4 Tz 6/2004
Datum rozhodnutí: 19.02.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 6/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. S. pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. S.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 10. 5. 1999 až 14. 6. 1999, za což mu byl uložen podle § 250 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 2. 2002.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 1. 1999 a jednáním ze dne 28. 1. 1999, za což mu byl uložen podle § 250 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 3. 2002.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. S. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Ostravě se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným rozsudkem měl být správně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. S. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz (ministr spravedlnosti měl na mysli zřejmě napadený rozsudek) a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku téhož soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001.

Obviněný R. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 10. 5. 1999 až 14. 6. 1999, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 1. 1999 a jednáním ze dne 28. 1. 1999. Z uvedeného je zřejmé, že prvně uvedený trestný čin byl obviněným R. S. spáchán dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.

Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, měl být obviněnému R. S. správně uložen souhrnný trest za oba uvedené trestné činy podvodu při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Dále je třeba uvést, že podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný R. S. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem téhož soudu ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 350 hodin.

Jak vyplývá z podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Ostrava ze dne 24. 9. 2003, v době rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný R. S. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem tohoto soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému R. S. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, ve výměře 350 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 300 hodin, přesahoval o 250 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, porušil zákon též v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému R. S.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresní soud v Ostravě pod sp. zn. 7 T 156/2000, konečně vyplývá, že Okresní soud v Ostravě v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis tohoto soudu vedený pod sp. zn. 72 T 137/2001 týkající se předchozí trestné činnosti obviněného a nezjistil údaje o tom, zda obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl v této věci uložen. Okresní soud v Ostravě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. S.

Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 250 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 7 T 156/2000, byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. S., napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle § 35 odst. 2 tr. zák. a uložil obviněnému rozsudkem souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 72 T 137/2001, a při rozhodování o trestu obviněného R. S. aby respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestní sazby trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného R. S., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal