4 Tz 64/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2010
Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 tr. ř.



4 Tz 64/2010 ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. B. , proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 3 T 37/2004 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. 3 T 37/2004 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. B. proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. 3 T 37/2004, kterým byl tento obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.) za skutek spáchaný dne 28. 2. 2002 a byl za něj a za sbíhající se trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002, odsouzen podle § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu nad obviněným a uložením přiměřeného omezení podle § 60a odst. 3 tr. zák., a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. o náhradě škody.

Tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 5. 2004.

Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 11. 2006 sp. zn. 3 T 37/2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 6. 12. 2006 sp. zn. 14 To 333/2006 bylo rozhodnuto, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. 3 T 37/2004. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou.

Trest odnětí svobody obviněný vykonal v době od 8. 2. 2008 do 8. 8. 2009.

Podle ministra spravedlnosti došlo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. 3 T 37/2004 k porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B. V této souvislosti poukázal na dřívější odsouzení obviněného, ke kterým došlo rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002, jímž byl obviněný P. B. uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. za skutek spáchaný dne 27. 4. 2002. Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 roků za současného vyslovení dohledu, k přiměřenému omezení podle § 60a odst. 3 tr. zák. a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let.

Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 3. 2003.

Dále byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 2 T 77/2003 uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. pro skutek spáchaný dne 29. 11. 2002 a podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. pro skutek spáchaný dne 11. 11. 2002. Za to a taktéž za sbíhající se trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002 byl odsouzen podle § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků za současného vyslovení dohledu, k přiměřenému omezení podle § 60a odst. 3 tr. zák., a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2003.

Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 4. 2007 sp. zn. 2 T 77/2003 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 11. 5. 2010 sp. zn. 13 To 247/2010 bylo rozhodnuto, že obviněný P. B. vykoná trest odnětí svobody v trvání 13 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 2 T 77/2003, původně podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 4 roků za vyslovení dohledu. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s dozorem.

Trest odnětí svobody obviněný vykonával ve věznici v Oráčově v době od 8. 8. 2009 do 7. 5. 2010, kdy byl z jeho výkonu na příkaz Okresního soudu v Pardubicích propuštěn.

Stěžovatel poukazuje, že ze spisového materiálu, především však z trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 3 T 37/2004, vyplývá, že samosoudce tohoto okresního soudu, přestože obě předchozí odsouzení obviněného Okresním soudem v Pardubicích mu byla známa, neboť jejich faxové kopie jsou ve spise založeny, rozhodl ve věci tak, jak bylo uvedeno. Při hlavním líčení dne 6. 5. 2004 konstatoval pouze rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002. Je tak zřejmé, že Okresním soudem v Ústí nad Orlicí byl obviněnému v předmětné trestní věci v důsledku chybně zjištěného skutkového stavu uložen souhrnný trest, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002, když trestný čin podvodu spáchal dříve, tj. dne 28. 2. 2002, než byl Okresním soudem v Pardubicích vyhlášen rozsudek v trestní věci obviněného sp. zn. 22 T 99/2002. Samosoudce však přehlédl, že výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002 již byl zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 2 T 77/2003 a že i v tomto rozsudku byl odsouzen za trestnou činnost, ke které je jím posuzovaná trestná činnost obviněného ve vztahu souhrnnosti.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí tak měl rozsudkem ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. 3 T 37/2004 správně uložit obviněnému P. B. za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a za sbíhající se trestné činy, za které byl odsouzen v trestních věcech Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 99/2002 a sp. zn. 2 T 77/2003, souhrnný trest, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 2 T 77/2003, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. 3 T 37/2004 byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby tento rozsudek Okresního soudu v Ústí na Orlicí zrušil ve výroku o trestu a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.

Podle § 2 odst. 5 věta první tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem.

Jak vyplynulo z výše uvedeného obsahu jednotlivých soudních rozhodnutí, Okresní soud v Ústí nad Orlicí se při svém postupu a rozhodování citovanými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona ne zcela řídil.

Na straně jedné zcela správně postihnul, že trestný čin obviněného P. B. stíhaný ve věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 3 T 37/2004 a trestné činy již pravomocně odsouzené Okresním soudem v Pardubicích ve věci sp. zn. 22 T 99/2002, byly obviněným spáchány před dnem 12. 2. 2003, kdy byl vyhlášen v pořadí první rozsudek Okresním soudem v Pardubicích v posledně uvedené věci, a že se tudíž jedná o vícečinný souběh trestných činů, za něž je nutné obviněnému uložit jediný souhrnný trest ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. Proto v souladu se zákonem obviněnému B. uložil souhrnný trest i za trestné činy, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002, když předmětných skutků se obviněný dopustil ve dnech 27. 4. 2002 a 28. 2. 2002.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí v rámci své rozhodovací činnosti ale přehlédl, že také trestné činy obviněného P. B., spáchané ve dnech 11. 11. 2002 a 29. 11. 2002 a již pravomocně odsouzené rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 2 T 77/2003, byly obviněným spáchány před datem 12. 2. 2003, kdy byl vyhlášen rozsudek téhož soudu ve věci sp. zn. 22 T 99/2002, a že i ve vztahu k nim bylo důvodné uložení souhrnného trestu. Ačkoli Okresní soud v Ústí nad Orlicí měl ve svém spisu založeny faxové kopie obou uvedených rozsudků Okresního soudu v Pardubicích (viz č. l. 32, 37), přesto k důkazu provedl v hlavním líčení konaném dne 6. 5. 2004 pouze rozsudek ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002 (viz č. l. 40 spisu). V důsledku toho pak z jeho strany došlo k uložení souhrnného trestu obviněnému pouze ve vztahu k trestným činům odsouzeným citovaným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002, za současného zrušení výroku o trestu z tohoto rozsudku, ačkoli k jeho zrušení došlo již dříve rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 2 T 77/2003, jímž byl rovněž obviněnému uložen souhrnný trest. Tedy výsledkem řízení před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí ve věci sp. zn. 3 T 37/2004 bylo nejenom to, že došlo k opětovnému zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ve věci sp. zn. 22 T 99/2002, který ale v té době již byl pravomocně zrušen, ale i k tomu, že v konečném důsledku byl obviněný P. B. za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen dvakrát a zároveň mu byly za vícečinný souběh výše uvedených trestných činů uloženy dva souhrnné tresty, namísto souhrnného trestu jediného.

Tato posledně uvedená skutečnost by sama o sobě nemusela být důvodem ke zrušení výroku o trestu v napadeném rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. totiž tento mimořádný opravný prostředek lze proti výroku o trestu podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu (podle znění tr. ř. účinného do 31. 12. 2009, ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti pro společnost) nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Jak z citovaných rozsudků okresních soudů vyplývá, obviněnému P. B. byly za vícečinný souběh předmětných trestných činů uloženy dva souhrnné podmíněné tresty odnětí svobody v trvání 13 a 18 měsíců, tedy dohromady 31 měsíců a dále dva tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, každý na 5 let. Z uvedeného vyplývá, že především výměra celkového trestu odnětí svobody výrazně překračuje horní hranici sazby trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., která činí 2 roky a v jejímž rámci měl být obviněnému souhrnný trest ukládán. Lze tak souhlasit s tím, že v konkrétním případě je zejména celková výměra uložených trestů odnětí svobody ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestných činů (v době rozhodování ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost), za něž měl být obviněnému jediný souhrnný trest ukládán a zároveň ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Celkový uložený trest totiž za daných okolností neodpovídá ustanovením § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., kterými se rozhodující soud musel též řídit, a je zde tak zpochybněno výchovné působení trestu na obviněného. Podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu napadeného rozsudku tak byly naplněny.

V důsledku neúplného dokazování (neprovedení důkazu rozsudkem, resp. spisem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 77/2003) došlo i k nedostatečnému zjištění skutkového stavu ohledně ukládání souhrnného trestu, čímž byl postupem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. To pak mělo za následek, že obviněnému B. byl sice souhrnný trest uložen, ale v nesprávném rozsahu pokud jde o všechny sbíhající se trestné činy, za současného zrušení výroku o trestu, který v té době již v důsledku dřívějšího zrušení jiným soudním rozsudkem neexistoval. Správně měl být obviněnému uložen souhrnný trest za veškeré trestné činy tvořící v daném případě vícečinný souběh, přičemž měly být zároveň zrušeny výroky o trestech v rozsudcích Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 22 T 99/2002 a ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 2 T 77/2003.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. 3 T 37/2004 byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v předchozím řízení pak v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil pouze výrok o trestu, když výroky o vině a o náhradě škody podanou stížností pro porušení zákona nikterak zpochybňovány nebyly a Nejvyšší soud sám nezjistil, že by je bylo potřebné jakkoli revidovat. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí, která obsahově navazovala na zrušenou část rozsudku, pokud tímto pozbyla svého zákonného podkladu. Poté Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že ve věci bude nařízeno hlavní líčení, v jehož rámci budou v podobě důkazu zejména konstatována všechna příslušná soudní rozhodnutí, která mohou mít s projednávanou problematikou souvislost a tato budou vzata v úvahu při stanovení nového souhrnného trestu obviněnému, který musí respektovat veškerá zákonná ustanovení, zejména pak ta, na něž bylo poukázáno v tomto rozsudku Nejvyššího soudu

Okresní soud bude muset mít při dalším postupu též na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 16. listopadu 2010


Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec