4 Tz 73/2010
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř.



4 Tz 73/2010-22 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 47/2008, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. v neprospěch obviněného A. B.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.




Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného A. B. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008.

Tímto rozsudkem byl obviněný A. B. uznán vinným v bodě I. trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. č. 140/1961 Sb. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. č. 140/1961 Sb., jichž se dopustil jednáním dne 18. 4. 2007 a v bodě II. pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., který spáchal jednáním dne 18. 4. 2007. Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z rozhodnutí (trestního příkazu) Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007, jakož i dalších rozhodnutí na tento výrok navazujících, pokud pozbyla svého podkladu. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Ve svém podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2007 a jímž byl obviněný A. B. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. č. 140/1961 Sb. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 150 hodin, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2009 sp. zn. 4 T 310/2007 zrušen poté, co byla týmž rozhodnutím v dané věci povolena obnova řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2009. Usnesením téhož soudu ze dne 8. 6. 2009 sp. zn. 4 T 310/2007 pak ohledně předmětného skutku, k němuž došlo dne 4. 4. 2007, bylo trestní stíhání obviněného A. B. podle § 231 odst. 1 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno (pro tzv. neúčelnost). Právní moc tohoto usnesení nastala dne 23. 6. 2009.

Podle stěžovatele z výše uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 47/2008 při vyhlašování rozsudku dne 17. 6. 2008 postupoval správně, když uložil souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání obviněného, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 310/2007, ale nakonec skončilo zastavením trestního stíhání, Městský soud v Praze, když rozhodoval o odvolání obviněného, porušil zákon, když jeho odvolání zamítl, neboť v mezidobí musel skutečnost zastavení trestního stíhání obviněného u Obvodního soudu pro Prahu 2 zjistit. Měl tedy rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 zrušit ve výroku o trestu a uložit obviněnému úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb.

Za uvedených okolností je třeba usnesení Městského soudu v Praze z 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009 hodnotit jako rozhodnutí, jímž byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. B., nerespektováním ustanovení § 35 tr. zák. č. 140/1961 Sb., když senát Městského soudu v Praze přehlédl předchozí zrušení výroku o trestu, ke kterému byl souhrnný trest ukládán rozsudkem, který byl předmětem odvolání a o kterém senát Městského soudu v Praze rozhodoval.

Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 č. j. 8 To 369/2009-218 byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. B. v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, též v ustanovení § 256 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a dále zrušil všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.

Podle § 35 odst. 1 věty první před středníkem tr. zák. č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.), odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumáním obsahu trestních spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 47/2008 a Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007 zjistil, že námitky obsažené ve stížnosti pro porušení zákona jsou opodstatněné.

Obvodní soud pro Prahu 7 svým rozsudkem ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008 obviněnému A. B. v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody, neboť trestné činy, jímž obviněného uznal vinným, spáchané dne 18. 4. 2007, byly ve vícečinném souběhu s trestným činem spáchaným dne 4. 4. 2007, kterým byl obviněný uznán vinným v té době pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007.

V době, kdy o odvolání obviněného A. B. proti všem výrokům rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008 rozhodoval Městský soud v Praze, ale již byl trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007 v důsledku povolené obnovy řízení zrušen a následně bylo v této věci trestní stíhání proti obviněnému pravomocně zastaveno. O této skutečnosti byl včas a řádně vyrozuměn rejstřík trestů s tím, aby předmětné odsouzení obviněného nebylo v rejstříku trestů uváděno (viz č. l. 60, 62 spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007).

Navzdory tomu, že Městský soud v Praze si před konáním veřejného zasedání o odvolání obviněného A. B. vyžádal trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007 (viz č. l. 202, 203 spisu sp. zn. 24 T 47/2008 a č. l. 67 spisu sp. zn. 4 T 310/2007), ve veřejném zasedání dne 10. 12. 2009 (podle protokolu o veřejném zasedání viz č. l. 215 216 spisu) spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007 jako důkaz neprovedl. Byl v něm ale přečten coby důkaz opis rejstříku trestů na obviněného ze dne 2. 12. 2009 (č. l. 226 227 spisu), ve kterém se odsouzení obviněného A. B. Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 310/2007 neobjevuje. Přesto Městský soud v Praze další dokazování k tomuto poznatku neprováděl a odvolání obviněného zamítl, jako nedůvodné.

V takovémto postupu a rozhodnutí odvolacího soudu tak lze spatřovat pochybení, neboť zde byly dostatečné indicie vedoucí k závěru, že obviněnému A. B. již nelze uložit souhrnný trest za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., neboť trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007 byl v mezidobí zrušen a trestní stíhání obviněného pro předmětný skutek bylo pravomocně zastaveno. Tyto skutečnosti Městský soud v Praze v rámci odvolacího řízení mohl a zároveň byl povinen zjistit a ve svém rozhodnutí na ně reagovat tím, že měl v odvoláním obviněného napadeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008 zrušit výrok o uloženém souhrnném trestu, a obviněnému pak měl svým rozhodnutím za souběh trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. uložit úhrnný trest ve smyslu § 35 odst. 1 tr. zák.

Protože tak neučinil a zamítl odvolání obviněného, které bylo v tomto směru, byť výslovně nevytýkaném, oprávněné, porušil v neprospěch obviněného A. B. zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., což Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. Porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. vysloveno nebylo z důvodu, že ve výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu citováno není a v předchozím řízení před soudem prvního stupně bylo ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. aplikováno správně. Ze souvislostí uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu je ale zjevné, že pokud odvolací soud nenapravil pochybení, které vzniklo změnou v právním postavení obviněného, který za původně sbíhající se trestný čin nebyl pravomocně odsouzen, když dříve vydaný trestní příkaz byl zrušen a trestní stíhání obviněného zastaveno, ve svém postupu nerespektoval, že ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. při ukládání trestu obviněnému již nelze použít. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v intencích tohoto rozsudku znovu projednal a rozhodl.

To znamená, že ve věci bude nařízeno veřejné zasedání, v jehož rámci budou v podobě důkazu zejména konstatována všechna výše zmíněná soudní rozhodnutí, která mají s projednávanou problematikou souvislost, případně důkazy další, které mezitím mohly vyjít najevo, a tyto budou vzaty v úvahu při stanovení nového trestu obviněnému, který musí respektovat veškerá zákonná ustanovení, zejména pak ta, na něž bylo poukázáno v tomto rozsudku Nejvyššího soudu.

Městský soud v Praze bude muset mít při dalším postupu též na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je tento soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2011

Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec