4 Tz 64/2007
Datum rozhodnutí: 29.08.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 64/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. N., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. N.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, byl obviněný L. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, kterého se dopustil jednáním ze dne 28. 9. 2006, za což byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Předmětný trestní příkaz nabyl právní moci dnem 30. 9. 2006.

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 143 T 26/2003, byl obviněný L. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 4. 2003, za což byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. b) tr. řádu za použití § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dnem 25. 4. 2003.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. N. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 2 se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 143 T 26/2003.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, byl výrokem o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného L. N. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Dle zjištění Nejvyššího soudu byl obviněný L. N. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 143 T 26/2003, který nabyl právní moci dnem 25. 4. 2003, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 4. 2003, za což byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a poté byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, v právní moci dnem 30. 9. 2006, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, kterého se dopustil jednáním ze dne 28. 9. 2006, za což byl odsouzen k dalšímu trestu obecně prospěšných prací rovněž ve výměře 300 hodin.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 218/2006 jednoznačně vyplývá, že příslušný soud v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména další trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 9 vedený pod sp. zn. 143 T 26/2003, který se týká předchozí trestné činnosti obviněného L. N. Ač Obvodní soud pro Prahu 2 z opisu z rejstříku trestů ze dne 29. 9. 2006 (č. l. 17 spisu) věděl, že obviněnému L. N. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 143 T 26/2003, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, neprovedl důkaz příslušným trestním spisem pro zjištění, zda obviněný trest obecně prospěšných prací uložený dřívějším trestním příkazem vykonal a v jakém rozsahu.

Dle názoru Nejvyššího soudu je za této situace zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému L. N. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, ve výměře 300 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 143 T 26/2003, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 200 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Podle § 2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 trestního řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Z výše uvedeného lze dovodit, že Obvodní soud pro Prahu 2 si nepřipojil celý dřívější trestní spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 143 T 26/2003 a neučinil tak potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nachází a zda již ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 2 tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. N.

Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, byl porušen zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného L. N.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti činu pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 200 hodin, ve zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 2 T 218/2006, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. N. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného L. N. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. N., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.