4 Tz 63/2007
Datum rozhodnutí: 29.08.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 63/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného R. M., proti usnesení Okresního státního zástupce v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením Okresního státního zástupce v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného R. M.

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí rozhodl v trestní věci obviněného R. M., stíhaného za trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., usnesením ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, které nabylo právní moci dne 13. 3. 2007, podle § 309 odst. 1 tr. ř. o schválení narovnání mezi obviněným R. M. a poškozenými J. Š., bytem H., A. Š., bytem H., J. Š., bytem T. p. O., N., A. Š., bytem H., R. Č., bytem K., R. Č., bytem K., M. Č., bytem K., I. B., bytem H. H., M. K., bytem H. H., když obviněný i všichni poškození vyslovili souhlas s případným schválením narovnání a zastavením trestního stíhání, obviněný složil na účet Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí peněžní částku 200.000,- Kč, jejíž polovinu určil společnosti G., o.p.s., se sídlem L. a polovina byla určena fondu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a současně rozhodl podle § 311 odst. 1 tr. ř. o zastavení trestního stíhání obviněného.

Trestných činů se obviněný R. M. měl dopustit tím, že dne 25. 2. 2006 kolem 01.20 hodin po požití většího množství alkoholických nápojů řídil osobní automobil zn. Škoda-Superb, z Ú. n. O. do L., okres Ú. n. O., kdy na silnici vlivem vysoké rychlosti jízdy a v důsledku snížení reakční schopnosti vlivem požitého alkoholu zezadu narazil do pomalu jedoucího vozidla zn. Fiat Tempra, dokončujícího otáčení na vozovce, přičemž došlo ke smrtelnému zranění řidiče tohoto vozidla M. Č., ke smrtelnému zranění spolujezdce z tohoto vozidla V. Š., dále ke zranění spolujezdce z tohoto vozidla M. K., který utrpěl otřes mozku, zhmoždění pravé horní končetiny a natažení krční páteře s předpokládanou dobou léčení v trvání 1 měsíce, dále poškozením vozidla zn. Škoda-Superb vznikla škoda ve výši 373.300,-Kč ke škodě ČSOB L., a.s., P. a poškozením vozidla zn. Fiat Tempra škoda ve výši 32.800,-Kč ke škodě M. Č.

Proti citovanému usnesení Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006-14, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného R. M. Namítá v ní, že zákon byl ve prospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k § 309 a § 310a tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že porušení zákona Okresním státním zastupitelstvím v Ústí nad Orlicí spočívá především v nerespektování ustanovení § 3l0a tr. ř., které aplikaci institutu narovnání podle ustanovení § 309 tr. ř. vylučuje ve vztahu k osobám, na které sice ve smyslu ustanovení § 45 odst. 3 tr. ř. jako na pozůstalé přecházejí práva poškozeného, které však újmu přímo neutrpěly. S ohledem na následek zapříčiněný trestným činem dle názoru stěžovatele tento způsob vyřízení věci není možno kvalifikovat jako dostačující v souladu materiální podmínkou uvedenou v posledním odstavci ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř. ani ve vztahu k přímo poškozenému M. K., a to zejména vzhledem k povaze a závažnosti spáchané trestné činnosti obviněným R. M., k míře, jakou byl trestnými činy dotčen veřejný zájem, když současně došlo k přecenění osoby obviněného a jeho kladného postoje k odčinění následků nehody. Dále ministr spravedlnosti poukázal na to, že obviněný R. M. se dopustil dvou trestných činů a svým jednáním po předchozím požití alkoholických nápojů zapříčinil smrt dvou osob a zranění osob dalších. Podle dechové zkoušky, provedené u obviněného R. M. po nehodě, jeho krev obsahovala 0,85 g/kg etylalkoholu a následné lékařské vyšetření krve prokázalo obsah 1,32 g/kg etylalkoholu. Podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného R. M. považuje za opodstatněné rovněž z důvodů usměrnění praxe při aplikaci ustanovení § 310a tr. ř.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného R. M. v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 309 odst. 1 a § 310a tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 309 odst. 1 tr. ř. v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného a poškozeného soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání, jestliže

a)obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě,

b)uhradí poškozenému škodu způsobenou trestným činem nebo učiní potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou trestným činem a

c)složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům,

a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného činu, a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl trestným činem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.

Podle § 310 odst. 1, odst. 2 tr. ř. před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a okolnostem uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi nimi byla učiněna dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání. Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu obviněného musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich právech a o podstatě institutu narovnání.

Podle § 311 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení, obsah narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž úhradě byly provedeny potřebné úkony, případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé trestným činem, peněžní částku určenou k obecně prospěšným účelům s uvedením jejího příjemce, včetně částky odevzdané státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován trestný čin, jehož se narovnání týká.

Narovnání představuje formu odklonu v trestním řízení a má přispět k řešení konfliktu mezi pachatelem a poškozeným. Jeho podstatou je dohoda mezi státem a konkrétní obětí trestného činu na straně jedné a pachatelem na straně druhé, jejímž obsahem je ukončení trestního stíhání v případě, že pachatel splní zákonem stanovené podmínky, takže není třeba věc vyřizovat v řádném formálním veřejném procesu před soudem a přitom důsledky činu pro pachatele budou obdobné, jako kdyby rozhodl soud odsuzujícím rozsudkem. Institut narovnání byl ale do našeho trestního řádu zařazen nejen proto, že směřuje k reparaci škody a zaplacení určité částky k obecně prospěšným účelům, ale i z toho důvodu, že též plní významnou funkci restituce narušených vztahů pachatele a oběti trestného činu. Jde o to, že obviněný a poškozený se aktivně podílejí na řešení konfliktu, který mezi nimi po spáchání trestného činu vznikl, a na procesu hledání oboustranně přijatelného řešení.

Narovnání se uplatní zejména v případech, kdy je vedle veřejného zájmu trestným činem dotčena výrazněji i sféra soukromá, přičemž stát na trestním postihu pachatele nemá výrazný zájem, neboť trestný čin má spíše podobu sporu mezi obviněným a poškozeným. To ovšem neznamená, že by bylo vyloučeno provedení narovnání v případech, kdy by trestným činem došlo výlučně k dotčení veřejného zájmu a poškozeným by byl samotný stát či obec, které by v řízení byly zastupovány orgány k tomu příslušnými.

Ze spisového materiálu vyplývá, že usnesením Okresního ředitelství Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Ústí nad Orlicí, ze dne 23. 5. 2006 bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného R. M. v Ú. n. O., bytem Ú. n. O., W. pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. Trestné činnosti se měl dopustit tak, že dne 25. 2. 2006 v době okolo 01.18 hodin řídil ve stavu vylučujícím způsobilost (rozborem krve zjištěna hladina 1.32 g/kg) osobní vozidlo zn. Škoda-Superb, kdy při jízdě v obci L., po silnici u restaurace U D. nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, dopravně technickému stavu komunikace a nejel v obci rychlostí nejvýše 50 km/hod., kdy v pravém jízdním pruhu ve směru své jízdy narazil pravou čelní částí do zadní části zde pomalu jedoucího vozidla zn. Fiat Tempra, které řídil M. Č., které odhodil vpravo na sněhovou bariéru, od které se ještě odrazil zpět na vozovku v bočním smyku a následně sám skončil s vozidlem Superb ve sněhové bariéře v levé části vozovky, přičemž při nehodě došlo ke smrtelnému zranění řidiče vozidla Fiat M. Č., ke smrtelnému zranění spolujezdce z tohoto vozidla sedícímu vzadu V. Š., dále ke zranění spolujezdce z tohoto vozidla sedícímu vpředu M. K., který utrpěl otřes mozku, zhmoždění pravé horní končetiny a natažení krční páteře s předpokládanou dobou léčení v trvání 1 měsíce, dále ve vozidle Superb k lehkému zranění spolujezdkyně M. M.; poškozením vozidla zn. Škoda-Superb vznikla škoda ve výši 373.300,-Kč ke škodě ČSOB L., a.s., P. a poškozením vozidla zn. Fiat Tempra škoda ve výši 32.800,-Kč ke škodě M. Č. Obviněný R. M. svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 2 písm. b), § 6 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 1 a § 18 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tedy porušením důležité povinnosti uložené mu podle zákona jinému z nedbalosti způsobil smrt.

Do protokolu o výslechu obviněného ze dne 8. 6. 2006 obviněný uvedl, že příčinu dopravní nehody spatřuje v tom, že jel moc rychle a proto nestihl na situaci reagovat. Je si vědom, že se dopustil velmi závažného protiprávního jednání s těmi nejtragičtějšími následky. K nehodě došlo v důsledku jeho zavinění.

Obviněný R. M. dne 11. 8. 2006 prostudoval spisový materiál a navrhl postupovat podle § 309 tr. ř. Následně dne 21. 8. 2006 byla na Okresní státní zastupitelství v Ústí nad Orlicí doručena žádost obviněného o postup podle § 309 tr. ř., jejíž součástí jsou přílohy, a to 11 originálů dohod o náhradě škody s poškozenými, přehled částek, které budou poškozeným vyplaceny nad rámec plnění pojišťovnou a další.

Z protokolu o projednání podmínek narovnání vyplývá, že dne 8. 9. 2006 byl na Okresním státním zastupitelství v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 ZT 162/2006 sepsán protokol, jehož obsahem je prokázáno, že obviněný i poškození byli poučeni o podmínkách a účincích schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, obviněný si je vědom toho, že spáchal skutek, pro který bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání, a s případným schválením narovnání a zastavením trestního stíhání souhlasí, dále že obviněný uhradil pozůstalým a poškozeným dohodnuté částky, tyto osoby finanční odškodnění přijaly a s případným schválením narovnání a se zastavením trestního stíhání obviněného R. M. vyslovily souhlas. Téhož dne složil obviněný R. M. na účet Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí vedený u Komerční banky, a.s., pobočka Ú. n. O. finanční částku ve výši 200.000,- Kč, určenou pro obecně prospěšné účely.

Lze konstatovat, že jak obviněný tak poškození splnili povinnosti vyplývající pro jejich osoby z ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř. Obviněný prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě. Se schválením narovnání a zastavením trestního stíhání souhlasil. Poškozeným uhradil škodu způsobenou trestným činem. Složil na účet Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům. Poškození souhlasili se schválením narovnání a zastavením trestního stíhání.

Jiná situace je v případě splnění podmínek uvedených v ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř. (v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného a poškozeného soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání, jestliže .., a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl trestným činem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům), které již obviněný ani poškození ovlivnit nemohou.

Ze shora vymezených zákonných podmínek je jich splněno jen několik. V daném případě se jedná o řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody do pěti let. Obviněný dosud nebyl soudně trestán a k jeho chování v místě bydliště nebyly zjištěny žádné nedostatky. Jedná se o osobu samostatně výdělečně činnou.

Bezezbytku však nebyly splněny podmínky další. Jednak došlo k přecenění osoby obviněného, který se měl dopustit trestného činu v dopravě, když nebylo vzato v úvahu, že v evidenční kartě řidiče má celkem čtyři záznamy. Dne 8. 11. 1995 zavinil malou dopravní nehodu, když nedal přednost v jízdě, dne 30. 9. 1996 zavinil dopravní nehodu nedodržením bezpečné vzdálenosti, dne 19. 11. 1997 nerespektoval značku stop a neměl pásy a dne 24. 3. 1999 překročil povolenou rychlost. Především však je třeba konstatovat, že nebyla splněna poslední v zákoně uvedená podmínka, totiž že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl trestným činem dotčen veřejný zájem, lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Rozhodující při posuzování povahy a závažnosti spáchaného činu je zejména nebezpečnost jednání pro společnost (§ 3 odst. 2 a 4 tr. zák.).

Jak vyplývá ze spisového materiálu, obviněný R. M. řídil kolem 01.18 hodin dne 25. 2. 2006 motorové vozidlo. Při průjezdu obcí L., kdy je povolená rychlost 50 km/hod., jel rychlostí nejméně 105 km/hod. V době řízení motorového vozidla měl dle dechové zkoušky 0.85 g/kg alkoholu. V důsledku nepřiměřené rychlosti a stavu vylučujícím způsobilost řídit osobní vozidlo narazil do v pravém jízdním pruhu se pohybujícího motorového vozidla, kdy při dopravní nehodě utrpěly dvě osoby smrtelné zranění a jedna osoba zranění lehké (spolujezdkyně obviněného M. M. nedala souhlas s trestním stíháním svého manžela). Obviněný jako účastník provozu na pozemních komunikacích porušil ustanovení § 4 písm. a), b), c), § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), § 6 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 1, odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., přitom porušení těchto povinností je nutno považovat za porušení důležitých povinností uložených mu podle zákona.

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že obviněný v nočních hodinách v zimním období jel v obci rychlostí 105 km/hod. (povolená rychlost činí 50 km/hod.), a to po požití alkoholických nápojů před jízdou, kdy dechovou zkouškou bylo zjištěno 0.85 g/kg alkoholu. Právě nepřiměřená rychlost jízdy a požitý alkohol měly za následek dopravní nehodu, při které došlo ke dvěma smrtelným zraněním a jednomu zranění lehkému. Zjištěná porušení předpisů týkajících se provozu na pozemních komunikacích spolu se způsobeným neodčinitelným následkem podstatně zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti činu obviněného.

Míra, v jaké byl dotčen veřejný zájem, se posuzuje tak, že jde především o zájem zjistit všechny trestné činy a spravedlivě potrestat jejich pachatele. Míra dotčení veřejného zájmu závisí na zhodnocení důsledků trestného činu na společnost. Je vymezena zpravidla intenzitou zásahu, tzn. zda došlo k deliktu spíše a převážně narušujícího soukromou sféru poškozeného, aniž by byl zároveň zjištěn větší negativní dopad na širší veřejnost.

V daném případě byl dotčen zájem společnosti na ochraně lidského zdraví a zejména zájem na potrestání těch pachatelů - účastníků silničního provozu, kteří v důsledku požitého alkoholu způsobí dopravní nehodu, neboť právě v těchto případech dochází k velmi závažným následkům na lidském zdraví.

Jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř. dává možnost soudu a v přípravném řízení státnímu zástupci za splnění zákonem stanovených podmínek, aby rozhodl o schválení narovnání a zastavil trestní stíhání, jestliže považuje takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl trestným činem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.

Z důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, lze konstatovat, že v daném případě státní zástupce postupoval v rozporu s ustanovením § 309 odst. 1 tr. ř., pokud schválil narovnání a podle § 311 tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného R. M., neboť nevzal v úvahu skutečnosti, na něž bylo poukazováno shora, přecenil osobu obviněného a zejména nevzal v úvahu stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného. Schválení narovnání v případě, kdy stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného je třeba hodnotit jako vysoký vzhledem k neodčinitelnému následku (dvě smrtelná zranění, zranění další osoby), chování řidiče (hazardérství), který v zimním období, v noci, v podnapilém stavu řídí motorové vozidlo, přitom v obci, kde je stanovená rychlost 50 km/hod., jede rychlostí více jak dvakrát vyšší, přitom se jedná o řidiče, který byl již čtyřikrát postižen pro přestupek (naposledy pro rychlou jízdu), je v rozporu s formální logikou, a takovýto způsob vyřízení věci nelze považovat za dostatečný. Jak již bylo uvedeno shora, podstatou narovnání je svého druhu dohoda mezi státem (a konkrétní obětí trestného činu) na straně jedné a pachatelem na straně druhé, jejímž obsahem je ukončení trestního stíhání v případě, že pachatel splní zákonem stanovené podmínky, takže není třeba věc vyřizovat v řádném formálním veřejném procesu před soudem a přitom důsledky činu pro pachatele budou obdobné, jako kdyby rozhodl soud odsuzujícím rozsudkem. Jedná se především o případy, jejichž míra závažnosti je obdobná nebo nižší než např. u podmíněného zastavení trestního stíhání, kdy by trestní stíhání dovedeno do svého obvyklého konce vyústilo v odsuzující rozsudek s pravděpodobným uložením trestu majetkového charakteru, a to jako trestu jediného. Podle zavedené soudní praxe již zavinění dopravní nehody pod vlivem alkoholu se způsobením těžké újmy na zdraví může být v konkrétním případě důvodem pro ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zastavení trestního stíhání bez projednání věci soudem v případě, kdy řidič motorového vozidla zaviní dopravní nehodu v důsledku požitého alkoholu a při dopravní nehodě způsobí dvěma osobám smrtelná zranění a další osobu zraní, je zarážející a v rozporu se záměrem zákonodárce.

Nejvyšší soud v této souvislosti plně akceptuje výhradu ministra spravedlnosti uplatněnou ve stížnosti pro porušení zákona, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchané trestné činnosti obviněným R. M., k míře, jakou byl trestnými činy dotčen veřejný zájem, jakož i k přecenění osoby obviněného nelze způsob vyřízení věci kvalifikovat jako dostačující v souladu s materiální podmínkou uvedenou v posledním odstavci ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř.

Naopak s námitkou stěžovatele, že v daném případě nepřicházelo v úvahu použití ustanovení § 309 tr. ř. o narovnání, neboť ustanovení § 3l0a tr. ř. vylučuje aplikaci institutu narovnání dle § 309 tr. ř. ve vztahu k osobám, na které sice ve smyslu ustanovení § 45 odst. 3 tr. ř. jako na pozůstalé přecházejí práva poškozeného, které však újmu přímo neutrpěly, což byl dle názoru stěžovatele případ pozůstalých po M. Č. a V. Š., se Nejvyšší soud neztotožnil

Podle § 310a tr. ř. práva poškozeného podle § 309 a § 311 tr. ř. nepřísluší tomu, na koho pouze přešel nárok na náhradu škody.

Podle § 43 odst. 1 tr. ř. je poškozený ten, komu pachatel trestným činem ublížil na zdraví, způsobil majetkovou, morální nebo jinou škodu.

Podle § 43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.

Podle § 45 odst. 3 tr. ř. jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody (§ 43 odst. 3), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce. To znamená, že smrtí poškozeného, který má proti obviněnému nárok na náhradu škody způsobené trestným činem ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř., zaniká jeho způsobilost k právům a povinnostem dle § 7 odst. 2, věty první, obč. zák. Úmrtím poškozeného přechází takový nárok na náhradu škody na jeho dědice, a to v rozsahu, v jakém náležel poškozenému v okamžiku jeho smrti.

Z ustanovení § 310a tr. ř. vyplývá, že právním nástupcům poškozeného (§ 45 odst. 3 tr. ř.), na něž přešla v důsledku úmrtí poškozeného jeho práva uvedená s ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř., nepřísluší práva poškozeného podle § 309 a § 311 tr. ř.

Pokud v důsledku protiprávního jednání pachatele vznikl fyzické osobě (popř. právnické osobě) nárok na náhradu škody a následně dojde k jejímu úmrtí (zániku právnické osoby nebo přechodu či převodu práv právnické osoby na jinou právnickou osobu), dochází k přechodu práv na jeho právního nástupce (např. dědice).

Jiná situace nastane, pokud došlo k úmrtí poškozeného jako následku trestného činu, neboť pak se pozůstalý stává poškozeným majícím práva uvedená v ustanovení § 43 odst.1 tr. ř. a nelze zde hovořit o přechodu práv (§ 43 odst. 3 tr. ř.), která měl poškozený před úmrtím. Je přitom nerozhodné, zda měl poškozený vůči pachateli trestného činu nějaká práva a přicházel by v úvahu přechod těchto práv na právní nástupce (dědice). Přitom nic nebrání tomu, aby pokud došlo k úmrtí poškozeného jako následku trestného činu (poškozenému vedle majetkové škody byla způsobena smrt, např. § 234 odst. 3 tr. zák.), byl právní nástupce poškozeného i sám poškozeným. V takovém případě může jít o poškozeného ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř. i podle § 43 odst. 3 tr. ř.

V projednávané trestní věci došlo k úmrtí poškozených jako následku trestného činu a pozůstalým - poškozeným náležejí práva uvedená v ustanovení § 43 odst. 1 tr. ř. a nelze zde hovořit o přechodu práv (§ 45 odst. 3 tr. ř.), která měli poškození před úmrtím. Na tyto osoby se proto nevztahuje ustanovení § 310a tr. ř.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů v přípravném řízení bylo provedeno v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Na základě vadného procesního postupu pak Okresní státní zástupce v Ústí nad Orlicí dospěl ke zcela neadekvátnímu právnímu závěru, když usnesením ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, podle § 309 odst. 1 tr. ř. schválil narovnání mezi obviněným R. M. a poškozenými a zastavil trestní stíhání.

Protože ve věci byla podána stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného R. M., mohl vzhledem k výše uvedené argumentaci Nejvyšší soud pouze akademickým výrokem podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným usnesením Okresního státního zástupce v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, byl v jeho prospěch porušen zákon v ustanoveních § 309 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Pro úplnost je třeba uvést, že pokud státní zástupce při rozhodování o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání použil i § 311 odst. 1 tr. ř., nepostupoval v souladu se zákonem, neboť se jedná o výkladové ustanovení, které pouze stanoví, co musí rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání obsahovat. Z toho důvodu také Nejvyšší soud vyslovil toliko porušení zákona v ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vypracoval :

JUDr. P. Š.