4 Tz 66/2010
Datum rozhodnutí: 30.11.2010
Dotčené předpisy: § 68 odst. 1 písm. d) tr. zák., § 32 odst. 1 tr. ř.



4 Tz 66/2010-30 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. H., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 1 T 179/1999, a podle § 268 odst. 2 tr. zákona rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 179/1999, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 68 odst. 1 písm. d) tr. zákona č. 140/1961 Sb., a § 322 odst. 1 tr. řádu ve prospěch obviněného J. H.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 10 vydal dne 15. 10. 2009 usnesení sp. zn. 1 T 179/99, jímž rozhodl podle § 322 odst. 1 tr. řádu per analogiam z důvodů uvedených v ustanovení § 68 odst. 1 písm. d) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zákona), že obviněnému J. H. je promlčen výkon trestu, který mu byl uložen rozsudkem tohoto soudu ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 1 T 179/99. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 1. 2010.

Proti citovanému pravomocnému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. H. Podle stěžovatele byl tímto rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních § 68 odst. 2, 3, 4 tr. zákona ve prospěch obviněného.

Obvodní soud pro Prahu 10 napadeným usnesením nerespektoval ta zákonná ustanovení, která stanoví, že k přerušení běhu promlčecí lhůty dochází tehdy, dopustí-li se odsouzený ve zkušební době nové trestné činnosti, na kterou zákon stanoví trest stejný nebo přísnější, přičemž přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba [§ 68 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákona].

V napadeném usnesení nebylo soudem zohledněno, že se obviněný v průběhu promlčecí lhůty dopustil další trestné činnosti, když byl dvakrát odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, a tudíž požadovaná kriteria pro rozhodnutí o promlčení trestu odnětí svobody nebyla naplněna.

V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. zákona vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 68 odst. 2, 3, 4 tr. zákona ve prospěch obviněného.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 179/1999, bylo zjištěno, že dne 16. 11. 1999 byla státním zástupcem podána tomuto soudu obžaloba na J. H. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona. Samosoudce tohoto soudu vydal dne 22. 11. 1999 trestní příkaz sp. zn. 1 T 179/99, jímž obviněného uznal vinným tímto trestným činem pro skutek, že v době od 1. 1. 1997 do 28. 7. 1999 řádně neplnil svoji vyživovací povinnost na své dva syny P., ve výši 900,- Kč, a J. ve výši 600,- Kč, ačkoli mu tato povinnost vyplývala z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 1994 sp. zn. 7 C 59/94, vždy každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky dětí H. H., s tím, že dosud zaplatil v lednu 1998 částku 4.000,- Kč a dne 17. 6. 1999 opět částku 4.000,- Kč, takže dosud na výživném na obě děti dluží 38.500,- Kč.

Za to mu byl v sazbě § 213 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení, aby ve zkušební době uhradil vzniklý dluh na výživném.

V zákonné osmidenní lhůtě podala proti tomuto trestnímu příkazu odpor státní zástupkyně a důsledkem podání tohoto opravného prostředku bylo podle § 314g odst. 2 tr. řádu zrušení trestního příkazu a povinnost samosoudce nařídit ve věci hlavní líčení. V hlavním líčení konaném dne 28. 2. 2000 rozhodl ve věci samosoudce rozsudkem sp. zn. 1 T 179/99, kdy při totožném znění skutkové věty jak uvedeno výše a stejné právní kvalifikaci činu byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků s totožným omezením podle § 59 odst. 2 tr. zákona, jak je citováno výše. Vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku vzdali práva odvolání jak státní zástupkyně, tak obviněný, a ten i za osoby oprávněné podat odvolání v jeho prospěch, nabyl rozsudek dnem vyhlášení právní moci.

Zkušební doba započala dne 28. 2. 2000 a její konec byl vyznačen na 28. 2. 2002. I přes opakovaná písemná sdělení matky dětí, jež jsou obsahem trestního spisu, že obviněný nejenže nesplácí dlužné výživné, ale neplatí ani běžné výživné, samosoudce vyzval dne 17. 5. 2002 státní zástupkyni k tomu, aby se vyjádřila, zda souhlasí se zamýšleným rozhodnutím, že se obviněný ve zkušební době osvědčil. S tímto postupem podle § 330 odst. 4 tr. řádu státní zástupkyně nesouhlasila a dne 6. 6. 2002 písemně navrhla soudu I. stupně, aby rozhodl o přeměně podmíněného trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci nařídil na den 17. 2. 2003 veřejné zasedání v němž vyhlásil usnesení, že podle § 60 odst. 1 písm. b) tr.zákona se doba podmíněného odsouzení rozsudkem tohoto soudu ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 1 T 179/99, prodlužuje o čtrnáct měsíců a skončí dnem 28. 4. 2003. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 3. 2003.

Samosoudce poté, co do trestního spisu byl založen opis pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 9. 2002 sp. zn. 29 T 50/2002, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopouštěl v období od srpna 2001 do dubna 2002, tedy ve zkušební době podmíněného odsouzení, nařídil ve věci veřejné zasedání na den 21. 7. 2003, v němž mělo být jednáno o přeměně podmíněného trestu. Takovéto rozhodnutí bylo učiněno až ve veřejném zasedání dne 22. 10. 2003, v němž bylo vyhlášeno usnesení, že podle § 60 odst. 1 tr. zákona se obviněný ve stanovené zkušební době neosvědčil a trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se vykoná. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Stížnost, kterou obviněný proti tomuto usnesení podal, Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2003 sp. zn. 5 To 607/2003, zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 11. 12. 2003.

Pokud jde o usnesení, které je napadeno stížností pro porušení zákona, rozhodl jím samosoudce dne 15. 10. 2009 o promlčení výkonu trestu odnětí svobody dvanácti měsíců z důvodů uvedeného v ustanovení § 68 odst. 1 písm. d) tr. zákona, přičemž procesně postupoval podle § 322 odst. 1 tr. řádu per analogiam. Toto rozhodnutí vychází z právního závěru, že uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, která v daném případě činí pět let. Samosoudce v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že soud učinil řadu úkonů směřujících k realizaci výkonu trestu odnětí svobody u obviněného H., zejména ve vztahu k Policii ČR, ale tyto úkony nebyly činěny ve vztahu k obviněnému, nýbrž mezi složkami státní moci, přičemž posledním úkonem významným z pohledu přerušení promlčecí doby bylo vydání příkazu k dodání do výkonu trestu dne 18. 5. 2004.

Tuto argumentaci by bylo možno plně akceptovat v případě, že by neexistovaly překážky pro vydání napadeného usnesení, tak jak je předvídá ustanovení § 68 odst. 2, 3, 4 tr. zákona. Podle § 68 odst. 2 tr. zákona počíná promlčecí doba právní moci rozsudku a při podmíněném odsouzení nebo podmíněném propuštění právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. Podle § 68 odst. 3 písm. b) tr. zákona se promlčení výkonu trestu přerušuje spáchal-li odsouzený v promlčecí době trestný čin nový, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle § 68 odst. 4 tr. zákona přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

Pokud by si samosoudce před vydáním napadeného usnesení vyžádal nový opis rejstříku trestů obviněného, zjistil by, že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 9. 2002 pod sp. zn. 29 T 50/2002, odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopouštěl v době od srpna 2001 do dubna 2002 opět ve vztahu ke svým dvěma nezl. synům P. a J., kdy celkově neplněním své vyživovací povinnosti za tuto dobu způsobil dluh na výživném ve výši nejméně 20.000,- Kč. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 4. 2003. V této věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 ve veřejném zasedání dne 17. 12. 2007 usnesením sp. zn. 29 T 50/2002, že obviněný původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců vykoná, a pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 1. 2008.

Dne 31. 8. 2006 vydal opět Obvodní soud pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 81/2006, trestní příkaz, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopouštěl v době od října 2002 do září 2004 ve vztahu k synovi P. H., u něhož neplněním vyživovací povinnosti způsobil dluh na výživném 47.500,- Kč a v době od října 2002 do července 2006 ve vztahu k synovi J. H., kde stejným způsobem způsobil dluh na výživném ve výši 92.000,- Kč. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, přičemž podle § 59 odst. 2 tr. zákona byla stanovena povinnost, aby v době podmíněného odsouzení řádně plnil svou vyživovací povinnost placením běžného výživného a splácel dlužné výživné. Státní zástupkyně podala proti tomuto trestnímu příkazu odpor. V důsledku podaného odporu byl trestní příkaz zrušen, samosoudce ve věci nařídil hlavní líčení a ve věci bylo vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. řádu. Rozsudkem ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 29 T 81/2006, byl obviněnému při nezměněném výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 11. 2006. Jen pro úplnost nutno dodat, že ve věci byl vydán dne 13. 7. 2010 dosud nerealizovaný evropský zatýkací rozkaz.

Obě citovaná odsouzení jsou onou právní překážkou ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákona, která přerušovala běh promlčecí lhůty výkonu trestu ve věci sp. zn. 1 T 179/99, takže pro aplikaci ustanovení § 68 odst. 1 písm. d) tr. zákona nebyly dány zákonné předpoklady. Nebyl proto dán ani právní důvod procesně postupovat v intencích § 322 odst. 1 tr. řádu per analogiam, a usnesení o promlčení výkonu trestu je tudíž nezákonné.

Vzhledem k výše uvedeným argumentům Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 179/99, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 68 odst. 1 písm. d) tr. zákona č. 140/1961 Sb. a § 322 odst. 1 tr. řádu ve prospěch obviněného J. H. Porušení zákona bylo třeba vyslovit ohledně těch zákonných ustanovení, která byla vadně aplikována, nikoli stran těch, která naopak měla být při rozhodování zohledněna, jak navrhoval ministr spravedlnosti v petitu stížnosti pro porušení zákona. Rozsudek Nejvyššího soudu pouze deklaruje rozsah porušení zákona a je jen výrokem akademickým, neboť jiná opatření procesní předpis neumožňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2010

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á