4 Tz 76/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 76/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. července 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Z., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 T 149/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 T 149/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. Z.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu v části týkající se obviněného P. Z.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Kladně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě ní :

Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 T 149/2004, byl obviněný P. Z. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněnými J. K. a K. H. tím, že dne 12. 11. 2004 v 3:00 hod. v obci Č., okres K. po předchozí vzájemné dohodě za domem odcizili zaparkovanou dvounápravovou voznici na vodu tak, že ji zapojili za nákladní vozidlo zn. Avia, se kterým za tím účelem přijeli a poté s ní z místa odjeli, čímž způsobili majiteli voznice B. K., škodu ve výši nejméně 5.500,- Kč. Za to byl obviněnému P. Z. v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému P. Z. dne 10. 2. 2005.



Proti citovanému trestnímu příkazu podal podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Z. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Okresnímu soudu v Kladně, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin byla překročena maximální možná výměra pro tento druh trestu, která je uvedena v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Okresní soud v Kladně nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 6 T 248/2001, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož v době rozhodování věci, která je napadena stížností pro porušení zákona, měl obviněný vykonáno pouze 14 hodin. Vzhledem k tomu, že trest obecně prospěšných prací lze uložit pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, byl uložením nového trestu vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 T 149/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Z. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle § 267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného P. Z., a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.

Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudce Okresního soudu v Kladně citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 4 T 149/2004, Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce tohoto soudu vydal ve věci dne 22. 12. 2004 trestní příkaz pod sp. zn. 4 T 149/2004, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již byl obviněnému P. Z. uložen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 6 T 248/2001, který nabyl právní moci ohledně obviněného P. Z. dne 25. 7. 2002, trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Samosoudce Okresního soudu v Kladně tuto skutečnost měl zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 41). Tento údaj měl v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. vést samosoudce k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán, neboť jen tak mohl v případě, že hodlal uložit opět trest obecně prospěšných prací, dostát povinnosti, jež mu vyplývá z ustanovení § 36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudce takto postupoval, zjistil by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 6 T 248/2001, obviněný vykonal pouze 14 hodin. Vzhledem k tomu, že trestní zákon v ustanovení § 45a odst. 1 stanoví výměru trestu obecně prospěšných prací od 50 do 400 hodin, nemohl proto obviněnému uložit opětně trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, neboť tak překročil zákonem stanovenou maximální hranici o 236 hodin.

Je třeba konstatovat, že samosoudce Okresního soudu v Kladně porušil zákon i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry, a tato nedostatečně provedená skutková zjištění se promítla i do vadného hodnocení důkazů při úvahách o přiměřeném druhu trestu a jeho výši.

Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení § 266 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 T 149/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. Z.. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v části, která se týká obviněného P. Z., jakož i všechna další rozhodnutí, která na takto zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudce Okresního soudu v Kladně doplní dokazování přečtením spisu Okresního soudu Litoměřicích, sp. zn. 6 T 248/2001, novým opisem rejstříku trestů obviněného a aktualizovanou zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Litoměřice, zda obviněný P. Z. předchozí trest obecně prospěšných prací uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 6 T 248/2001, zčásti či zcela vykonal. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám o uložení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměře. Okresní soud v Kladně však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením § 273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á