4 Tz 63/2005
Datum rozhodnutí: 31.05.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 63/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. května 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné Mgr. D. K., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 3 Zt 680/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 3 Zt 680/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné Mgr. D. K.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušuje se také usnesení policejního komisaře Policie České republiky, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, Havířov - Město ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ČTS:ORKA-460/OK-03-2004-KaZ.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na obě zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Policejnímu komisaři Policie České republiky, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, Havířov - Město s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ČTS:ORKA-460/OK-03-2004-Kaz uložil policejní komisař Policie České republiky, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, Havířov město, obviněné Mgr. D. K. podle § 66 odst. 1 tr. ř. pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč. Obviněná Mgr. D. K. podala v zákonné lhůtě proti tomuto usnesení stížnost, o níž rozhodla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné. Usnesením ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 3 Zt 680/2004, stížnost jako nedůvodnou zamítla.

Proti tomuto usnesení státní zástupkyně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné Mgr. D. K. Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné.

Policejní komisař uložil obviněné pořádkovou pokutu v souvislosti s nedostavením se k výslechu, o jehož konání byla řádně uvědoměna. Tento procesní postup však nemá oporu v ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř., neboť obviněná svou opakovanou nepřítomnost u výslechů vždy řádně omluvila a doložila lékařskými zprávami a potvrzením o pracovní neschopnosti. Pokud měl policejní komisař pochybnost o pravdivosti tvrzení obviněné či lékařského dokladu, mohl si se souhlasem obviněné vyžádat zprávu o jejím zdravotním stavu, případně vyzvat obviněnou, aby lékařský doklad o průběhu svého onemocnění předložila sama. Tento postup však nezvolil. Lékařem vystavená potvrzení o pracovní neschopnosti jsou podle stěžovatele dostatečnou omluvou pro nedostavení se k úkonům nařízeným orgány činnými v trestním řízení. Pochybení policejního komisaře nenapravila ani dozorující státní zástupkyně, která tím, že stížnost obviněné zamítla, ač měla k dispozici kompletní spisový materiál, včetně všech lékařských zpráv, včetně zprávy lékaře ze dne 7. 10. 2004, porušení zákona v neprospěch obviněné završila. Argumentace státní zástupkyně, že policejní orgán neměl do dne 7. 10. 2004 8. 00 hod. potvrzení o tom, že obviněná onemocněla chřipkou, nemůže podle ministra spravedlnosti obstát, neboť měla k dispozici potvrzení o pracovní neschopnosti, která v den konání výslechu a tedy v den rozhodování o uložení pořádkové pokuty, nadále trvala. Pokud se základnímu onemocnění obviněné přidružilo ještě chřipkové onemocnění, bylo to policejnímu orgánu včas oznámeno. Pokud policejní vyšetřovatel namítal, že sekundární onemocnění není vyznačeno v potvrzení o pracovní neschopnosti, obviněná toto vyznačení promptně doložila. Nebyl tak dán důvod k uložení pořádkové pokuty, a pokud k jejímu uložení došlo, byl v neprospěch obviněné porušen zákon.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v namítaném rozsahu, aby napadené usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.

Z obsahu předložené relevantní části konceptu vyšetřovacího spisu bylo zjištěno, že usnesením ze dne 11. 8. 2004, č. j. ČTS : ORKA 460/OK 03 - 2004 bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné Mgr. D. K. pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že dne 30. 5. 2004 v době kolem 12.00 hod.v místě svého trvalého bydliště v ul. P. v H. Š. po předchozí slovní rozepři fyzicky napadla svou dceru MVDr. P. K., která sem přijela na návštěvu, tuto opakovaně bila pěstmi po hlavě a celém těle, snažila se ji shodit ze schodů a svého jednání zanechala poté, co její manžel Ing. P. K. přivolal hlídku Policie ČR, přičemž poškozená v důsledku jejího jednání utrpěla oděrky na krku a blokaci krční páteře s dobou léčení v délce 14 dnů a při napadení současně obviněná roztrhla poškozené dva zlaté řetízky a tričko zn. Adidas, čímž jí způsobila materiální škodu ve výši 550,- Kč.

Obviněná převzala toto usnesení dne 13. 8. 2004. Téhož dne osobně převzala předvolání k výslechu na den 3. 9. 2004. K výslechu se však nedostavila a 3. 9. 2004 předložila na policejním oddělení žádost o změnu termínu na konec září, neboť k tomuto datu se dá očekávat skončení pracovní neschopnosti. Současně předložila potvrzení o pracovní neschopnosti, jež vystavil dne 28. 5. 2004, s účinností od 27. 5. 2004 MUDr. A. S., praktický lékař OZS v H. Š. pro diagnózu S 620 (zlomenina kosti v zápěstí pravé ruky).

Z vyjádření policejního komisaře kpt. Mgr. Z. K. ze dne 30. 9. 2004 (č. l. 39 spisu) vyplývá, že obviněná byla pozvána k dalšímu výslechu na den 21. 9. 2004 na základě telefonické domluvy, avšak ani k tomuto výslechu se nedostavila, a uvedeného dne doručila na příslušné oddělení Policie ČR další žádost o odklad výslechu s odůvodněním, že je práce neschopná.

Datum dalšího výslechu bylo stanoveno po domluvě s obviněnou na den 1. 10. 2004, jak je patrno jednak z vyjádření policejního komisaře, jednak z písemného vyjádření obviněné (č. l. 38 spisu), k němuž se obviněná opět nedostavila s omluvou, že trvá její pracovní neschopnost a nadto se v současnosti léčí s chřipkovým onemocněním; předložila opis potvrzení o pracovní neschopnosti, ve kterém však nebyla uvedena diagnóza onemocnění nového.

Poté byla obviněná Mgr. D. K. písemně předvolána k výslechu na den 7. 10. 2004, k němuž se nedostavila, a jak plyne z vyjádření policejního komisaře (č. l. 43 verte spisu), den předem se telefonicky omluvila s odůvodněním, že chřipkové onemocnění trvá.

Na tuto situaci reagoval poté policejní komisař vydáním stížností pro porušení zákona napadeného usnesení, jímž uložil obviněné podle § 66 odst. 1 tr. ř. pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč. V odůvodnění usnesení popsal výše uvedený skutkový stav, z něhož dovodil, že se obviněná obstrukcemi vyhýbá trestnímu stíhání a provedení výslechu. Vyjádřil pochybnosti o vážnosti zdravotního stavu obviněné, který jí neumožňoval výslech, když obviněná v době pracovní neschopnosti cestovala např. do P., o čemž svědčí její přípis z 29. 9. 2004, kde je místem pobytu uvedena P., jakož i doporučený dopis, jímž podala stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, který poslala dne 16. 8. 2004 opět z P. Z toho dovodil, že zdravotní stav obviněné byl do té míry dobrý, pakliže jí umožňoval cestování po republice, rozhodně nevylučoval její účast u vyšetřovacího úkonu, a případná účast na něm nemohla mít vliv na zhoršení jejího zdravotního stavu.

Uvedené usnesení není v souladu se zákonem.

Podle ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř. může být pořádkovou pokutou do 50.000,- Kč potrestán každý, kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány. K uložení pokuty je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán.

Z obsahu citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že policejní orgán byl oprávněn k udělení pokuty, avšak za splnění dalších zákonných předpokladů zde uvedených.. Za příkaz ve smyslu § 66 odst. 1 tr. ř. je třeba považovat zejména předvolání osoby, aby se dostavila k jednání (úkonu) před orgán činný v trestním řízení. Takovýto příkaz byl v posuzované trestní věci vydán vyšetřovatelem opakovaně, a z obsahu spisu je patrno, že obviněná o existenci těchto příkazů a z nich vyplývajících povinností věděla. Další podstatnou náležitostí je, aby subjekt, jemuž je pořádková pokuta uložena, neuposlechl příkazu bez dostatečné omluvy. V uvedené trestní věci bylo nezbytné především posoudit a vyhodnotit, zda obviněná měla či neměla dostatečnou omluvu pro neuposlechnutí příkazů, jichž se jí dostalo ze strany vyšetřovatele.

Dostatečnou omluvou ve smyslu citovaného zákonného ustanovení může být především taková omluva, která je učiněna včas, tj. do doby konání úkonu nařízeného orgánem činným v trestním řízení. V případě, že tento požadavek nemůže být naplněn proto, že důvodem pro nedostavení se k úkonu byla jakákoli nenadálá událost, již předvolaná osoba nemohla s dostatečným časovým předstihem předpokládat, která však účast předvolané osoby na úkonu jednoznačně znemožňovala, postačuje omluva dodatečná. Orgán činný v trestním řízení v takovémto případě dodatečně posoudí, zda důvody, které byly v omluvě jako důvod neúčasti na úkonu uvedeny, jsou takového charakteru, že účast předvolané osoby na tomto úkonu skutečně neumožňovaly.

Obviněná se nedostavila k výslechu, který byl telefonicky domluven na den 1. 10. 2004, a svou neúčast u výslechu omluvila písemně zprávou ze dne 29. 9. 2004, doručenou policejnímu orgánu téhož dne, s odůvodněním, že je stižena chřipkovým onemocněním doprovázeným teplotami, stejný důvod pak uvedla i v souvislosti s neúčastí u výslechu dne 7. 10. 2004, a tato tvrzení posléze doložila lékařskou zprávou vystavenou MUDr. S., který dodatečně doplnil základní potvrzení o pracovní neschopnosti i o tuto novou diagnózu (J11.8). Takovouto omluvu je nutno pokládat za omluvu řádnou. Chřipkové onemocnění s teplotami, v žádném případě neumožňovalo plnohodnotný výslech obviněné, a nebylo po ní možno důvodně požadovat, aby za tohoto zdravotního stavu výslech přesto absolvovala. Pokud policejní komisař měl pochybnosti o pravdivosti údajů obviněné a jestliže nepovažoval potvrzení lékaře o pracovní neschopnosti obviněné nedoplněné o novou diagnózu za relevantní, měl údaje o zdravotním stavu obviněné vhodným způsobem ověřit u MUDr. S., a takto získané informace poté vyhodnotit z toho hlediska, zda lze neúčast obviněné při výslechu pokládat za omluvenou či nikoli.

Zcela jiná je však situace pokud jde o neúčast obviněné u předchozích výslechů. Obviněná Mgr. D. K. se však k výslechům, o jejichž konání byla včas a řádně uvědoměna, nedostavila i ve dnech 3. 9. 2004 a 21. 9. 2004, jak je podrobně rozvedeno v usnesení policejního komisaře ze dne 7. 10. 2004. V těchto případech poukazovala na základní onemocnění, pro které jí byla dne 28. 5. 2004 vystavena pracovní neschopnost (zlomenina kosti v zápěstí pravé ruky). Ze zpráv vystavených MUDr. F. z chirurgické ambulance Nemocnice s poliklinikou v H. a MUDr. T. z téhož oddělení, vyplývá, že obviněná se dostavila dne 4. 6. 2004 na tuto ambulanci s tím, že dne 5. 5. 2004 utrpěla při pádu úraz pravé ruky. Rentgenové vyšetření konstatovalo tři drobná pseudocystická projasnění v zápěstí pravé ruky, bez prokázaní zlomeniny, případ však byl uzavřen jako pravděpodobná zlomenina zápěstní kosti pravé ruky, bez přiložení sádry či dlahy. Opakované rentgenové vyšetření obviněné ze dne 20. 8. 2004 již konstatuje, že v místě pravděpodobného úrazu jde o cystickou degeneraci těla člunkové kosti, ruka je bez otoku, pohyby v krajině kloubu jsou bez omezení. Obviněná subjektivně udávala bolest pouze při krajních polohách zápěstí, lékařem jí byly doporoučeny případné bandáže ruky.

Nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková činnost, jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Tuto činnost vykonávají zpravidla ošetřující lékaři podle zvláštních předpisů vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky (§ 21 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších změn a doplňků). Byl-li posudek vydán v souladu s právními předpisy (srov. vyhlášku č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení), je tímto správním rozhodnutím založena překážka v práci na straně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 127 zák. práce. Uvedené však neznamená, že je tím současně založena jak dovozuje stížnost pro porušení zákona nezpůsobilost obviněného dostavit se k úkonu trestního řízení, o kterém byl orgánem činným v trestním řízení včas a řádně uvědoměn. Uznání dočasné pracovní neschopnosti znamená jak z povahy věci vyplývá objektivizaci vztahu dočasně nepříznivého zdravotního stavu zaměstnance k požadavkům na jeho fyzickou nebo psychickou způsobilost pro práci, kterou v pracovním nebo obdobném poměru vykonává. Z toho hlediska kupř. i drobné poranění ruky může být důvodem pro uznání dočasné nezpůsobilosti k práci vyžadující jemnou motoriku, nemusí však být automaticky důvodem zabraňujícím vykonávat (účastnit se) jiné činnosti, pro kterou dokonalá úchopová činnost ruky není předpokladem. V takovém případě (nevyplývá-li z lékařského posudku přímo, že obviněný není ze zdravotního hlediska způsobilý účastnit se konkrétního úkonu v trestním řízení, k němuž byl předvolán) je orgán činný v trestním řízení oprávněn a povinen posoudit důvodnost omluvy obviněného sám; přihlíží přitom zejména k povaze zdravotního postižení i k povaze zamýšleného úkonu, a v případě pochybností, zda je obviněný schopen účasti na tomto úkonu, si vyžádá stanovisko lékaře. Uvedené vztaženo na posuzovaný případ znamená, že policejní komisař měl vycházeje z těchto hledisek vyhodnotit zda neúčast obviněné u výslechu v termínech 3. 9. 2004 a 21. 9. 2004 byla či nebyla omluvenou neúčastí na úkonech, k nimž byla předvolána.

Vzhledem k okolnostem výše uvedeným dospěl Nejvyšší soud k závěru, že policejní komisař naznačeným způsobem nepostupoval a neučinil všechna potřebná skutková zjištění v tom rozsahu, aby zjistil skutkový stav o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.); vzhledem k nedostatečně provedeným skutkovým zjištěním pak i hodnocení důkazů, které provedl, neodpovídalo požadavkům stanoveným v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

Pochybení policejního komisaře neodstranila ani státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné, která při rozhodování o stížnosti obviněné proti napadenému usnesení policejního komisaře nepostupovala podle ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř., které jí stanoví povinnost přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž stěžovatel může podat stížnost, jakož i řízení napadenému usnesení předcházející. Od tohoto pochybení se posléze odvíjela i nesprávná aplikace ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož byla stížnost obviněné Mgr. D. K. jako nedůvodná zamítnuta, ač pro tento závěr nebyly dány zákonné předpoklady.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 3 Zt 680/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné Mgr. D. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, stejně jako i usnesení policejního komisaře Policie České republiky, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, Havířov - Město ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ČTS : ORKA 460/OK-03-2004-KaZ, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušená usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal policejnímu orgánu Policie České republiky v Havířově - Město, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Policejní komisař se tak bude znovu zabývat neúčastí obviněné u výslechů, jež se měly konat ve dnech 3. 9. 2004 a 21. 9. 2004, vyhodnotí zda v těchto případech šlo o dostatečnou omluvu v intencích ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř. a rozhodne, zda byly či nebyly dány důvody pro uložení pořádkové pokuty. Při svém rozhodování bude policejní orgán omezen okolností, že pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. ř. nelze uložit kdykoli bez časového omezení od doby, kdy došlo k jednání, které je důvodem k jejímu uložení. Uplyne-li od takového jednání doba delší než jeden rok, nepřichází uložení pořádkové pokuty v úvahu (srov. R 13/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dále bude limitován ustanovením § 273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí obviněné v její neprospěch, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl zákon porušen právě v neprospěch obviněné.

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á