4 Tz 62/2007
Datum rozhodnutí: 31.07.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 62/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. července 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného G. P., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného G. P.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Prostějově s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, byl obviněný G. P. uznán vinným trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v období nejméně od počátku školního roku 2005 do 19. 4. 2006, za což byl podle § 217 odst. 3 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. s použitím § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému G. P. doručen dne 24. 8. 2006 a právní moci nabyl dne 2. 9. 2006.

Trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, byl obviněný G. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v období od 7. 9. 2004 do 28. 7. 2005, za což byl podle § 250 odst. 1 tr. zák. s použitím § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému G. P. doručen dne 18. 1. 2007 a právní moci nabyl dne 27. 1. 2007.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného G. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Prostějově se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného G. P. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný G. P. byl trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, doručeným obviněnému dne 24. 8. 2006, uznán vinným trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v období nejméně od počátku školního roku 2005 do 19. 4. 2006, a dále byl trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, doručeným obviněnému dne 18. 1. 2007, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v období od 7. 9. 2004 do 28. 7. 2005. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným G. P. spáchán dříve, než byl obviněnému G. P. doručen dne 24. 8. 2006 trestní příkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, a proto jsou oba trestné činy ve vztahu souběhu.

Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, měl být obviněnému G. P. správně uložen souhrnný trest za uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Dále je třeba uvést, že podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný G. P. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, opět ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá z podnětu Probační a mediační služby, střediska Prostějov, ze dne 12. 2. 2007, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 9. 1. 2007, obviněný G. P. ještě nevykonal trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006.

Z obsahu trestního spisu vedeného Okresním soudem Prostějově pod sp. zn. 2 T 259/2006 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný G. P. vykonal z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, ke dni 8. 2. 2007 pouze 8 hodin.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému G. P. trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, přesahoval nejméně o 392 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Prostějově trestním příkazem ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, porušil zákon v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného G. P.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 259/2006 dále vyplývá, že Okresní soud v Prostějově věděl, že obviněný G. P. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 164/2006, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tato skutečnost je patrná z lustra na obžalobě založené na č. l. 33 trestního spisu. Okresní soud v Prostějově si přesto nezjistil, zda obviněný G. P. dříve uložený trest obecně prospěšných prací vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Prostějově tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného G. P.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby nejméně o 392 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 2 T 259/2006, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného G. P., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného G. P. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného G. P., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.