4 Tz 76/2010
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř.



4 Tz 76/2010-22
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. února 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. S. , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 37 T 81/2008 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 37 T 81/2008 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 65 odst. 2 a § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) v neprospěch obviněného D. S.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.




Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2008 sp. zn. 37 T 81/2008, který nabyl právní moci ohledně jeho osoby dne 7. 12. 2008, byl D. S. uznán vinným skutkem spáchaným dne 3. 10. 2008, který byl právně posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Obviněný trest obecně prospěšných prací nevykonal a současně nevedl řádný život. Obvodní soud pro Prahu 4 proto usnesením ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 37 T 81/2008 rozhodl podle § 65 odst. 2 tr. zákoníku o přeměně trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin na trest odnětí svobody v trvání 250 dnů. Pro výkon trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 6. 2010. Použití nového trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 zdůvodnil obvodní soud odkazem a citací rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 17/2006, podle kterého Při posuzování trestnosti činu ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák. se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít. Stížnost obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. Nt 554/2010 podle § 148 ost. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, neboť byla podána osobou, která se jí výslovně vzdala.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 37 T 81/2008 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného D. S. stížnost pro porušení zákona. V této zaujal názor, že tímto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku (do 31. 12. 2009 § 16 odst. 1 tr. zák.), a to v neprospěch obviněného. Dále pak stěžovatel poukázal na znění následujících zákonných ustanovení a vyvodil z nich níže uvedené závěry.

Podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku (shodně též § 16 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

Jelikož Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody za účinnosti nového zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku, bylo jeho povinností především zkoumat na základě ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, zda je použití nového práva pro obviněného příznivější. Bylo jeho povinností posuzovat použití nového práva jako celku. Pozdější úprava, jejíž použití je výjimkou, nastupuje pouze tehdy, je-li to pro pachatele jednoznačně příznivější.

Výkon trestu obecně prospěšných prací byl v trestním zákoně účinném do 31. 12. 2009 upraven v ustanovení § 45a, v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010 je pak upraven v ustanovení § 65.

Podle § 45a tr. zák., jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.

Podle § 65 odst. 2 tr. zákoníku, jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.

Z porovnání znění staré a nové zákonné úpravy výkonu trestu obecně prospěšných prací je podle stěžovatele zřejmé, že v daném stádiu řízení (v řízení vykonávacím), kdy nalézací soud rozhodoval, je použití trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 příznivější, neboť nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin se přemění na 125 dní trestu odnětí svobody, oproti trestnímu zákoníku účinnému od 1. 1. 2010, kdy týž trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin se přemění na 250 dní trestu odnětí svobody, tj. na dvojnásobek.

Obvodní soud pro Prahu 4 tím, že rozhodl o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody podle pozdějšího zákona, ač to je pro pachatele méně příznivé, porušil trestní zákoník v jeho neprospěch.

Ministr spravedlnosti proto v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 37 T 81/2008 byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popř. aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb. ve znění novely), který v § 2 stanoví podmínky trestnosti činu a dobu jeho spáchání a to obdobně, jako to upravoval trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb.) účinný do 31. 12. 2009 ve svém ustanovení § 16. Podle odstavce 1 obou zmíněných zákonných ustanovení se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Trestností činu nutno rozumět možnost, že pachatel je pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování činu bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce. Trestnost činu je tedy charakteristikou činu jako činu soudně trestného, jehož druh, povaha i sankce musí být popsána v trestním zákoně. Jsou to tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu (srov. Šámal, Pavel a kol., Trestní zákoník I, Komentář, str. 39, 1. vydání 2009, C.H.Beck).

V případě přezkoumávaném Nejvyšším soudem je třeba si především uvědomit, že o vině a trestu ve vztahu k obviněnému D. S. bylo (trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4) rozhodnuto podle v té době platných a účinných ustanovení trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.). Byť výrok o případné přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody není součástí výroku o trestu odsuzujícího rozhodnutí, jako je tomu např. u trestu peněžitého, kdy soud musí spolu s peněžitým trestem zároveň stanovit i náhradní trest odnětí svobody, a to pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, přesto je třeba i pro případ přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody vycházet ze zákona, podle něhož bylo ve věci rozhodnuto o vině a trestu. Přepočet (poměr) z hodin obecně prospěšných prací na dny odnětí svobody je zakotven přímo v zákoně (ex lege), naproti tomu o náhradním trestu odnětí svobody v případě uložení peněžitého trestu musí rozhodnout soud bezprostředně v rámci výroku o trestu. Je tomu tak proto, aby obviněnému bylo zřejmé, jaká sankce mu hrozí pro případ, kdyby peněžitý trest ve stanovené lhůtě nezaplatil. Jak již bylo zmíněno, u trestu obecně prospěšných prací taková pohrůžka přeměny a současně i příslušný přepočet v trest odnětí svobody vyplývá pro obviněného přímo ze zákona.

Jestliže tedy za účinnosti trestního zákona bylo v případě obviněného D. S. rozhodnuto o vině a trestu, tak nevykonaný trest obecně prospěšných prací bylo nutno přeměnit v nepodmíněný trest odnětí svobody podle ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.), kdy platilo, že každé, i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, se počítají za jeden den odnětí svobody, a to i v době, kdy již byl v účinnosti nový trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.). Znamená to, že v konkrétním případě při správném použití trestního zákona měl být obviněnému přeměněn trest 250 hodin obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 125 dnů.

Nebylo tudíž opodstatněné postupovat podle ustanovení § 65 odst. 2 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), v němž je takováto přeměna trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody s účinností od 1. 1. 2010 upravena. Podle citovaného ustanovení se každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. V konkrétním případě tak bylo dokonce zhoršeno postavení obviněného, kterému bylo přeměněno nevykonaných 250 hodin trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 250 dnů. Tato okolnost ale nebyla při posuzování zákonnosti postupu a napadeného rozhodnutí obvodního soudu primární.

Jak již bylo shora uvedeno, přepočet trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je daný zákonem a je tak nedílnou součástí institutu trestnosti činu. Tudíž poměr, v jakém bude případně třeba přepočítat nevykonaný trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je zákonem stanoven již v okamžiku, kdy obviněnému byl soudem pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací. Případné pozdější rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody proto již není posuzováním otázky trestnosti ohledně poměru, v jakém bude první z trestů přepočten v druhý, a proto bylo v konkrétním případě nutné při takovém rozhodování aplikovat trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb.), a nikoli trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.)

Rovněž pak pokud k zařazení obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem došlo podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jde o postup a rozhodnutí nesprávné, neboť použito mělo být ustanovení § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák.

Lze tak uzavřít, že v daném případě aplikace zákonných ustanovení trestního zákoníku obvodním soudem ve svém konečném důsledku vedla k porušení zákona v neprospěch obviněného.

Na tomto místě je ale třeba zároveň zdůraznit, že v případech, kdy trest obecně prospěšných prací byl uložen podle trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.) a o jeho přeměně v trest odnětí svobody je rozhodováno za účinnosti trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), nemůže se obviněný domáhat ani aplikace jiných ustanovení trestního zákoníku, které mohou být i v jeho prospěch. Jde např. o výjimečné ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti nebo o prodloužení doby výkonu tohoto trestu až o šest měsíců, za současného stanovení některé ze zde uvedených omezujících podmínek, což nově umožňuje ustanovení § 65 odst. 3 tr. zákoníku.

Nezbytné je pak i dodat, že pokud Obvodní soud pro Prahu 4 svůj postup a rozhodnutí opíral o usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 17/2006, z něhož i citoval, nelze než konstatovat, že z jeho strany došlo k určitému nepochopení problematiky řešené v tomto usnesení a ke zcela nesprávné aplikaci v něm obsažených názorů na projednávaný případ.

Nejvyšší soud vzhledem ke všem těmto závěrům podle § 268 osdt. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 37 T 81/2008 byl porušen zákon v ustanoveních § 65 odst. 2 a § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc pak podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací bude obvodní soud postupovat v intencích právního názoru, který v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil (viz § 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c