4 Tz 82/2010
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 35 odst. 2 tr. zák., § 36 tr. zák., § 2 odst. 5,6 tr. ř.



4 Tz 82/2010-24 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 26. ledna 2011 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. P. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 2 T 226/2007, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 2 T 226/2007, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. P.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pravomocné usnesení tohoto okresního soudu ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 2 T 226/2007.

Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Shora označeným trestním příkazem byl obviněný M. P. uznán vinným, že
společně s dalším pachatelem po vzájemné dohodě dne 12. 3. 2007 ve 13.28 hod. před budovou České spořitelny na N. R. ve Ž. n. S. obviněný P. za použití shodného klíče, který mu předal obviněný D. Ř., vnikl do odstaveného a uzamčeného bílého dodávkového automobilu K. P., bytem O., B., zn. Peugeot Boxer v hodnotě nejméně 234.000,- Kč, v jehož nákladovém prostoru byly zásilky určené k přepravě v celkové hodnotě nejméně 89.250,- Kč, a s autem obviněný P. odjel na lesní cestu do míst zvaných K. l. v katastrálním území města Ž. n. S., kde je odstavil a společně s obviněným D. Ř., který jel celou cestu za ním s modrým užitkovým autem zn. Škoda Pick Up, z přepravovaného zboží odcizili pět mobilních telefonů zn. Nokia 1600, dva mobilní telefony zn. Nokia 6131, tři mobilní telefony zn. Sony Ericsson K 750i ve TWIST sadách v celkové hodnotě nejméně 31.000,- Kč, kameru zn. Panasonic DMC LZ 3 v hodnotě nejméně 5.500,- Kč, DVD přehrávač zn. Panasonic DMR EF 15 v hodnotě nejméně 5.300,- Kč, LCD televizor LT 27 KL D.BOSS v hodnotě nejméně 29.500,- Kč a DVD přehrávač zn. Samsung VR 320 v hodnotě nejméně 8.500,- Kč a další věci, vše v celkové hodnotě nejméně 89.250,- Kč ke škodě K. P.
Toto jednání bylo právně kvalifikováno jako trestné činy neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 (dále jen tr. zákona) a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zákona. V sazbě § 247 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1, § 45 a § 45a odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 2. 2008.

Proti citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. P. Podle názoru stěžovatele byl zákon tímto trestním příkazem a jemu předcházejícím řízením porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 tr. zákona a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

Podle názoru ministra spravedlnosti okresní soud pochybil při ukládání trestu obecně prospěšných prací a stanovení jeho výměry, neboť zcela pominul existenci pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007. Tímto rozhodnutím byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona a byl mu za to uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 6. 2007.

Je nepochybné, že okresní soud ve Žďáru nad Sázavou měl v posuzované trestní věci ukládat souhrnný trest dle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona. V době, kdy vydával trestní příkaz v napadené trestní věci, bylo jeho povinností odstranit nejasnosti, které vznikly na jedné straně mezi tvrzením obviněného, jenž při svém výslechu do protokolu uvedl, že byl odsouzen pro trestný čin vydírání, a na druhé straně mezi údaji obsaženými v rejstříku trestů, kde takové odsouzení uvedeno nebylo. Pokud by řádně zjistil skutkový stav, kam je nutno zařadit i zjištění předchozích odsouzení, zjistil by existenci pravomocného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007. Znalost existence tohoto rozhodnutí by vedla Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou k úvaze o nutnosti uložení souhrnného trestu a k respektování zásad upravujících maximální výměru stejného druhu trestu podle § 36 tr. zákona. Uložením samostatného trestu obecně prospěšných prací byla překročena maximální výměra vymezená zákonem pro tento druh trestu v době rozhodování o 300 hodin, což je porušení zákona v neprospěch obviněného.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu rozhodl, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí zrušil, současně též zrušil všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž výslovně je zmiňováno usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 2 T 226/2007, jímž došlo k přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 400 dnů. Dále navrhl, aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. řádu, tedy přikázat věc orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.

Z obsahu přezkoumávaného spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 2 T 226/2007 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce nepostupoval důsledně v intencích tohoto zákonného požadavku. Naopak v období od 19. 10. 2007 do 31. 10. 2007, tedy od nápadu obžaloby do vydání trestního příkazu, neučinil ve věci žádná vlastní skutková zjištění a rozpor mezi tvrzením obviněného, že byl odsouzen pro trestný čin vydírání k trestu obecně prospěšných prací (čl. 107 spisu) a opisem rejstříku trestů, kde takovýto záznam není uveden (čl. 168 spisu), tak odstraněn nebyl.

V opačném případě by totiž zjistil, ať již výslechem obviněného či vyžádáním nového opisu rejstříku trestů, že Okresní soud v Břeclavi vydal dne 22. 3. 2007 pod sp. zn. 3 T 42/2007 trestní příkaz, jímž obviněného M. P. uznal vinným pro skutky spáchané v období 13. 8. 2006 do 10. 9. 2006, kvalifikované jako trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona, výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zákona, za což mu v sazbě § 235 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1, § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1, 2 tr. zákona uložil tento soud úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 14. 6. 2007.

Ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona o souhrnném trestu uvádí, že soud uloží tento druh trest dle zásad stanovených v § 35 odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Vzhledem k existenci pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007, který byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 5. 6. 2007, což je datum důležité z hlediska ustanovení § 314e odst. 5 tr. řádu, měl samosoudce Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ve věci sp. zn. 2 T 226/2007, ukládat souhrnný trest, a jeho neuložením porušil v tomto ustanovení zákon.

Uložením samostatného trestu obecně prospěšných prací byl zákon porušen i v ustanovení § 36 tr. zákona. Citované zákonné ustanovení přikazuje, aby soud v případě, kdy odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Znamená to, že pokud byla výměra trestu obecně prospěšných prací v ustanovení § 45a odst. 1 tr. zákona stanovena v rozpětí od 50 do 400 hodin, je onou nejvyšší zákonem dovolenou výměrou 400 hodin. V době, kdy ve věci rozhodoval Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, neměl obviněný P. z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl uložen Okresním soudem v Břeclavi, dosud nic vykonáno. Uložením samostatného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 nastolil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou stav, kdy byl obviněnému uložen tento druh trestu v celkové výměře 700 hodin, což je v rozporu s § 36 tr. zákona.

Porušení zákonné povinnosti zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v intencích ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu se vztahuje i na zjištění týkající se úvah pro volbu adekvátního druhu trestu a stanovení jeho výměry v souladu se zákonem. Nedostatečná skutková zjištění v tomto směru se odrazila i v hodnocení neúplných důkazů, které tak neodpovídalo požadavkům stanoveným v § 2 odst. 6 tr. řádu.

Stížnost pro porušení zákona byla podána z důvodu § 266 odst. 1, 2 tr. řádu. Podle odstavce 2 ji lze podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. V daném případě konstatoval Nejvyšší soud, že uložený trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, přičemž takto je nutno charakterizovat každý trest, který je uložen ve výměře nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 2 T 226/2007, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009, a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného M. P..

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu byl tento trestní příkaz zrušen v celém rozsahu. Byť původním trestním příkazem, který ve vztahu k obviněnému P. nabyl právní moci, byl uznán vinným i spoluobviněný D. Ř., nebyl trestní příkaz rušen jen v části týkající se obviněného P. Stalo se tak proto, že spoluobviněný Ř. podal proti trestnímu příkazu odpor (§ 314g odst. 1 tr. řádu), takže trestní příkaz ve vztahu k němu byl zrušen, posléze bylo trestní stíhání proti jeho osobě zastaveno. Trestní příkaz byl zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut stal nezákonným a jeho nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, proto bylo nutno zrušit jej celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu. Zrušena byla i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením trestního příkazu, pozbyla podkladu.

Takovýmto obsahově navazujícím rozhodnutím je mj. i usnesení ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 2 T 226/2007, jímž byl podle § 340b odst. 1 tr. řádu za použití § 65 odst. 2 tr. zákoníku přeměněn nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 400 dnů. Nad rámec podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že i toto rozhodnutí nemá oporu v zákoně. Při posuzování toho, který zákon bude aplikován při přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, zda trestní zákon č. 140/1961 Sb. či trestní zákoník č. 40/2009 Sb., muselo být hlediskem příznivější posouzení trestnosti, přičemž nová úprava trestného zákoníku pro obviněného příznivější není a mělo být proto užito právní úpravy předchozí. Její aplikací by došlo u obviněného k přeměně trestu 400 hodin obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 200 dnů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 4 Tz 72/2010). Výslovným zrušením tohoto usnesení však byl nezákonný stav konvalidován.

Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem tohoto soudu bude doplnit dokazování vyžádáním si nového úplného opisu rejstříku trestů obviněného, jakož i spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 42/2007, a poté, co doplní dokazování v tomto směru, může nově v souladu se zákonem rozhodnout o trestu, stanovit jeho druh a výměru. V této souvislosti je třeba respektovat zásadu zákazu reformationis in peius, která je stanovena v § 273 tr. řádu.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 26. ledna 2011


Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á