 9. 2004.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadenou část uvedeného usnesení zrušil spolu se všemi dalšími rozhodnutími na zrušené rozhodnutí obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Náklady, které podle § 151 tr. ř. prozatímně nese stát, je povinen státu nahradit obžalovaný, byl-li pravomocně uznán vinným. Obžalovaný, který byl pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem uznán vinným trestným činem, je povinen státu nahradit náklady spojené s výkonem vazby, odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou, náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody a paušální částkou ostatní náklady, které prozatímně nesl stát.

Podle ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby.

Předně je třeba uvést, že podmínkou aplikace tohoto ustanovení je pravomocné rozhodnutí o vině obviněného trestným činem. Pouze za této podmínky lze po něm spravedlivě žádat, aby státu nahradil byť jen část nákladů vynaložených na trestní řízení. V daném případě byl sice obviněný J. B. pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp.zn. 4 T 100/2004, pro trestný čin krádeže, avšak usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 3. 2004, sp. zn. Nt 115/2004, kterým byl obviněný J. B. vzat do vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) tr. ř., a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 1 To 269/2004, kterým byla stížnost obviněného proti výše citovanému usnesení zamítnuta, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. II.ÚS 317/04. Po zrušení výše uvedených usnesení pak postrádá výrok o povinnosti obviněného J. B. nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby v době ode dne 12. 3. 2004 do dne 20. 9. 2004 v usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, jakýkoli zákonný podklad.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, byl porušen zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. B. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil ve výroku o povinnosti nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K nápravě nezákonného stavu stačilo zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, postup podle § 270 či 271 tr. ř. nebyl potřebný.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. J. P.