4 Tz 69/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 69/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. července 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 296/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 100/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 296/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 35 odst. 2 tr. zák., § 2 odst. 5, 6 a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. v neprospěch obviněného D. H.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 3 T 100/2000, ve výroku o trestu uloženém obviněnému D. H.

Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí, resp. jejich části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Blansku s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 3 T 100/2000, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil společně s I. R., když společně se samostatně stíhaným M. V. dne 6. 7. 1999 okolo 4.00 hod. neoprávněně vnikli na zahradu rekreační chaty v katastrálním území T., okres B., majitelů J. M. a M. M. a na uvedeném pozemku fyzicky napadli hosta majitelů nemovitosti P. D. tak, že nejprve D. H. bil poškozeného pěstmi do oblasti ramen a břicha, poté co poškozený uchopil do obou rukou dřevěný klacek, tento mu I. R. společně s M. V. vytrhli z rukou, následně I. R. a M. V. poškozeného chytli každý z jedné strany a D. H. jej bil pěstmi do oblasti břicha za současného vyhrožování zabitím a podpálením chaty, nato poškozený vytáhl za kalhotami zastrčenou legálně drženou pistoli ČZ 50 ráže 7, 65 mm, kterou vystřelil jedenkrát do vzduchu a poté se snažil pistoli vybít, avšak v nábojové komoře zůstal náboj, pistoli však zajistil pojistkou, utekl do chaty a když z ní opět vyšel spolu se svoji manželkou, byl opět napaden tak, že jej opět I. R. a M. V. drželi a D. H. jej udeřil nejméně dvakrát pěstí do tváře, poté I. R. poškozenému P. D. zakroutil rukou, v níž stále ještě držel pistoli, D. H. poškozeného bil údery rukou a kopy nohou do břicha a v tomto způsobu fyzického napadání se postupně vystřídali též I. R. a M. V., D. H. poškozeného chytil za hlavu, kterou postupně několikrát trhnul, a poté poškozenému sebral pistoli z pravé ruky, stoupnul si asi jeden metr před poškozeného, namířil na něj pistoli do oblasti hrudi a břicha, nejméně jedenkrát zmáčkl spoušť, avšak výstřel nevyšel, neboť zbraň byla zajištěna, přičemž jej I. R. a M. V. stále drželi a poté za stálého držení poškozeného I. R. a M. V. bil D. H. poškozeného údery plochou stranou hlavně pistole a poté spodní částí pažbičky pistole do obličeje, následně napadl M. V. ještě J. D. nejméně dvěma údery pěstí do obličeje a D. H. prokopl skleněnou výplň okna, přičemž si způsobil krvácející zranění a poté obžalovaní svého jednání zanechali, když poškozenému P. D. způsobili tržně zhmožděnou ranku při zevním okraji levého obočí, krevní výron víček levého oka, drobnou ranku na přechodu čela do vlasaté části, na hrudníku 5 cm od hrudní kosti vpravo drobné podkožní krevní výrony na celém břiše a pohmatovou citlivost hrudníku a břicha, což si vyžádalo hospitalizaci na chirurgickém oddělení Nemocnice B. do 8. 7. 1999, následně pracovní neschopnost do 7. 8. 1999, přičemž poškozený byl citelně omezen v obvyklém způsobu života do dobu nejméně 8 dnů.

Za to byl obviněný D. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 1999 sp. zn. 6 T 117/99. Pro výkon uvedeného trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněným byla uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR B., C., B., škodu ve výši 5 675,- Kč.

Poškozená J. D. byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti uvedenému rozsudku si podal obviněný D. H. odvolání prostřednictvím obhájce. O podaném opravném prostředku rozhodoval Krajský soud v Brně, který jej usnesením ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 296/2001, podle § 256 tr. ř., jako nedůvodný zamítl.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. H. proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 296/2001. Uvedeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. v předcházejícím řízení v neprospěch obviněného.

V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že obviněný byl rovněž odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 43/2000 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2000, sp. zn. 3 To 437/2000, za dvojnásobný trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 a § 213 odst. 1, 3 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 1999, sp. zn. 6 T 117/1999.

K porušení zákona došlo proto, že Okresní soud v Blansku si neopatřil nový opis rejstříku trestů obviněného a nevěnoval náležitou pozornost spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 117/1999, kterým prováděl v hlavním líčení důkaz, když přehlédl v uvedeném spise založený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 11 T 43/2000, kterým byl obviněnému uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 1999, sp. zn. 6 T 117/1999. Kvůli uvedenému pochybení pak došlo k tomu, že Okresní soud v Blansku zrušil výrok o trestu, který již v té době byl pravomocně zrušen, ač měl správně uložit souhrnný trest k souhrnnému trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 11 T 43/2000, jelikož trestná činnost v trestní věci Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 100/2000 byla obviněným spáchána dříve, než mu byl vyhlášen odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 11 T 43/2000 a rozsudek téhož soudu ve věci sp. zn. 6 T 117/1999.

Uvedené porušení zákona pak podle stěžovatele završil Krajský soud v Brně, který rovněž bez znalosti spisového materiálu, ač měl k dispozici spis Městského soudu v Brněsp. zn. 6 T 117/1999, odvolání obviněného zamítl.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 296/2001, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. H., a to v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a k ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. v řízení předcházejícím. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na napadené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby bylo následně postupováno podle ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.

Ze spisového materiálu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 43/2000 vyplývá, že obviněný byl v této trestní věci odsouzen rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 1. 6. 2000, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 437/2000, pro trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák., jichž se dopustil tím že:

1. V době od října 1996 do března 1997 včetně v B. ani jinde ničím nepřispěl na výživu své nezletilé dcery A. H., přestože mu vyživovací povinnost vyplývala ze zákona o rodině a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 1996, sp. zn. 23 P 103/94, mu bylo uloženo přispívat na její výživu částkou 600,- Kč měsíčně, vždy do pátého dne v měsíci předem k rukám matky dítěte M. K. a za toto období obžalovaný dluží na výživném pro nezletilou částku ve výši 3 600,- Kč k rukám její matky.

2. V době od července 1998 do 22. 7. 1999, kdy byl vzat do vazby, v B. ani jinde ničím nepřispěl na výživu své nezletilé dcery A. H., přestože mu vyživovací povinnost vyplývala ze zákona o rodině a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 1996, sp. zn. 23 P 103/94, mu bylo uloženo přispívat na její výživu částkou 600,-Kč měsíčně vždy do pátého dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé M. K., přičemž matka dítěte byla nucena se v důsledku finanční nouze obrátit se žádostí o pomoc na Úřad městské části B. K., který jí poskytoval příspěvek na výživu nezletilé jako plnění za obžalovaného, takže obžalovaný za uvedené období dluží na výživném částku 2 154,- Kč Úřadu městské části B. K. a částku ve výši 5 646,- Kč k rukám matky nezletilé.

Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 1999, sp. zn. 6 T 117/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. 3 To 505/99.

V této trestní věci obviněného byl trestní list na rejstřík trestů Městským soudem v Brně odeslán dne 4. 1. 2001.

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 117/99 lze zjistit, že obviněný byl v této věci odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 1999, sp. zn. 6 T 117/99, který nabyl právní moci dne 13. 10. 1999, pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 27. 12. 1998 kolem 21.45 hod. v B. v bytě na ulici F., během návštěvy odcizil E. S. volně ležící klíče od jejího motorového vozidla, se kterými vzápětí otevřel zaparkované motorové vozidlo Fiat UNO, zelené barvy, před bydlištěm, vozidlo nastartoval a bez vědomí majitelky používal až do 28. 12. 1998, kdy kolem 2.50 hod. s osobním vozidlem havaroval v L. n. B. a auto zdemoloval. Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné podotknout, že tato trestní věc obviněného byla nejprve řešena vydáním trestního příkazu, proti němuž si podal státní zástupce odpor. Tento trestní příkaz však nebyl obviněnému doručen, neboť poté, co se mu jej nepodařilo doručit, bylo mu již přímo zasláno předvolání k nařízenému hlavnímu líčení.

Ze spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 100/2000 je kromě jiného patrné, že předsedkyně senátu si u Městského soudu v Brně vyžádala dne 17. 10. 2000 též spis tohoto soudu sp. zn. 6 T 117/99. Dožádaný soud však přípisem sdělil, že požadovaný spis není možné zapůjčit, neboť je přiložen ke spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 43/2000. Obviněný v hlavním líčení uvedl, že byl naposledy souzen u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 43/2000. Z protokolu o hlavním líčení rovněž vyplývá, že Okresní soud v Blansku prováděl dne 26. 3. 2001 důkaz opisem rejstříku trestů obviněného, který byl ale vyhotoven ke dni 14. 11. 2000 a z něhož je patrné pouze odsouzení obviněného pod sp. zn. 6 T 117/99 a dále podstatnými částmi trestního spisu sp. zn. 6 T 117/99.

Z uvedeného je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že pokud by Okresní soud v Blansku věnoval výše uvedeným skutečnostem patřičnou pozornost a vyžádal si aktuální opis rejstříku trestů obviněného a následně i spis Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 43/2000, zjistil by, že výrok o trestu z rozsudku tohoto soudu sp. zn. 6 T 117/99 již byl zrušen v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 43/2000. Z citovaných spisů je též zřejmé, že obviněný byl odsouzen v trestní věci sp. zn. 6 T 117/99 za skutek, jehož se dopustil dne 27. 12. 1998, a v trestní věci sp. zn. 11 T 43/2000 za jednání, jehož se dopouštěl v období října 1996 až března 1997 a dále v období července 1998 až července 1999. Ve věci projednávané u Okresního soudu v Blansku se obviněný skutku dopustil dne 6. 7. 1999. První odsuzující rozsudek byl obviněnému vyhlášen dne 19. 8. 1999 Městským soudem v Brně ve věci sp. zn. 6 T 117/99. Lze tudíž uzavřít, že všechny citované trestné činy, jichž se obviněný dopustil, byly spáchány ve vícečinném souběhu a obviněnému za ně měl být uložen podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. jeden souhrnný trest.

Okresní soud v Blansku měl tedy správně obviněnému uložit souhrnný trest za veškeré výše uvedené trestné činy, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 43/2000 a výroku o trestu z rozsudku téhož soudu sp. zn. 6 T 117/99, což však neučinil a v rámci ukládání souhrnného trestu zrušil pouze již jednou pravomocně zrušený výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 117/99. V důsledku toho nastal stav, kdy obviněnému byly postupně uloženy dva souhrnné tresty a v jejich rámci byl dvakrát potrestán (poprvé Městským soudem v Brně pod sp. zn. 11 T 43/2000, podruhé napadeným rozsudkem Okresního soudu v Blansku) za trestnou činnost za níž byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 117/99. Tím ve své podstatě došlo k porušení zásady ne bis in idem, která je zakotvena v Čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Krajský soud v Brně v rámci odvolacího řízení toto pochybení nalézacího soudu nezjistil a nenapravil a nedostál tak své přezkumné povinnosti vyplývající z ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., ačkoli obviněný ve veřejném zasedání dne 6. 9. 2001 prohlásil, že vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák.

Proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 296/2001, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 3 T 100/2000, ve výroku o trestu, týkající se obviněného D. H., a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí (jejich část) obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Blansku přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Okresní soud si vyžádá aktuální opis rejstříku trestů obviněného, materiály ke zhodnocení jeho osoby, kromě výše citovaných případně další potřebné přílohové spisy a v hlavním líčení v souladu se zákonem nově rozhodne o uložení trestu obviněnému. Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c