4 Tz 65/2005
Datum rozhodnutí: 03.08.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 65/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného A. K., proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. Pp 24/98, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. t a k t o :

Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. Pp 24/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 64 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, a § 332 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného A. K.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením předsedy senátu Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. Pp 24/98, které nabylo právní moci dne 11. 10. 2002, bylo podle § 64 odst. 1 tr. zák. vysloveno, že se obviněný A. K. ve zkušební době podmíněného propuštění osvědčil.

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu proti výše citovanému usnesení stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného A. K. Tímto usnesením byl podle názoru stěžovatele porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanovení § 64 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanovení § 332 odst. 1 věta druhá tr. ř.

V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že se obviněný ve zkušební době podmíněného propuštění dopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., o čemž svědčí rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2002, sp. zn. 49 T 62/2001. Tuto okolnost však okresní soud při rozhodování o osvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného propuštění nezohlednil, ačkoliv o ní musel vědět, neboť kopie citovaného rozsudku byla založena do spisu dříve, než okresní soud o věci rozhodoval. Je tudíž nesporné, že obviněný ve zkušební době podmíněného propuštění nevedl řádný život a nebylo tak ani možné dojít k závěru, že se ve zkušební době podmíněného propuštění osvědčil.

Okresní soud v Nymburce navíc podle stěžovatele pochybil i po procesní stránce věci, když si vyžádal souhlas státního zástupce podle ustanovení § 330 odst. 4 tr. ř. a nikoliv podle ustanovení § 332 odst. 1 tr. ř. a následně vzhledem k nově zjištěným skutečnostem o odsouzení obviněného za trestný čin spáchaný ve zkušební době podmíněného propuštění v rozporu s ustanovením § 332 odst. 1 tr. ř. nenařídil veřejné zasedání a předseda senátu rozhodl ve věci sám.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. Pp 24/1998, byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 64 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které vydání uvedeného rozhodnutí předcházelo, v ustanovení § 332 odst. 1 věta druhá tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle ustanovení § 64 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

Podle ustanovení § 332 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se zbytek trestu vykoná, jakož i o tom, zda se vykoná zbytek trestu anebo ponechá v platnosti podmíněné propuštění při odvolání záruky zájmovým sdružením občanů, rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný osvědčil, může se souhlasem státního zástupce učinit též předseda senátu.

Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá, že obviněný A. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 1995, sp. zn. 1 T 7/94, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 290/1993 Sb. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve znění zák. č. 290/1993. Uvedeným rozhodnutím byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to červeného stolního svěráku zn. YORK 80 A.

Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 7. 1998, sp. zn. Pp 24/98, bylo podle § 61 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 1995, sp. zn. 1 T 7/94. Podle § 63 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání 3,5 roku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 7. 1998 a tudíž od tohoto data započala plynout i zkušební doba.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. Pp 24/98 bylo zjištěno, že v souvislosti s řízením o osvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného propuštění bylo o zhodnocení chování obviněného požádáno Obvodní oddělení Policie ČR v Mimoni. Z jeho zprávy ze dne 5. 3. 2002 (viz č. l. 17 spisu) vyplývá, že obviněný se v místě trvalého bydliště již delší dobu nezdržuje a k rodičům přijíždí pouze příležitostně. V době vypracování této zprávy se obviněný nacházel ve výkonu vazby ve Věznici v Litoměřicích, a to již od roku 2000. Policií ČR v Chomutově byl obviněný vyšetřován pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. Dále je ve spise založen opis rejstříku trestů obviněného ze dne 28. 2. 2002, z něhož vyplývá pouze jeho odsouzení Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 1 T 7/94.

Za této důkazní situace požádal okresní soud dne 18. 3. 2002 Okresní státní zastupitelství v Nymburce o souhlas s vyslovením osvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného propuštění tak, aby rozhodnutí podle § 330 odst. 4 tr. ř. učinil předseda senátu. Správně však bylo v dané věci potřebné takový souhlas vyžádat s odkazem na ustanovení § 332 odst. 1 tr. ř., což je ale pochybení ryze formální, které na obsahovou stránku daného postupu nemělo zásadní vliv. Požadovaný souhlas byl státním zástupcem udělen dne 17. 4. 2002. Dne 19. 4. 2002 byl na Okresní soud v Nymburce doručen opis rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2002, sp. zn. 49 T 62/2001, jenž byl založen do spisu sp. zn. Pp 24/98. Z citovaného rozhodnutí bylo patrné, že obviněný A. K. byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil společně s dalšími dvěma spoluobviněnými dne 23. 10. 2000, tedy ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trest odnětí svobody. Za tento trestný čin byl obviněný K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Na opisu rozsudku však není vyznačena právní moc.

Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 49 T 62/2001 Nejvyšší soud zjistil, že proti uvedenému rozsudku si podal odvolání obviněný Kužel i státní zástupkyně a o věci následně jednal Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 10 To 86/02, napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně ohledně obviněného K. zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodl o vině obviněného trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Za to byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.

Z uvedených skutečností je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že obviněný jednoznačně podmínky pro osvědčení se ve zkušební době podmíněného propuštění nesplnil, neboť v jejím průběhu nevedl řádný život, ale naopak se dopustil závažné trestné činnosti, za níž byl odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody. Okresní soud v Nymburce tak ve svém postupu hrubě pochybil, když měl již na základě zprávy policie zjišťovat, z jakého důvodu se obviněný nacházel ve výkonu vazby, a zda tyto poznatky mohou být významné pro jeho rozhodování o případném osvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného propuštění, event. zda jsou způsobilé k rozhodnutí o tom, že obviněný zbytek trestu odnětí svobody vykoná. Své pochybení mohl okresní soud ještě napravit poté, co následně obdržel opis rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 49 T 62/2001 bez vyznačení právní moci, kdy měl zkoumat stav řízení v uvedené věci a vyčkat konečného rozhodnutí. Následně měl v souladu s ustanovením § 332 odst. 1 tr. ř. nařídit veřejné zasedání a rozhodnout, že obviněný K. příslušný zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 1995 sp. zn. 1 T 7/94 vykoná, a nikoliv obviněného osvědčit ve zkušební době podmíněného propuštění.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. Pp 24/98, byl porušen zákon v ustanovení § 64 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 332 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného A. K. S ohledem na skutečnost, že zákon byl porušen výhradně ve prospěch obviněného a nikoliv v jeho neprospěch, nepřicházel další postup podle § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. v úvahu a Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí musel omezit pouze na tzv. akademický výrok, jak ostatně navrhoval i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c