4 Tz 66/2005
Datum rozhodnutí: 28.06.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 66/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. června 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné J. K., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 43 odst. 3 tr. ř., § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. a § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněné J. K.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 2 T 85/2003, byla obviněná J. K. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 5. 10. 2001, kdy v obci Ž., okres L., na autobusové zastávce v době kolem 17.10 hodin fyzicky napadla I. J., když tuto nejméně 2x rukou sevřenou v pěst udeřila do obličeje a potom po pádu poškozené na zem ji opakovaně udeřila její kabelkou, čímž poškozené způsobila zlomeninu a vyvrknutí malíku pravé ruky, zhmoždění levého hlezna a levé nohy s dobou léčení od 15. 10. 2001 do 4. 3. 2002. Podle § 24 odst. 1 tr. zák. soud upustil od potrestání obviněné.

Z podnětu odvolání poškozené I. J. proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 2 T 85/2003, proběhlo u Krajského soudu v Ústí nad Labem odvolací řízení. Rozsudkem ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že se podle § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek doplňuje o výrok, jímž se podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné J. K. ukládá povinnost zaplatit poškozené I. J., částku 6.198,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné J. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. a dále § 253 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že podle § 43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Ve vyšetřovacím ani soudním spise však není obsažen výslovný návrh poškozené I. J., aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněné J. K. povinnost nahradit škodu, ze kterého by bylo patrno, z jakého důvodu a v jaké výši se poškozená k trestnímu řízení s návrhem na náhradu škody připojuje. Poškozená I. J. se nepřipojila ani ve lhůtě uvedené v § 43 odst. 3 tr. ř., tedy nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování, ačkoli byla o možnosti a způsobu uplatnění nároku soudem řádně poučena nejpozději dne 25. 8. 2003, kdy převzala předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění poškozeného ve smyslu § 43 tr. ř. Poškozená uplatnila svůj nárok až po zahájení dokazování ve své svědecké výpovědi před dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 5. 8. 2003, avšak jednalo se o úkon opožděný, učiněný po lhůtě stanovené v § 43 odst. 3 tr. ř.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněné J. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

V ustanovení § 43 odst. 1 tr. ř. je uvedeno, že ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se ve věci vyjádřit.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. platí, že poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.

Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že aby soud mohl rozhodnout v trestním (adhezním) řízení, musí poškozený svůj nárok na náhradu škody řádně uplatnit (§ 228 odst. 1 tr. ř.), neboť bez návrhu nemůže soud v adhezním řízení rozhodnout o náhradě škody. Nárok na náhradu škody je nutné uplatnit způsobem a formou, které nevzbuzují pochybnosti, že poškozený skutečně požaduje náhradu. Nárok na náhradu škody je třeba uplatnit řádně, tj. uvedením údajů, z nichž je patrný důvod a alespoň minimální výše nároku na náhradu škody. Z hlediska důvodu postačuje podle praxe soudů např. jen poukaz poškozeného na to, že skutkem uvedeným v žalobním návrhu mu byla způsobena škoda a že tedy z tohoto důvodu uplatňuje svůj nárok. Pokud jde o výši, lze ji uvést přesnou částkou způsobené škody, nebo minimální výší způsobené škody. Nárok na náhradu škody je nutno uplatnit včas, tj. nejpozději v hlavním líčení před zahájením dokazování, tedy dříve, než soud započne provádět důkazy. Stanovení tohoto nejzazšího okamžiku slouží jednak soudu k tomu, aby věděl, v jakém rozsahu je nutno vést dokazování ohledně výše způsobené škody, jednak též obviněnému k vyjádření postoje k náhradě způsobené škody.

Z vyšetřovacího spisu Policie České republiky, obvodní oddělení Č. D., sp.zn. ORLI-81/CD-Př-2001, bylo zjištěno, že poškozená I. J. v rámci podání vysvětlení v protokolu ze dne 7. 11. 2001 pouze uvedla, že bude požadovat náhradu škody za rozbité brýle a ztracenou náušnici. Dále bylo Nejvyšším soudem z obsahu trestního spisu sp. zn. 2 T 85/2003 zjištěno, že poškozená I. J. byla o možnosti a způsobu uplatnění nároku na náhradu škody řádně poučena, a to nejpozději dne 25. 8. 2003, kdy převzala předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění poškozeného ve smyslu § 43 tr. ř., avšak ve lhůtě stanovené v § 43 odst. 3 tr. ř. (tj. nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování) neučinila návrh, ze kterého by bylo patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že poškozená I. J. uplatnila svůj nárok na náhradu škody až dne 5. 8. 2004 v průběhu své svědecké výpovědi před dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 3 (č l. 66). Poškozená tedy učinila svůj návrh, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněné J. K. povinnost nahradit škodu, v průběhu svého výslechu jako svědka, až po zahájení dokazování v hlavním líčení. Předmětný návrh byl uplatněn po lhůtě uvedené v § 43 odst. 3 tr. ř. a Okresní soud v Liberci tak postupoval v souladu se zákonem, pokud o tomto návrhu nerozhodl.

O náhradě škody může soud rozhodnout podle § 228 odst. 1 tr. ř. tehdy, jestliže kromě dalších podmínek - byl nárok na náhradu škody uplatněn řádně a včas. Jak bylo uvedeno výše, podle § 43 odst. 3 tr. ř. je třeba návrh na náhradu škody učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. V daném případě byl návrh na náhradu škody poškozenou učiněn až po zahájení dokazování v hlavním líčení, proto Okresní soud v Liberci o tomto návrhu nemohl rozhodnout a to ani tak, že by poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud nemohl o náhradě škody rozhodovat ani z úřední povinnosti, takové rozhodování přichází v úvahu pouze tam, kde poškozený náhradu škody řádně a včas uplatnil. V daném případě se tak nestalo, z čehož vyplývá, že poškozená I. J. nebyla osobou oprávněnou podat odvolání ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. Z uvedeného lze dovodit, že odvolací soud pochybil, když odvolání poškozené vyhověl a napadený rozsudek doplnil o výrok, kterým obviněné J. K. uložil povinnost zaplatit poškozené I. J. částku 6.198,- Kč a se zbytkem nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž měl odvolání poškozené zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané neoprávněnou osobou.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř., § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. a § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněné J. K., a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, bylo podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 270 odst. 4 vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud přitom zdůrazňuje, že s ohledem na skutečnost, že vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. J. P.