4 Tz 83/2003
Datum rozhodnutí: 20.08.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 83/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. B., proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 68 odst. 1 a § 69 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného L. B.

Napadené usnesení se z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 4 T 15/98, byl obviněný L. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2003. sp. zn. 6 To 31/01, byl k odvolání obviněného L. B. napadený rozsudek podle § 258 odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný L. B. byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Na základě příkazu k zatčení, který vydal soudce Vrchního soudu v Praze, byl obviněný L. B. dne 17. 10. 2002 zatčen podle § 69 odst. 3 tr. ř. v 16.00 hodin ve Ž. n. S. policejním orgánem Policie ČR Obvodního oddělení ve Ž. n. S. Následně byl dne 18. 10. 2002 v 09.10 hodin dodán soudci Městského soudu v Brně, a to proto, že pro velkou vzdálenost nebylo možné eskortovat obviněného ve lhůtě 24 hodin ze Ž. n. S. k Vrchnímu soudu v Praze.

Dne 19. 10. 2002 byl soudcem Městského soudu v Brně obviněný L. B. vyslechnut ve smyslu § 69 odst. 5 tr. ř. a na základě tohoto výslechu bylo na pokyn soudce Vrchního soudu v Praze rozhodnuto podle § 68 odst. 1 tr. ř. a § 69 odst. 5 tr. ř. o vzetí obviněného do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. Toto usnesení bylo obviněnému vyhlášeno při výslechu dne 19. 10. 2002 v 07.45 hodin.

Dalším usnesením senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, bylo opětovně rozhodnuto o vzetí obviněného L. B. do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. se započtením vazby ode dne 17. 10. 2002 16.00 hodin. Usnesení nebylo napadeno stížností a nabylo právní moci dnem 5. 12. 2002.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 68 odst. 1 a § 69 odst. 5 tr. ř., neboť senát Vrchního soudu v Praze rozhodoval dne 21. 10. 2002 o vzetí do vazby obviněného L. B., který však již byl vzat do vazby rozhodnutím ze dne 19. 10. 2002, přičemž napadené rozhodnutí o vazbě bylo 21. 10. 2002 vydáno po 24 hodinové lhůtě uvedené v § 69 odst. 5 tr. ř.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, byl ve vytýkaném směru porušen zákon a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, a to včetně obsahově navazujících rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je plně důvodná.

Podle § 68 odst. 1 tr. ř. vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. O vzetí do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.

Podle § 69 odst. 5 tr. ř. soudce, jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce, informuje o jeho výsledku soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému oznámeno rozhodnutí do 24 hodin od doby, kdy byl dodán soudu nebo soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.

Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí výše citovaná zákonná ustanovení nerespektoval, když podle § 68 odst. 1 tr. ř. dne 21. 10. 2002 rozhodl o vzetí do vazby obviněného L. B., který však již byl vzat do vazby rozhodnutím ze dne 19. 10. 2002.

Napadené rozhodnutí bylo také vydáno po 24 hodinové lhůtě uvedené v § 69 odst. 5 tr. ř. (v této lhůtě, která počíná běžet od dodání obviněného soudci, který provádí jeho výslech, musí být oznámeno obviněnému rozhodnutí o vazbě).

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 1 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, byl porušen zákon v ustanoveních § 68 odst. 1 a § 69 odst. 5 tr. ř., a to v neprospěch obviněného L. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, stejně jako všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Postup Nejvyššího soudu podle § 270 či 271 tr. ř. nebyl potřebný, neboť po zrušení napadeného rozhodnutí není nutné učinit ve věci rozhodnutí nové.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal