4 Tz 82/2008
Datum rozhodnutí: 18.11.2008
Dotčené předpisy: § 254 odst. 1, 2, 5, 6 tr. ř., § 254 odst. 1 tr. ř., § 256 odst. 1 tr. ř., § 2 odst. 5, 6, tr. ř., § 9 odst. 1 tr. ř.




4 Tz 82/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2007 sp. zn. 4 To 173/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostu pod sp. zn. 3 T 141/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. řádu a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2007 sp. zn. 4 To 173/2007 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu a v řízení, které jeho vydání předcházelo, zejména rozsudkem Okresního soudu v Mostu ze dne 11. 12. 2006 sp. zn. 3 T 141/2006, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2007 sp. zn. 3 T 141/2006, rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 9 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného J. K.

Napadená rozhodnutí s e z r u š u j í .

Současně s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Mostu s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mostu ze dne 11. 12. 2006 sp. zn. 3 T 141/2006, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2007 téže sp. zn., byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který byl podle § 247 odst. 1 tr. zákona za použití § 45 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákona a § 45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře dvě stě hodin.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 28. září 2005 v odpoledních hodinách, v obci H. S. K., okres M., na pozemku J. a J. D. katastrálního čísla, katastrálního území H. S. K., ke škodě obce H. S. K. pokácel čtyři kusy smrkových stromů v hodnotě 18.300,- Kč, které odnesl domů a spálil.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2007 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 173/2007 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 6. 2007.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem v označené právní věci podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Vyslovil názor, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Mostu rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 9 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného.

Ministr spravedlnosti uvedl, že orgány činnými v trestním řízení nebylo důsledně dbáno zákonných ustanovení upravujících způsob a rozsah dokazování, způsob hodnocení důkazů a řešení předběžných otázek a že odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti a odvolání obviněného zamítl, aniž by zjistil a napravil pochybení v předchozím řízení.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukazuje na to, že zcela nepovšimnuta, a tudíž ani nepotvrzena, ani nijak nevyvrácena, zůstala obhajoba obviněného v tom smyslu, že jeho jednáním nemohla být skutková podstata trestného činu krádeže (ale ani jiného trestného činu) naplněna, protože předmětné stromy byly ve skutečnosti ve vlastnictví obviněného.

Dle názoru stěžovatele se od samotného počátku trestního řízení nabízela otázka, zda obviněný J. K., resp. ještě jeho právní předchůdce J. Ch., nenabyl spornou část pozemku do vlastnictví vydržením (§ 134 obč. zákoníku). Sporné hranice pozemků, podle nichž byl prostor, v němž předmětné stromy rostly, součástí pozemku, vlastněného obcí H. S. K., byly nově vytyčeny až v roce 2003, tedy až poté, kdy obviněný J. K. nemovitost od předchozího vlastníka J. Ch. koupil. Na tuto otázku obviněný upozornil již u hlavního líčení konaného dne 11. 12. 2006 a posléze i ve svém odvolání, kdy použil nepřesného výrazu historické vlastnictví . Tvrzení obviněného, že tomu tak skutečně mohlo být, pak nasvědčuje i obsah protokolu o ohledání místa činu ze dne 7. 4. 2006 s náčrtkem a fotodokumentací, kde se konstatuje existence zbytků drátěného oplocení, které je dokonce vrostlé do kůry stromů. Obviněný ve své výpovědi u hlavního líčení zmínil i historický hraniční kámen, jehož přesná poloha ovšem v řízení zjišťována nebyla.

Stěžovatel dále uvedl, že důkazy, které by umožnily jednoznačně řešit otázku vlastnictví, resp. případného vydržení sporné části pozemku, trestní spis neobsahuje a v této souvislosti má za to, že by bylo třeba doplnit dokazování především o zjištění, kdy a za jakých okolností právní předchůdce obviněného J. Ch. předmětnou nemovitost nabyl, jakým způsobem byla tehdy nemovitost zanesena v příslušných evidencích, v jakém rozsahu a po jakou dobu ji J. Ch. držel a zda tak činil v dobré víře. V této souvislosti stěžovatel rekapituluje vývoj právní úpravy vydržení a judikaturu týkající se této věci.

Vyslovuje názor, že v řízení zůstala neobjasněna zásadní otázka, zda stromy, které obviněný J. K. pokácel a spálil, byly vůbec ve vztahu k němu cizí věcí.

V závěru své stížnosti pro porušení zákona navrhuje, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2007 sp. zn. 4 To 173/2007 byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, a v řízení, které mu předcházelo, jmenovitě rozsudkem Okresního soudu v Mostu ze dne 11. 12. 2006 sp. zn. 3 T 141/2006, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2007 téže sp. zn., rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 9 odst. 1 tr. řádu, a to v neprospěch obviněného J. K. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil obě tato rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 9 odst. 1 tr. řádu orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány; pokud nejde o posouzení viny obviněného.

Podle § 254 odst. 1 tr. řádu nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 256 tr. řádu odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Výše uvedenými zákonnými ustanoveními se soudy prvního a druhého stupně důsledně neřídily. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že v průběhu řízení byla v rámci obhajoby obviněného vznesena námitka v tom směru, že předmětné stromy nemohly jím být ukradeny, neboť se jednalo o stromy v jeho vlastnictví. Tato námitka nebyla v průběhu dokazování nikterak vyvrácena. Soud prvního stupně neučinil úplná zjištění, která by vedla k nezpochybnitelnému závěru ohledně vlastnictví předmětných stromů.

Ačkoli obviněný v průběhu řízení zmíněnou námitku neformuloval z formálně-právního hlediska zcela přesně, o povaze této námitky jako o námitce vlastnictví z titulu vydržení nemohlo být pochyb již z jeho opakovaného vyjádření, že stromy byly na pozemku, který byl součástí jeho zahrady, že tedy při jejich vykácení nevstupoval na cizí pozemek a nemohl stromy odcizit.

Skutková zjištění soudu prvního stupně ve vztahu k otázce vlastnictví předmětných stromů, resp. části pozemku, na které stromy rostly, jsou natolik nedostatečná, že dle názoru Nejvyššího soudu neumožňují spolehlivý závěr, že předmětné stromy byly ve vztahu k obviněnému věcí cizí a že tedy byly jeho jednáním naplněny beze vší pochybnosti znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 tr. zákona.

Soud prvního stupně si v odůvodnění svého rozsudku protiřečí, když na jedné straně konstatuje, že se obviněný k trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu, doznal, přičemž však na druhé straně v bezprostředně následujícím textu uvádí, že obviněný dodal, že pozemek, na kterém se smrky nacházely, je součástí jeho zahrady a proto nikomu nic neodcizil, na žádný cizí pozemek nevstoupil a obci žádnou škodu neučinil.

Nejvyšší soud se nemůže ztotožnit s konstatováním soudu prvního stupně, že toto tvrzení obviněného bylo vyvráceno dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména pak výpověďmi svědků manželů D., kteří shodně uvedli, že pozemek, na kterém se smrky nacházely, je v jejich vlastnictví, avšak smrky na jejich pozemku zůstaly ve vlastnictví obce, a rovněž tak starostky obce svědkyně H., kterážto potvrdila, že smrky zůstaly i po prodeji pozemku ve vlastnictví obce, přičemž pozemek byl prodán na základě kupní smlouvy manželům D. Jestliže soud prvního stupně v souvislosti s tímto konstatováním uvádí, že o vině obžalovaného tedy nevyvstaly a tudíž ani nepřetrvaly žádné pochybnosti, které by nebylo možné dalším dokazováním odstranit , pak s tímto závěrem nelze souhlasit.

Výše citované svědectví manželů D. a starostky H. totiž lze společně s kupní smlouvou ze dne 2. 8. 2005 považovat pouze za nesporný důkaz svědčící o skutečnosti, že obec H. S. K. odprodala manželům D. pozemek, kultura trvalý travnatý porost o výměře 870 m², a to bez porostů. Výše uvedenými důkazy však nemohla být vyvrácena obhajoba obviněného, že pozemek, resp. jeho část, na které rostly předmětné stromy, tvořil dlouhodobě součást jeho zahrady a že tedy má za to, že se jednalo o jeho pozemek a stromy v jeho vlastnictví.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k obsahu jednotlivých důkazů a uplatněné obhajobě obviněného se měl nalézací soud důkladněji zabývat otázkou, zda sporná část pozemku, na níž předmětné stromy rostly, nebyla dlouhodobě a v dobré víře držena a užívána již J. Ch., od něhož obviněný J. K. v roce 2001 dům a k němu náležející pozemky i s porostem koupil, a zda tedy i obviněný J. K. při vykácení předmětných stromů nejednal v dobré víře, že mu stromy patří.

Soud však žádné dokazování v tomto směru neprovedl, otázku případného vydržení vlastnictví pominul, přesto však dospěl k závěru, že se jednalo o stromy ve vlastnictví obce H. S. K.

Otázku, zda obviněný vykácel a spálil předmětné stromy v případné dobré víře, že jde o věc, která mu patří, soud ostatně nikterak nezhodnotil ani z hlediska subjektivní stránky trestného činu. O úmyslu obviněného, ať přímém nebo nepřímém, spáchat trestný čin krádeže ostatně nic nevypovídá ani tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně, ani jeho odůvodnění, kromě strohého a nijak z hlediska úmyslné formy zavinění blíže nevysvětleného konstatování v odůvodnění, že obžalovaný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu krádeže .

Ve vztahu k postupu soudu druhého stupně Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ústí nad Labem nedostál své přezkumné povinnosti, když výše uvedené vady v neúplnosti dokazování u soudu prvního stupně ponechal bez povšimnutí, sám dokazování v potřebném rozsahu nedoplnil a s konstatováním, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy, poté odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozsudek Okresního soudu v Mostu ze dne 11. 12. 2006 sp. zn. 3 T 141/2006, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2007 sp. zn. 4 To 173/2007, se neopírají o správná a úplná skutková zjištění, umožňující spolehlivý závěr jednak o vlastnictví předmětných stromů z pohledu případného vydržení vlastnického práva, jednak o naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže.

Proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2007 sp. zn. 4 To 173/2007, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, a v řízení, které mu předcházelo, rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 9 odst. 1 tr. řádu, v neprospěch obviněného J. K.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil výše uvedená rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal věc Okresnímu soudu v Mostu k novému projednání a rozhodnutí.

Okresní soud v Mostu doplní dokazování k potvrzení či vyvrácení skutečnosti, zda předmětné stromy nemohly být v důsledku vydržení ve vlastnictví obviněného a dále k doplnění dokazování ve vztahu k objasnění a přesvědčivě odůvodněné subjektivní stránce žalovaného trestného činu. Teprve na základě doplněného dokazování a řádně zjištěného skutkového stavu bude moci ve věci nově a v souladu se zákonem rozhodnout. Bude při svém rozhodování podle § 270 odst. 4 tr. řádu vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. listopadu 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná