4 Tz 83/2002
Datum rozhodnutí: 20.11.2002
Dotčené předpisy:




4 Tz 83/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch a neprospěch obviněných JUDr. V. Z., CSc., a Mgr. R. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002 sp. zn. 7 To 180/2002 a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. takto:

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2002, čj. 7 To 180/2002-340, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, dále v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., ve prospěch obviněných JUDr. V. Z., CSc. a Mgr. R. P.



O d ů v o d n ě n í :

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 podalo dne 1. 3. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 8 obžalobu na obviněné JUDr. V. Z., Csc. a Mgr. R. P., která jim kladla za vinu spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Uvedeného trestného činu se měli obvinění dopustit neodvedením zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení jednáním blíže popsaným pod body 1) a 2) obžaloby.

Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 8 přezkoumal podanou obžalobu z hledisek uvedených v 181 odst. 1 a § 186 tr. ř. a usnesením ze dne 22. března 2002, čj. 4 T 26/2002-328 podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Své rozhodnutí odůvodnil potřebou objasnit základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by bylo zřejmě na újmu rychlosti řízení. Podle názoru samosoudce nebylo orgány činnými v přípravném řízení zejména spolehlivě zjištěno, zda obvinění byli srozuměni s tím, že částky, které neodvedli jako spoluvlastníci a jednatelé společnosti I.-R., spol. r. o., za své zaměstnance, nebudou v budoucnu odvedeny vůbec, nebo zda bylo reálné, že by platby byly provedeny v jiném v úvahu připadajícím termínu, po zlepšení hospodářské situace podniku. K objasnění této skutečnosti, když účetnictví není k dispozici, se měli vyšetřovatelé pokusit o rekonstrukci přehledu o pohledávkách a závazcích společnosti I.-R., spol. s r. o., které existovaly či vznikly v inkriminovaném období, za účelem zjištění hospodářského stavu a subjektivní stránky obviněných. Obvodní soud shledal dále nezbytným zjistit přibráním znalce tržní hodnotu nemovitosti uvedené na č. l. 288 tr. spisu. Dále považoval obvodní soud za nutné zjistit čísla všech bankovních účtů společnosti v kritické době a pohyb finančních prostředků na nich uložených, vyslechnout účetní a současnou správkyni konkurzní podstaty společnosti Mgr. S. a svědka F. ohledně dlužníků a věřitelů společnosti I. R. Následně vyžádat vysvětlení od takto zjištěných osob o povaze a výši závazků, důvodech proč nebyly uhrazeny, jakož i k tomu, kdy to muselo být obviněným známo. Za účelné považoval soud i zjištění statutárního orgánu sdružení M. R. a objasnění obhajobou zmíněné obchodní spolupráce.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2002, čj. 7 To 180/2002-340, byla stížnost státního zástupce proti shora uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. V odůvodnění tohoto usnesení městský soud uvedl, že provedeným vyšetřováním nebyla vina obviněných JUDr. V. Z., CSc. a Mgr. R. P. dostatečně prokázána, je proto nezbytné opatřit další důkazy. Městský soud v Praze se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že především je třeba se zaměřit na zjištění skutečné hospodářské situace ve společnosti I.-R., spol. s r. o., z toho hlediska, zda vůbec bylo reálné, aby v daném případě byly uskutečněny platby daně z příjmu fyzických osob, pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení. Za účelem ověření uvedených skutečností bude proto nezbytné provést dokazování tak, jak bylo státní zástupkyni uloženo v usnesení soudu prvního stupně.

Proti tomuto pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněných JUDr. V. Z., Csc. a Mgr. R. P. Podle stěžovatele měl Obvodní soud pro Prahu 8 ve vyšetřovacím spise dostatek podkladů na to, aby rozhodl o obžalobě meritorně. Stížnost pro porušení zákona poukazuje na skutečnost, že společnost I.-R., spol. s r. o., jejími spolumajiteli byli oba obvinění, z důvodu špatné hospodářské situace neprováděla od počátku roku 1996 do doby prodeje společnosti v březnu roku 1998 povinné odvody finančních prostředků sražených z mezd zaměstnanců jako zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení. Dále z vyšetřovacího spisu je zřejmé, že obvinění jako poplatníci ve stejné době neuhradili nic ani z té části pojištění na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění zaměstnanců, kterou za zaměstnance platí přímo zaměstnavatel. Obvinění JUDr. V. Z., Csc. a Mgr. R. P., jak z listinných podkladů založených v trestním spise vyplývá, od března 1996 do března 1998 neposkytli V. z. p. ČR, O. p. m. P. žádnou platbu. Obvinění neuhradili platební výměry vystavené F. ú. pro P. v celkové výši 790.830,- Kč jako nedoplatek na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za rok 1996 a měsíce leden a únor 1998, přičemž kontrolu nedoplatků této daně za rok 1997 F. ú. pro P. jako správce daně nebyl schopen pro absenci účetních dokladů do července 2001 ukončit. Z přehledu P. s. s. z. vyplývá, že společností I.-R., spol. s r. o., byla sražena od ledna 1996 do března 1998 z mezd zaměstnanců celková částka 1 223.117, Kč, která správci pojistného nebyla odvedena.

Podle názoru ministra spravedlnosti lze z uvedených skutkových zjištění učinit závěr, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 8 měl ve vyšetřovacím spise dostatek podkladů pro to, aby rozhodl o obžalobě, kterou statní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 dne 1. 3. 2002 podala na obviněné JUDr. V. Z., Csc. a Mgr. R. P. pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., přičemž z popsané nepříznivé hospodářské situace společnosti I.-R., spol. s r. o., která trvala více jak dva roky a která se prohlubovala, nic nesvědčilo o tom, že obvinění JUDr. V. Z., Csc. a Mgr. R. P. svůj závazek vyplývající přímo ze zákona, měli v úmyslu vůbec splnit nebo jej splnit v jiném reálném termínu. Stížnost pro porušení zákona připouští, že samotná skutečnost, že obvinění nedostáli tomuto závazku v termínu splatnosti, by k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 147 tr. zák. nestačila, zejména v situaci, kdy společnost nemá v daném termínu dostatek volných finančních prostředků, avšak na druhé straně jde o závazek vyplývající přímo ze zákona a z hlediska trestní odpovědnosti nelze tolerovat jednání, resp. úmyslné opomenutí, spočívající v tom, že obvinění závazek neplní soustavně po dlouhou dobu, přičemž je evidentní, že s neplněním závazku v hospodaření již předem kalkulovali. Ministr spravedlnosti je toho názoru, že podrobná analýza hospodářského stavu společnosti celého inkriminovaného období je nadbytečná a rozhodnutí o vrácení věci k došetření, jehož časová náročnost by vzhledem k rozsahu požadovaného došetření byla značná a výsledek problematický, není v souladu s ustanovením § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., který v novelizovaném znění klade důraz na rychlost řízení.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 7 To 180/2002, byl porušen zákon v neprospěch i ve prospěch obviněných JUDr. V. Z., Csc. a Mgr. R. P. v ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, rovněž v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení.

V souvislosti s interpretací a aplikací citovaného ustanovení je nutno zdůraznit, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k zásadní změně poměru a významu jednotlivých stadií trestního řízení. Přípravné řízení má pro příště funkci skutečně přípravnou, pomocnou a těžiště řízení se přenáší před soud. Znamená to kromě jiného výrazné omezení procesní činnosti orgánů činných v přípravném řízení, odstranění zbytečných duplicit v podobě opakovaných výslechů, zejména svědků apod. Tímto pohledem je tedy třeba hodnotit výsledky přípravného řízení a řízení před soudem, které nadále nemá být pouhou prověrkou správnosti řízení předcházejícího, ale skutečným těžištěm, v němž budou za respektování všech základních zásad provedeny rozhodující důkazy v patřičné procesní formě, náležitě zhodnoceny, vyvozena z nich správná a úplná skutková zjištění a rozhodnuto o vině.

Závažnými vadami přípravného řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. se rozumí vady, které samy o sobě nebo ve spojení s jinými závažným způsobem zpochybňují zákonnost přípravného řízení a jeho výsledků nebo které mají za následek, že k některým úkonům přípravného řízení nelze přihlížet jako k důkazu (absolutní neúčinnost důkazu). Na tomto místě je však nutno upozornit, že závažné vady přípravného řízení jsou důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. jenom tehdy, pokud jejich náprava v řízení před soudem (např. novým provedením důkazu) není možná. Jak je z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. března 2002, čj. 4 T 26/2002-328, zřejmé, tento důvod pro vrácení věci k došetření nebyl soudem uplatňován.

Pokud jde o možnost soudu vrátit věc státnímu zástupci k došetření k objasnění základních skutkových okolností, je třeba uvést, že věc je dostatečným způsobem objasněna zpravidla tehdy, jestliže výsledky přípravného řízení prokazují skutečnosti, jež naplňují znaky trestného činu uvedeného v obžalobě, byly-li objasněny okolnosti týkající se stupně nebezpečnosti činu pro společnost a poměrů obviněného, byla-li prověřena jeho obhajoba, zjištěny okolnosti rozhodné pro stanovení druhu a výměry event. trestu či ochranného opatření a příp. nároku poškozeného na náhradu škody.

Zákon však již nepožaduje, aby soudu byly předkládány věci, jež byly už v přípravném řízení zcela objasněny ze všech hledisek formálně procesními postupy a aby v nich byl opatřen spolehlivý podklad pro jeho rozhodnutí v hlavním líčení. Je to dáno tím, že dokazování má probíhat zásadně až v řízení před soudem, účelem přípravného řízení je proto tyto důkazy vyhledat, označit, opatřit je v dostačující formě a jen v nezbytně nutném rozsahu. Přípravné řízení má proto napříště opatřit především dostatek informací potřebných pro projednání věci před soudem a nesoustřeďuje se již na jejich procesní zafixování. Teprve před soudem mají být tyto důkazy formálně procesními postupy provedeny.

I v tomto případě je třeba uvést, že nedostatky přípravného řízení při objasnění základních skutkových okolností jsou důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. jenom tehdy, pokud by bylo v řízení před soudem takové došetření v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení.

Výše uvedené závěry je třeba aplikovat i na tento projednávaný trestní případ. Podle § 176 odst. 1, věty první tr. ř., jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejích přílohy. Z obsahu spisu je zřejmé, a obvinění to nepopírají, že se dopustili jednání, které jim je obžalobou kladeno za vinu, tj. že neodvedli sraženou zálohu na daň, pojistné na sociální a zdravotní pojištění, proto objektivně naplnili zákonné znaky trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Zde je třeba si uvědomit, že na rozdíl od skutkové podstaty klasického daňového trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., která pro trestnost pachatele předpokládá jeho podvodné jednání, jímž se snaží dosáhnout toho, aby mu povinná platba byla vyměřena nižší, nebo aby mu nebyla vyměřena vůbec a pro trestnost nestačí tedy pouhé neodvedení daně, poplatku nebo platby, je nová skutková podstata daňového trestného činu podle § 147 odst. 1, zavedená do trestního zákona novelou z roku 1997, přísnější právě v tom, že pro naplnění její objektivní stránky a pro trestnost pachatele postačí nesplnění povinnosti odvést tam uvedené platby. Trestnost neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. je však podmíněna skutečností, že plátce zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tj. že příslušné částky ze mzdy svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Tuto skutečnost je nutno v trestním řízení spolehlivě prokázat. Vyšetřovatel a státní zástupce však nejsou povinni v přípravném řízení zjišťovat, jaká byla hospodářská situace obviněného a zda měl v úmyslu uvedené platby odvést později, či je nehodlal odvést vůbec. To už je věcí obhajoby obviněného.

V projednávané věci ze shromážděných důkazů lze získat dostatečný obraz o hospodářské situaci společnosti a formě hospodaření obviněných, přičemž o hospodářském stavu společnosti vypovídají také výpisy ze dvou účtů vedených v období od 27. 6. 1996 do 21. 6. 1998 u A. P., a. s. a dále přehled nedoplatků V. z. p. m. P., F. ú. pro P. a P. s. s. z.. Pokud obvodní soud ke zjištění, zda obvinění zažalovaným jednáním naplnili po všech stránkách zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 tr. zák., shledal potřebným objasnit věc v tom směru jak požadoval, měl tak učinit sám. Požadavek soudu na opatření důkazů rozhodných pro posouzení, zda jsou naplněny zákonné znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, lze považovat za důvodný pouze za podmínky, že jejich opatření v řízení před soudem by bylo buď výrazně obtížnější než v přípravném řízení, nebo by bylo na újmu rychlosti řízení (bylo by nutno hlavní líčení opakovaně odročovat jen za účelem zjišťování, jaké důkazy je nutno ještě provést a jakým způsobem je lze opatřit). Nelze proto podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř věc vrátit státnímu zástupci k došetření jen obecným poukazem na to, že časová náročnost by vzhledem k rozsahu požadovaného došetření byla značná. Nejvyšší soud je pak v souladu s výše uvedenými vývody toho názoru, že pro rozhodnutí této trestní věci není nutno provést všechny úkony požadované obvodním soudem uvedené v usnesení ze dne 22. března 2002. V přípravném řízení byly shromážděny podstatné důkazy nasvědčující tomu, že se stal skutek uvedený v obžalobě a že jej spáchali obvinění. Vyšetřováním byly rovněž objasněny důvody proč k tomuto jednání došlo, neboť společnost se nacházela ve ztrátě a zřejmou prioritou obviněných bylo hrazení ostatních pohledávek. Zjištěná situace umožňovala soudu provést hlavní líčení, skutek posoudit a poté rozhodnout o vině či nevině obviněných.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze konstatovat, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. března 2002, čj. 4 T 26/2002-328, pokud vrátil tuto trestní věc státnímu zástupci k došetření, byl porušen zákon v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., a to nesporně ve prospěch obviněných JUDr. V. Z., CSc. a Mgr. R. P., protože vrácení věci do přípravného řízení je zcela nepochybně pro obviněné příznivější, než pokračování v soudním řízení. Pokud stížnost pro porušení zákona zmiňuje též porušení zákona v neprospěch obviněných, tento závěr nikterak neodůvodnila a takové porušení zákona ani Nejvyšší soud neshledal. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 28. 5. 2002, čj. 7 To 180/2002-340, rovněž porušil zákon ve prospěch obou obviněných, když v důsledku nesprávného výkladu a aplikace ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. nesplnil svoji přezkumnou povinnost uvedenou § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a důvodně podanou stížnost státního zástupce zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud ČR proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2002, čj. 7 To 180/2002-340 a v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon ve výše citovaných ustanoveních trestního řádu ve prospěch obviněných JUDr. V. Z., Csc. a Mgr. R. P. Poněvadž byl zákon porušen ve prospěch obviněných, nepřicházel v úvahu postup Nejvyššího soud podle § 269 odst. 2 a následujících tr. ř., tj. zrušení napadeného rozhodnutí a bylo nutno se spokojit jen s tzv. akademickým výrokem o porušení zákona.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 20. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k