4 Tz 74/2010
Datum rozhodnutí: 10.02.2011
Dotčené předpisy: § 247 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 předpisu č. 218/2003Sb.



4 Tz 74/2010-34
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. února 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. H. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 247 odst. 1 písm. e) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), § 35 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů a § 314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Olomouci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, byl obviněný M. H. uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku předmětného trestního příkazu dopustil tím, že dne 26. 8. 2009 v době kolem 13,20 hodin v O., na ulici M., vstoupil do kadeřnictví a po zjištění, že se zde nikdo nenachází, poklekl ke stolku u levé stěny kadeřnictví a z horní zásuvky se pokusil odcizit zde uloženou finanční hotovost, avšak po celou dobu jej v zrcadle na protější straně sledovala ze šatny kadeřnice B. P., která ihned vstala a jmenovaného vyrušila, načež z kadeřnictví ihned utekl, aniž by cokoliv odcizil, přičemž takto jednal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 5 Tm 10/2007, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2008, potrestán mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření v trvání 1 roku nepodmíněně, které vykonal dne 23. 12. 2008.

Za popsané jednání byl obviněný M. H. odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2, § 45a odst. 1, 2 tr. zák. a § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Daný trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. 10. 2009.

Proti uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 35 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů a § 314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že recidiva jako zákonný znak trestného činu krádeže je podle ustálené soudní praxe a judikatury vyloučena tehdy, jestliže dřívější odsouzení nebo potrestání pachatele je takové povahy, že se na pachatele ohledně všech uložených trestů již hledí tak, jako by nebyl odsouzen. V případě projednávané věci byla tzv. zpětnost potrestání pachatele v předchozích třech letech od spáchání projednávaného deliktu majetkové povahy dovozována z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 5 Tm 10/2007, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2008 a kterým bylo obviněnému mimo jiné za majetkový delikt uloženo souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání 1 roku, které vykonal dne 23. 12. 2008. Příslušný soud proto porušil zákon v ustanoveních § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a § 35 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, neboť znak zpětnosti v dané věci naplněn nebyl a jednání obviněného tak, jak je popsáno ve výše popsané skutkové větě trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, nevykazovalo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. ani jeho pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. H. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen.

Podle § 35 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, na mladistvého, kterému bylo uloženo nebo rozhodnutím prezidenta republiky zmírněno nebo prominuto trestní opatření odnětí svobody v délce nepřevyšující jeden rok, se hledí jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo vykonáno nebo bylo od výkonu takového trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.

Podle § 314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 5 Tm 10/2007, v právní moci dne 24. 5. 2008, odsouzen mimo jiné i pro provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání jednoho roku. Uložené trestní opatření obviněný vykonal dne 23. 12. 2008.

Následně byl obviněný M. H. stížností pro porušení zákona napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., když zpětnost potrestání pachatele v předchozích třech letech od spáchání projednávaného deliktu majetkové povahy byla dovozována z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 5 Tm 10/2007.

Nejvyšší soud České republiky se na základě výše uvedených skutečností ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že samosoudce Okresního soudu v Olomouci svým postupem porušil zákon v ustanovení § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 314e odst. 1 tr. ř. a § 35 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, neboť z posledně uvedeného (výše citovaného) ustanovení jednoznačně vyplývá, že jakmile bylo vykonáno trestní opatření v délce nepřevyšující 1 rok (což je i případ projednávané věci, neboť obviněnému bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody v délce přesně 1 rok, které vykonal dne 23. 12. 2008), hledí se na mladistvého, jako by nebyl odsouzen.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 230/2009, byl porušen zákon v ustanoveních § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 35 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů a § 314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil. Nejvyšší soud České republiky dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. H., tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. února 2011
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal