4 Tz 61/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 61/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. července 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. S., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 3 T 23/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 3 T 23/2000, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 89 odst. 12 tr. zák., § 2 odst. 5, 6 a § 105 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, v neprospěch obviněného K. S.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Strakonicích s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný K. S. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 3 T 23/2000, který nabyl právní moci dne 18. 2. 2000, uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil následujícími útoky:

1.Poté, co dne 11. 6. 1999 uzavřel se společností H. C., a. s., K., B., smlouvu o finančním pronájmu, jejímž předmětem byl videorekordér TOSHIBA V 427 W, zavázal se k pravidelným měsíčním splátkám po dobu 36 měsíců a tentýž den videorekordér převzal, nesplnil podmínky této smlouvy a v rozporu s ní videorekordér dne 16. 6. 1999 dal do zástavy v zastavárně B., s. r. o. ve V. a tímto jednáním způsobil společnosti H. C., a. s. škodu ve výši 11 022,- Kč.

2.Poté, co dne 11. 6. 1999 uzavřel se společností HP I., a. s. Š., Z., smlouvu o finančním pronájmu, jejímž předmětem byla videokamera Panasonic NV RX 11 EE, zavázal se k pravidelným měsíčním splátkám po dobu 24 měsíců a tentýž den videokameru převzal, nesplnil podmínky této smlouvy a v rozporu s ní dal videokameru tentýž den do zástavy v zastavárně E. R. M. v P. a tímto jednáním způsobil společnosti HP I., a. s. škodu ve výši 17 388,- Kč.

3.Poté, co dne 18. 6. 1999 uzavřel se společností H. C., a. s., K., B., smlouvu o finančním pronájmu, jejímž předmětem byl videorekordér LG - Goldstar W 405 Y, zavázal se k pravidelným měsíčním splátkám po dobu 36 měsíců a tentýž den videorekordér převzal, nesplnil podmínky této smlouvy a v rozporu s ní videorekordér krátce poté dal do zástavy v zastavárně P. L. H. v P. a tímto jednáním způsobil společnosti H. C., a. s. škodu ve výši 9 636,- Kč.

4.Poté, co dne 22. 6. 1999 uzavřel se společností H. C., a. s., K., B., smlouvu o finančním pronájmu, jejímž předmětem byla hudební věž Philips FW 530 C, zavázal se k pravidelným měsíčním splátkám po dobu 36 měsíců a tentýž den hudební věž převzal, nesplnil podmínky této smlouvy a v rozporu s ní dal hudební věž do zástavy v zastavárně E. R. M. v P. a tímto jednáním způsobil společnosti H. C., a. s. škodu ve výši 15 147,- Kč.

5.Poté, co dne 25. 6. 1999 uzavřel se společností H. C., a. s., K., B., smlouvu o finančním pronájmu, jejímž předmětem byl videorekordér JVC - HRJ 245 EE, zavázal se k pravidelným měsíčním splátkám po dobu 12 měsíců a tentýž den videorekordér převzal, nesplnil podmínky této smlouvy a v rozporu s ní videorekordér tentýž den dal do zástavy v zastavárně P. L. H. v P. a tímto jednáním způsobil společnosti H. C., a. s. škodu ve výši 7 649,- Kč,

přestože ve všech uvedených případech věděl, že po dobu pronájmu je vlastníkem této věci pronajímatel a nájemce není oprávněn věc zastavit, prodat, přenechat třetí osobě či jinak právně zatížit, neboť tato podmínka je obsažena v bodě III a) všeobecných obchodních podmínek společnosti H. C., a. s. a v bodě 1. a) smluvních podmínek společnosti HP I., a. s., se kterými souhlasil a potvrdil to svým podpisem, a úhrnem svým jednáním popsaným v bodech 1. 5. způsobil leasingovým společnostem škodu ve výši 60 842,- Kč.

Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozeným společnostem škodu a to H. C., a. s., K., B., ve výši 48 284,- Kč a HP I., a. s., Š., Z., ve výši 18 515,- Kč.

Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 7. 2002 sp. zn. 3 T 23/2000, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2002, bylo rozhodnuto o ponechání v platnosti podmíněného odsouzení obviněného s tím, že se mu zkušební doba prodlužuje o osmnáct měsíců.

Usnesením téhož soudu ze dne 24. 8. 2004 sp. zn. 3 T 23/2000, které nabylo právní moci dne 23. 11. 2004, bylo rozhodnuto, že obviněný podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání jednoho roku vykoná a to ve věznici s dozorem.

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného K. S. stížnost pro porušení zákona a to proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 3 T 23/2000, konkrétně pouze do jeho výroku o náhradě škody. Tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že způsobená škoda byla vyčíslena odborným vyjádřením podle hodnoty pronajatých věcí v době zpronevěry. Tento způsob vyčíslení škody však neodpovídá stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 6 z roku 2003 Sb. rozh. tr., které stanoví, že hodnota věci v době zpronevěry má být snížena o tu část akontace a zaplacených leasingových splátek, které představují čisté splátky na pořizovací cenu pronajaté věci, ovšem pouze v rozsahu odpovídajícímu snížení hodnoty pronajaté věci v době činu oproti její pořizovací hodnotě. V konkrétním případě však ke stanovení škody v souladu v uvedenými pravidly nedošlo. Nesprávné vyčíslení výše škody nemělo žádný vliv na použitou právní kvalifikaci ani na uložený trest, neboť ani správně stanovená výše škody by na právní kvalifikaci jednání obviněného nic nezměnila. Jinak je ovšem třeba hodnotit situaci ve vztahu k výroku o náhradě škody, kterým byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným částky přesahující hodnotu věcí, které dosahovaly v době zpronevěry. Je zřejmé, že soud plně akceptoval výši nároků uplatněných oběma poškozenými, aniž blíže zkoumal jejich oprávněnost, což bylo jistě podmíněno i způsobem vyčíslení výše škody ve výroku o vině. U obou poškozených pak okresní soud vycházel z výše tzv. leasingové ceny, přičemž v případě poškozené a. s. H. C. nebyly ani nijak zohledněny zaplacené akontace a první splátky.

Okresní soud tak podle stěžovatele opomněl, že v případě trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. je škodou pouze hodnota samotné věci v době zpronevěry, navíc ještě snížená v případě leasingu o část plateb ze strany nájemce. Leasingové společnosti navyšují hodnotu věci na tzv. leasingovou cenu, která kromě prodejní ceny předmětu leasingu zahrnuje i příjem leasingové společnosti pokrývající provozní náklady leasingové společnosti a její podnikatelský zisk. Toto navýšení však nelze promítat do škody způsobené trestným činem zpronevěry podle ustanovení § 248 tr. zák. Též je nutné při vyčíslení výše škody zohlednit i akontaci a splátky, které připadají na splácení pořizovací ceny věci. Tento údaj musí ovšem orgánům činným v trestním řízení poskytnout sama leasingová společnost. V dané trestní věci se tak nestalo a dokazování v tomto směru zůstalo neúplné. Jeho doplnění by však bylo neúčelné. Podle ministra spravedlnosti však lze vyčíslit alespoň minimální výši škody odečtením akontací a prvních splátek v celé jejich výši. Takové řešení je ve prospěch obviněného, přičemž zároveň umožňuje přiznat poškozeným podstatnou část náhrady škody.

Následně stěžovatel poukázal na skutečnosti týkající se výše akontací a prvních splátek, jež obviněný uhradil společnosti H. C., a. s. v celkové výši 4 979,- Kč a společnosti HP I., a. s. v celkové výši 805,- Kč s tím, že náhrada škody pro společnost H. C. a. s. měla činit 38 475,- Kč a pro společnost HP I., a. s. částku 16 583,- Kč. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že obviněný do poloviny roku 2004 neuhradil ani část náhrady škody, zůstává otázka jejího správného vyčíslení stále aktuální.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 3 T 23/2000, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. S. v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil ve výroku o náhradě škody, stejně jako další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou pokladu, a aby bylo následně postupováno podle § 271 odst. 1 tr. ř., popř. aby byli poškození odkázáni s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána.

Podle § 105 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, rozhodne orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu o přibrání znalce. Místo přibrání znalce je možno se spokojit v jednoduchých případech s potvrzením nebo odborným vyjádřením příslušného orgánu, o jejichž správnosti nejsou pochybnosti. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 2).

Podle § 105 odst. 1 tr. ř. v platném znění je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, pokud je k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.

Podle § 105 odst. 5 tr. ř. v platném znění lze o odborné vyjádření podle odstavce 1 požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. v platném znění odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.

Podle § 89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.

Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uzavíral leasingové smlouvy, jejichž předmětem byl finanční pronájem elektronického zboží. V zápětí poté, co mu bylo zboží svěřeno do užívání, je dal do zástavy v zastavárně. Z listin předložených společností H. C. a. s. vyplývá, že obviněný v jednotlivých případech vždy uhradil pouze akontaci a první splátku. V případě smlouvy se společností HP I., a. s. obviněný zaplatil pouze první splátku. V přípravném řízení byla cena tohoto elektronického zboží zjištěna na základě odborného vyjádření vyžádaného podle § 105 odst. 1 tehdy účinného trestního řádu. Toto odborné vyjádření ze dne 24. 11. 1999 bylo policejním orgánem vyžádáno u podnikatele s obchodním jménem M. H. B. nábytku. Z jeho obsahu vyplývá, že M. H. při stanovení ceny zpronevěřeného elektronického zboží vycházel zcela jistě z podkladů společností H. C., a. s. a HP I., a. s., jež ohledně ceny zboží poskytovaného na leasing uvádějí dva údaje. Jeden z nich představuje částku, za níž bylo předmětné zboží samotnou leasingovou společností zakoupeno, druhý z údajů pak vypovídá o tom, kolik peněz bude muset zaplatit leasingový nájemce, resp. uživatel leasingu za dobu dohodnutého leasingu zboží, aby se následně dostalo do jeho vlastnictví. M. H. při ocenění zboží za účelem stanovení výše škody způsobené jednáním obviněného vycházel z ceny, kterou by musel zaplatit leasingový nájemce, aby věc přešla do jeho vlastnictví, když tuto cenu blíže nespecifikovaným a tím i nepřezkoumatelným způsobem ponížil o její nepatrnou část.

S takto zjištěnou cenou zpronevěřených věcí a škodou způsobenou trestným činem zpronevěry, která se stala podkladem výroku o náhradě škody, se nemohl Nejvyšší soud ztotožnit, a to z níže uvedených důvodů.

Právní úprava trestního řádu účinná do 31. 12. 2001 vyžadovala pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení přibrání znalce. Pouze v jednoduchých případech bylo možno místo přibrání znalce vyžádat potvrzení nebo odborné vyjádření příslušného orgánu, o jejichž správnosti nebylo pochyb. Institut odborných vyjádření byl do trestního řádu zaveden s účinností od 1. 7. 1973. Judikatura 80. let vycházela v otázce subjektu způsobilého podat odborné vyjádření důsledně z jazykového výkladu, a proto mohl podat odborné vyjádření pouze příslušný orgán, kterým se rozuměl státní orgán nebo příslušná státní organizace jako právnická osoba podle členění socialistických organizací , nikoli však jednotlivec jako soukromá osoba (srov. rozhodnutí č. 14 roku 1986 Sb. rozh. tr., a dále zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 17. 3. 1987, č. j. Tpjf 46/86). Praxe však zejména od počátku 90. let považovala tento striktní výklad vzhledem ke společenským změnám za překonaný a běžně ohledně ceny zboží vyžadovala odborná vyjádření od právnických nebo fyzických osob provozujících obchodní živnost. (srov. Š., P. R., M. N., F. D., J.: Přípravné řízení trestní, Praha, C. H. Beck 1997, str. 276 ; dále Š., P. K., V. B., J. P., F.: Trestní řád, komentář, 2. vydání Praha, C. H. Beck 1997, str. 537 ; R., M. - Z., J.: K problematice vzájemného vztahu znaleckého posudku a odborného vyjádření po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. in Trestněprávní revue č. 9/2004).

I když tedy praxe obecně odborná vyjádření fyzických a právnických osob provozujících obchodní živnost připouštěla, bylo nutné vyžadovat odborná vyjádření od takových osob, které splňovaly pro tuto činnost odborné předpoklady hodnocené přiměřeně podle hledisek pro určení znalce v tom kterém oboru nebo odvětví. To znamená, že pokud mělo být opatřeno odborné vyjádření ohledně ceny elektronického zboží, bylo třeba se obrátit alespoň na některého obchodníka s tímto druhem zboží a nikoliv na osobu provozující bazar nábytku, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Státní zástupce i okresní soud ovšem z takto pochybného odborného vyjádření, jakož i z nedostatečně zjištěné ceny zpronevěřeného zboží vycházeli při posuzování viny obviněného, a pochybení policejního orgánu nezjistili a nenapravili.

Pro úplnost Nevyšší soud připomíná, že novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. jednoznačně odstranila nadbytečné přibírání znalců v případech, kdy postačí odborné vyjádření, a upravila řešení odborných otázek v trestním řízení tak, že znalecký posudek se vyžádá teprve tehdy, jestliže pro složitost posuzované otázky nepostačuje odborné vyjádření. Uvedená novela dále výslovně umožnila podat odborné vyjádření i osobě, která je jinak podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících činná jako znalec. Znalce tedy není třeba přibírat, jestliže k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení postačí odborné vyjádření. Jde např. o situaci, kdy je třeba opatřit zprávu o ceně běžně dostupného zboží či služeb, jíž je možné vyžadovat vedle znalce i od fyzické či právnické osoby provozující obchodní živnost nebo živnost poskytující služby za podmínky, že k tomu má taková osoba odborné předpoklady (viz ustanovení § 105 odst. 5 tr. ř.). Při podání odborného vyjádření používá dotčená osoba svých odborných znalostí, a proto je bezpodmínečně nutné o podání odborného vyjádření požádat vždy osobu, která má v příslušném oboru lidské činnosti odborné znalosti nabyté na základě praxe, ve složitějších případech pak znalosti nabyté na základě příslušného odborného vzdělání a praxe.

Při zjišťování výše škody způsobené trestným činem též nebylo zohledněno, že předmětná elektronika byla předmětem leasingového vztahu mezi obviněným a poskytovatelem leasingu, což má dopad na stanovení výše škody způsobené trestným činem (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Tpjn 304/2001, uveřejněné pod č. 6 z roku 2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v tomto stanovisku zejména konstatoval, že při stanovení výše škody se v trestním právu vychází z ceny věci, za kterou se tato věc v době a místě činu obvykle prodává. Touto cenou tudíž v žádném případě nemůže být tzv. leasingová cena věci, tj. částka, jíž je nájemce povinen zaplatit v souladu s leasingovou smlouvou zahrnující skutečnou pořizovací cenu věci zvýšenou o leasingové náklady, jako např. náklady na pojištění, úroky, přiměřený zisk leasingové společnosti, apod. Z tohoto důvodu nevyjadřuje souhrn leasingových splátek hodnotu předmětu leasingu. Neoprávněnou dispozicí se svěřenou věcí je pak majetek pronajímatele, resp. poskytovatele leasingu zmenšen o cenu této věci zjištěnou postupem předpokládaným v ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. Vzhledem ke specifikům leasingových vztahů při stanovení výše škody ovšem nelze odhlédnout od skutečnosti, že leasingový nájemce je většinou povinen při převzetí předmětu leasingu do užívání uhradit tzv. akontaci a dále hradí pravidelné leasingové splátky, jež ve své části představují splátky na pořizovací cenu věci, tedy cenu, za kterou leasingová společnost opatřila předmět leasingu. Jen o částky akontace a splátky uhrazené na pořizovací cenu věci je pak oproti zjištěné obvyklé pořizovací ceně nižší škoda způsobená pronajímateli trestným činem zpronevěry, neboť pouze tyto částky se vztahují k hodnotě věci pronajaté na základě specifické leasingové smlouvy.

Při stanovení výše škody je tedy třeba zjistit, jaká část zaplacené akontace a dalších leasingových splátek představuje splátky pořizovací ceny předmětu leasingu (popř. i zálohu na kupní cenu pro případ převodu vlastnického práva k pronajaté věci), neboť pouze o tuto část leasingových plateb se snižuje výše způsobené škody. Rozhodující je přitom obsah leasingové smlouvy, ze které bude zpravidla vyplývat vztah akontace a leasingových splátek k pořizovací ceně předmětu leasingu (tj. skladba leasingových splátek). Z leasingové smlouvy bývá totiž možné zjistit poměr pořizovací ceny předmětu leasingu v době jejího uzavření a celkového součtu všech leasingových plateb za dobu trvání leasingu a takto vypočtený koeficient se pak použije na stanovení té části doposud zaplacených leasingových splátek včetně akontace v době spáchání činu, o které se sníží zjištěná obvyklá cena předmětu leasingu (viz ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák.). Pokud by nebylo v konkrétním případě možné zjistit rozložení leasingových splátek a akontace z obsahu příslušné smlouvy, popř. z vyjádření poskytovatele leasingu, nezbude než k posouzení této otázky vyžádat odborné vyjádření či znalecký posudek. Ve většině případů je pak nutno takto zjištěnou částku použít na snížení obvyklé časové prodejní ceny pronajaté věci jen v takovém poměru, který odpovídá tzv. amortizaci, tedy snížení hodnoty předmětu leasingu oproti hodnotě, kterou věc měla v době jejího převzetí pachatelem na základě leasingové smlouvy. To proto, že výše leasingových splátek je stanovena se zřetelem na hodnotu předmětu leasingu v době uzavření leasingové smlouvy, avšak v průběhu trvání leasingového vztahu dochází k reálnému poklesu hodnoty předmětu leasingu. Z tohoto důvodu je nutné provést redukci čistých leasingových splátek včetně tzv. akontace.

V konkrétním posuzovaném případě však není potřeba uvažovat o amortizaci předmětů zpronevěry, neboť z důkazů obsažených ve spise je zřejmé, že obviněný předmětné věci zpronevěřil bezprostředně po té, co je jako nové převzal do užívání. V dalším řízení bude tudíž nutné vyžádat odborné vyjádření k tomu, za jakou obvyklou cenu se předmětné věci v době činu spáchaného obviněným jako nové prodávaly. Poté bude třeba na základě analýzy leasingových smluv určit v souladu se shora uvedeným výkladem částku, kterou již obviněný zaplatil na pořizovací cenu jednotlivých předmětů leasingu, o kterou se cena jednotlivých věcí zjištěná na základě odborného vyjádření poníží. Teprve součtem takto získaných částek bude možné stanovit celkovou škodu, jíž obviněný jednotlivými útoky trestného činu zpronevěry způsobil.

Vzhledem k tomu, že výrok o náhradě škody v napadeném rozhodnutí má svůj původ a přímo souvisí s výrokem o vině, který ohledně výše škody způsobené trestným činem byl shledán nesprávným, nebylo možné, tak jak to navrhoval stěžovatel, ponechat tento výrok beze změny a pouze zrušit samotný výrok o náhradě škody. Teprve po zjištění správné výše škody způsobené protiprávním jednáním obviněného podle shora uvedených zásad bude zároveň možné v souladu se zákonem rozhodnout podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozeným škodu způsobenou trestným činem.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 3 T 23/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 89 odst. 12 tr. zák., § 2 odst. 5, 6 a § 105 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, v neprospěch obviněného K. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud takto mohl postupovat, neboť mu to umožňuje ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř. věta druhá. Poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud věc přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozhodnutí. To znamená, že bude vyžádáno náležité odborné vyjádření ke zjištění ceny zboží, které se stalo předmětem trestného činu, a následně bude na jeho základě odpovídajícím způsobem vyčíslena způsobená škoda. Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec