4 Tz 79/2010
Datum rozhodnutí: 27.01.2011
Dotčené předpisy: § 314 odst. 1,2 tr. ř., § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák.



4 Tz 79/2010-12 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. ledna 2011 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Mgr. L. T. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 4 T 59/2010, a podle § 268 odst. 2 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 4 T 59/2010, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 314e odst. 1 tr. řádu a § 205 odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009, ve prospěch obviněného Mgr. L. T.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích byl obviněný Mgr. L. T. uznán vinným trestným činem šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění (dále jen tr. zákon), jehož se dopustil tím, že poté, co v období let 2006 až 2007 založil e-mailové schránky za účelem výměny fotografií pornografického charakteru s ostatními uživateli webového portálu Xchat, pomocí těchto e-mailových schránek nejméně od měsíce února 2008 do 13. 10. 2009 přijímal e-mailové zprávy s tématikou dětské pornografie a nejméně od měsíce prosince 2008 do 13. 10. 2009 přijímal e-mailové zprávy s tématikou dětské pornografie přeposílal ostatním uživatelům webového portálu Xchat, a to jako uživatel internetové sítě UPC České republika a.s., se službami na adrese svého trvalého bydliště, prostřednictvím IP adres a dále prostřednictvím statické IP adresy společnosti Speednet s.r.o., přidělené Základní škole B. c. na adrese V., T., kdy takto prostřednictvím svých shora uvedených e-mailových schránek přijal nejméně 128 zpráv s tématikou dětské pornografie a nejméně 107 zpráv s tématikou dětské pornografie měl zároveň v elektronické podobě uložené v těchto svých e-mailových schránkách.

Za to mu byl v sazbě § 205 odst. 2 tr. zákona s přihlédnutím k ustanovení § 314e odst. 2 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu pedagogického povolání a veškeré práce a činnosti s mládeží a dětmi coby vychovatele na území České republiky po dobu pěti roků. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to notebooku zn. ASUS A7K.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 5. 2010.

Proti citovanému pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Mgr. L. T. Podle stěžovatele byl tímto rozhodnutím a řízením, které mu předcházelo, porušen zákon ve prospěch obviněného, a to v ustanoveních § 314e odst. 1, 2 tr. řádu a § 205 odst. 2 písm. a) tr. zákona.

Podle názoru ministra spravedlnosti okresní soud pochybil, pokud protiprávní jednání obviněného právně kvalifikoval pouze jako trestný čin šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zákona a nevzal přitom v úvahu, že obviněný se tohoto jednání dopustil v kvalifikované skutkové podstatě také podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zákona, neboť čin uvedený v odstavci 2 tohoto zákona spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že obviněný zasílal e-mailové zprávy prostřednictvím internetové sítě a již z tohoto faktu jednoznačně vyplývá, že šlo o spáchání činu veřejně prospěšnou počítačovou sítí. Okresní soud při posouzení právní kvalifikace činu mechanicky akceptoval právní kvalifikaci činu v rozsahu uvedeném v obžalobě státního zástupce a zřejmě bez dalšího převzal v obžalobě vyjádřený právní názor, že se o spáchání činu veřejně přístupnou počítačovou sítí nejedná, neboť obviněný e-mailové zprávy zasílal konkrétně určeným jednotlivým adresátům.

Stěžovatel se s tímto právním názorem neztotožnil, neboť nemůže obstát již s ohledem na specifický charakter elektronické pošty, která je základním komunikačním prostředkem na Internetu. Kopie většiny providerů jsou zálohovány na serverech a technicky je dostupné, aby k nim získaly přístup i jiné osoby než ty, kterým byly e-maily určeny. Právní úvahy okresního soudu ve vztahu k této právní problematice nemohou být blíže hodnoceny a nemůže s nimi být polemizováno, neboť okresní soud rozhodl formou trestního příkazu, který odůvodnění rozhodnutí neobsahuje a není tudíž zřejmé, jakými úvahami se samosoudce v tomto směru řídil.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích byl porušen zákon v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného Mgr. L. T.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nímž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dne 15. 10. 2009 bylo zjištěno, že vrchní inspektorka Policie ČR v Teplicích zahájila podle § 160 odst. 1 tr. řádu trestní stíhání obviněného pro trestné činy šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona a přechovávání dětské pornografie podle § 205a tr. zákona. Po skončeném přípravném řízení byl obviněný v souvislosti s prostudováním spisu upozorněn, že jeho jednání bude nadále posuzováno jen jako trestný čin šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr.zákona.

Dne 29. 3. 2010 byla okresnímu soudu podána na obviněného obžaloba pro tento trestný čin při shodném popisu skutku tak, jak je uveden výše. V odůvodnění obžaloby státní zástupce uvedl, že trestný čin šíření pornografie podle § 205 odst. 2 tr. zákona je ve vztahu k trestnému činu přechovávání dětské pornografie podle § 205a tr. zákona privilegovanou skutkovou podstatou, a proto byla užita pouze právní kvalifikace skutku podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zákona. Pokud nebyla uplatněná kvalifikovaná skutková podstata zažalovaného trestného činu tedy též dle odst. 3 písm. b) tr. zákona vycházel státní zástupce ze závěru, že obviněný zasílal e-mailové zprávy pouze konkrétním jednotlivým adresátům a z tohoto faktu tudíž nelze dovodit, že by trestný čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem neomezenému počtu adresátů.

Okresní soud den po nápadu obžaloby vydal trestní příkaz v rozsahu, který je popsán v úvodní pasáži tohoto rozhodnutí, kdy zcela převzal skutkovou větu a i právní kvalifikaci činu v rozsahu navrhovaném obžalobou.

Především je třeba konstatovat, že samosoudce může podle § 314e odst. 1 tr. řádu vydat trestní příkaz bez projednání věci v hlavním líčení, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán provedenými důkazy. K vydání trestního příkazu však může samosoudce přistoupit teprve tehdy, nepřichází-li v úvahu postup podle § 314c odst. 1 tr. řádu. Citované ustanovení sice neumožňuje samosoudci obžalobu předběžně projednat, ale nezbavuje ho povinnosti přezkoumat ji z hledisek uvedených v ustanovení § 181 odst. 1 a § 186 tr. řádu. V daném případě měl být tento obligatorní přezkum zaměřen z pohledu ustanovení § 186 odst. 1 písm. d) tr. řádu na to, zda skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba. Popudem k aplikaci těchto zákonných ustanovení měl být pro samosoudce již výše konstatovaný nesoulad mezi právní kvalifikací skutku obsaženou ve sdělení obvinění a v obžalobě, jakož i zcela formální a nedostačující argumentace státního zástupce v tomto směru. Je proto třeba konstatovat, že v tomto případě nebyly dány všechny procesní předpoklady pro skončení věci vydáním trestního příkazu, naopak ve věci mělo být nařízeno hlavní líčení, kde by byly provedeny důkazy zaměřené k této problematice. Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu je postupovat za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Samosoudce okresního soudu této zákonné povinnosti v daném případě nedostál.

Trestného činu šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zákona se dopustí ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě.

V kvalifikované skutkové podstatě tohoto trestného činu podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zákona je pachatelem ten, kdo čin uvedený v odstavci 2 spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Při výkladu jednotlivých právních pojmů, jež citovaná ustanovení trestního zákona zmiňují, je především třeba vycházet z jejich vymezení. Je-li zmiňováno dítě , rozumí se, že jde o osobu mladší osmnácti let. Pornografickým dílem je jakýkoli předmět, který je-li pozorován ať přímo nebo prostřednictvím technického zařízení, zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje samotný sexuální pud. Současně takové dílo podle převládajících názorů většiny členů společnosti hrubě porušuje uznávané morální normy dané společnosti a vyvolává v nich pocit studu. Pro pornografický charakter je rozhodující obsah celého díla, nikoli jen jeho určitá část, výseč, kapitola nebo úryvek apod.

Veřejně přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem, jakým je především Internet a jiné podobné informační systémy. Z technického hlediska je veřejně přístupná počítačová síť soustavou serverů, datových komunikací a k nim připojených počítačů. Z organizačního hlediska jde o provozovatele jednotlivých sítí a podsítí, zprostředkovatele připojení i uživatele a další subjekty. Internet jako světová informační počítačová síť vznikl propojováním původně privátních, specializovaných a autonomních datových sítí (vojenské, školní, energetické apod.) a později již veřejných takovýchto sítí (přístupných většinou za úplatu každému zájemci) s postupnou změnou jejich charakteru (přechod na jednotný protokol řízení přenosu Transmission Control Protocol/Internet Protocol, budovaných na principu dobrovolných dohod atd.), včetně užívání zdarma. Rozhodujícím okamžikem byl vznik služby WWW (World Wide Web), která byla vytvořena v internetu na bázi počítačových serverů (části Internetu) ukazujících jeden k druhému s využitím tzv. hypertextových odkazů, podpory multimedií a integrování různých služeb. WWW stránka neboli webová stránka je elektronický dokument, který se nachází na určitém serveru, jeho obsah je připojen k síti (indexován) pomocí hypertextových odkazů na jiná místa tohoto dokumentu nebo v jiných dokumentech na tomto serveru nebo na zcela jiných serverech nacházejících se v síti Internetu. Veřejně přístupnou počítačovou sítí výslovně nejsou pouze uzavřené počítačové sítě některých právnických osob, státních orgánů nebo jiné organizace, které nesplňují podmínku veřejné přístupnosti ( srov. též Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II, Komentář, I. vydání, Praha, C.H.Beck 2010, str. 1699 1700).

Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že naprostá většina providerů kopie všech e-mailových zpráv ukládá na svoje servery před doručením a tyto zálohy ponechává na serveru často po dobu i více měsíců po doručení zprávy, a to i v případech, že tyto zprávy jsou ve schránkách odesilatele i příjemce již vymazány. Obviněný si v posuzovaném případě naopak e-mailové zprávy s dětskou pornografií na svých stránkách ponechával, a zde k nim mohly mít přístup i jiné osoby, než ty, kterým byla zpráva určena. Ochrana dopravované e-mailové zprávě je totiž poskytována v době jejího podávání , tedy v průběhu doručování. Konec tohoto procesu je nutno vnímat v okamžiku doručení do e-mailové schránky příjemce. Do schránky má příjemce zprávy přístup, který je zabezpečen pomocí hesla, může se přitom do schránky dostat z kteréhokoli počítače připojeného k Internetu (srov. také usnesení NS ČR ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 11 Tdo 349/2009). V této souvislosti nelze pominout i problém virů, tj. krátkých počítačových programů určených k provedení úkonů nad rámec vůle uživatele, které mohou mít kromě vlivu na narušení nebo likvidaci instalovaných programů, také vliv i na odesílání uložených dat a programů uživatele bez jeho výslovného pokynu.

Obviněný k páchání trestné činnosti využíval webového portálu Xchat, v roce 2006 se připojil do místnosti nazvané báječný flirt , vyměňoval si e-mailové zprávy s tématikou dětské pornografie s dalšími pro něj anonymními osobami, které vystupovaly pouze pod přezdívkami, když i obviněný sám se do místnosti přihlásil jako žena. Obviněný tímto způsobem činil e-mailové zprávy přístupné veřejnosti blíže neurčenému počtu osob. Přístup do oné místnosti tj. virtuálního prostoru, v němž probíhala komunikace mezi jednotlivými zájemci o dětskou pornografii, mohl ovšem obviněný získat výlučně prostřednictvím Internetu, tj. veřejně přístupné počítačové sítě. Je proto mimo pochybnost, že zaslání pornografického díla elektronickou poštou je uvedením do oběhu prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě a toto jednání podle právní úpravy platné do 31. 12. 2009 naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona.

Vzhledem k argumentaci výše podrobně rozvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 4 T 59/2010, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 314e odst. 1 tr. řádu a § 205 odst. 2 písm. a) tr. zákona ve prospěch obviněného Mgr. L. T. Vzhledem k tomu, že zákonný postup upravený v ustanovení § 269 odst. 2 tr. řádu tj. zrušit napadené nezákonné rozhodnutí - je možno aplikovat pouze v případě dojde-li k porušení zákona v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud se ve svém rozsudku omezil pouze na tento tzv. akademický výrok.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á