4 Tz 59/2005
Datum rozhodnutí: 31.05.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 59/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. května 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, a to v jeho odsuzující části, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J.

Tento rozsudek s e z r u š u j e v napadené části.

Zrušuje se také výrok o vině pod bodem l) výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004.

Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 9 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004 byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že

1.od června 1998 do ledna 1999 včetně v Praze 9 a jinde úmyslně neplatil výživné na své děti H. a M. celkem ve výši 1.100,- Kč měsíčně na obě, jak bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 33 P 148/93, a za uvedené období tak dluží k rukám matky oprávněných H. D., bytem P. H. P., L., částku 8.800,- Kč,

2.od února 2003 do dubna 2004 včetně v Praze 9 a jinde úmyslně nepřispíval na výživu své již zletilé dceři H., která se studiem na vysoké škole připravuje na budoucí povolání, ve výši nejméně 600,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem a za uvedené období, kdy celkem uradil částku 3.000,- Kč, dluží H. J., bytem P. H. P., L., částku 5.400,- Kč.

Za to byl obviněnému v sazbě § 213 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení, aby dceři H. J. řádně platil běžné výživné a k rukám matky oprávněných H. D., dceři H. J. dle svých sil nahradil dlužné výživné.

Tímto rozsudkem byl dále obviněný J. J. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. e) tr. ř. za použití § 214 tr. zák. pro skutek pod bodem III. obžaloby, kterého se měl dopustit tím, že od listopadu 2002 do května 2004 včetně v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu svému již zletilému synovi M., který se dalším studiem připravuje na budoucí povolání, měsíčně částkou ve výši nejméně 500,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem, a za uvedené období, kdy celkem uhradil částku 3.000,- Kč, dluží M. J., bytem P. H. P., L., částku 6.500,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 3. 11. 2004, Obvodnímu státnímu zastupitelství dne 1. 11. 2004. Obviněný podal dne 8. 11. 2004 proti rozsudku odvolání, a z jeho odůvodnění je zřejmé, že napadá odsuzující část rozsudku, zatímco zprošťující výrok pokládá za správný. Vzhledem k tomu, že ani státní zástupce nepodal v zákonné lhůtě odvolání v neprospěch obviněného proti zprošťující části rozsudku, nabyl tento výrok samostatně právní moci dnem 12. 11. 2004, kterážto skutečnost není na originále rozsudku vyznačena.

Městský soud v Praze projednal dne 9. 12. 2004 ve veřejném zasedání odvolání obviněného J. J. a svým rozsudkem pod sp. zn. 67 To 400/2004 podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) a odst. 2 tr. ř. v rozsudku soudu prvního stupně zrušil výrok o vině v bodě 2) a výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám nově rozhodl tak, že obviněnému J. J. při nezměněném výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně uložil za tento trestný čin v sazbě § 213 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení, aby uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné dceři H. J.

Stejným rozsudkem Městského soudu v Praze byl naproti tomu obviněný J. J. podle § 226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že od února 2003 do května 2004 včetně, v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu své již zletilé dcery H. J., která se studiem na vysoké škole připravuje na budoucí povolání, a to částkou ve výši nejméně 600,- Kč, jak bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu Karviné, sp. zn. 33 P 148/93, a za uvedené období, kdy celkem uhradil částku 3.000,- Kč, dluží H. J. částku 6.600,- Kč.

Ministr spravedlnosti České republiky podal podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. proti odsuzující části rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. J. Namítá v ní, že zákon byl tímto rozhodnutím porušen v neprospěch obviněného v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 259 odst. 3 tr. ř., a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku upozornil na přípis obviněného ze dne 28. 9. 2004, který byl Obvodnímu soudu pro Prahu 9 doručen dne 1. 10. 2004, jímž obviněný omluvil svou neúčast u hlavního líčení a zároveň uvedl, že výživné za období od června 1998 do ledna 1999 bylo z jeho účtu pravidelně poukazováno na účet matky dětí H. D., a toto tvrzení dokládal fotokopiemi příslušných pasáží výpisů z účtu. Podle ministra spravedlnosti se však Obvodní soud pro Prahu 9 tímto tvrzením důsledně nezabýval a nevyužil veškerých možností k ověření jeho pravdivosti, přičemž zcela nekriticky akceptoval tvrzení svědkyně H. D. o neexistenci účtu, na který mohl obviněný výživné platit. Stejně tak i odvolací soud v této souvislosti své přezkumné povinnosti nedostál, přestože obviněný obdobným způsobem argumentoval i v odůvodnění svého odvolání, a tuto jeho obhajobu nikterak neprověřoval.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, pokud jím zůstal nedotčen výrok o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., popsaným pod bodem 1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004 a pokud jím bylo rozhodnuto o trestu, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 259 odst. 3 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.. Dále aby Nejvyšší soud České republiky podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené výroky rozsudku Městského soudu v Praze zrušil, stejně tak i výrok o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., popsaný pod bodem 1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud sám rozhodnout rozsudkem ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení

a)provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo

b)provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 1 T 35/2004, Nejvyšší soud zjistil, že po nápadu obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 dne 12. 8. 2004 vydal samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci nejprve dne 12. 8. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004, trestní příkaz, jímž uznal obviněného J. J. vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že

1.od června 1998 do ledna 1999 včetně v P. a jinde úmyslně neplatil výživné na své děti H. a M. celkem ve výši 1.100,- Kč měsíčně na obě, jak bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 33 P 148/93, a za uvedené období tak dluží k rukám matky oprávněných H. D., bytem P. H. P., L., částku 8.800,- Kč,

2.od února 2003 do května 2004 včetně v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu své již zletilé dceři H., která se studiem na vysoké škole připravuje na budoucí povolání, ve výši nejméně 600,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem a za uvedené období, kdy celkem uradil částku 3.000,- Kč, dluží H. J., bytem P. H. P., L., částku 6.600,- Kč,

3.od listopadu 2002 do května 2004 včetně v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu svému již zletilému synovi M., který se dalším studiem připravuje na budoucí povolání, ve výši nejméně 500,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem a za uvedené období, kdy celkem uhradil částku 3.000,- Kč, dluží M. J., bytem P. H. P., L., částku 6.500,- Kč.

Za to byl obviněnému v sazbě § 213 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obžalovanému uloženo omezení, aby dceři H. J. a synovi M. J. řádně platil běžné výživné a k rukám matky oprávněných H. D., dceři H. J. a synovi M. J. dle svých sil nahradil dlužné výživné.

Obviněný podal proti tomuto trestnímu příkazu odpor a Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl dne 4. 10. 2004 v hlavním líčení rozsudkem pod sp. zn. 1 T 35/2004, tak jak je popsáno v úvodu rozhodnutí Nejvyššího soudu. V rozsahu, jenž je rovněž výše podrobně citován, podal obviněný J. J. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004, odvolání.

Podstatou odvolacích námitek a vlastně i obhajoby, kterou uplatňuje obviněný J. J. od počátku trestního řízení, je tvrzení, že se činu uvedeného bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně nedopustil, výživné řádně platil a tudíž dluh na výživném vůči svým dětem za období od června 1998 do ledna 1999 ve výši 8.800,- Kč nemá. Uvedl, že v kritické době měl na své jméno účet u Č. s. a.s., pobočka v O., D., O. P. Na základě jeho trvalého příkazu byla z tohoto účtu měsíčně převáděna částka 1.100,- Kč (výživné na obě děti) na účet, který byl účtem matky dětí H. D., vedený u Č. s. a.s., pobočka v K. Okolnost, že částka 1.100,- Kč byla v období od června 1998 do ledna 1999 z účtu obviněného pravidelně strhávána a zasílána na účet, potvrzují obviněným předložené fotokopie výpisu účtu (č. l. 112 spisu). Z uvedené fotokopie účtu obviněného vyplývá i to, že od února 1999 byla částka 1.100,- Kč z jeho účtu převáděna na účet, který svědkyně H. D. zprvu označila jako svůj účet (č. l. 19 spisu), ve skutečnosti však jde o účet vedený u Č. s. a.s. na jméno M. D., L., P., tedy manžela svědkyně.

Nejvyšší soud z obsahu přezkoumávaného spisu zjistil, že této části obhajoby jak Obvodní soud pro Prahu 9, tak Městský soud v Praze nevěnovaly pozornost, nikterak ji neprověřovaly, přičemž soudy obou stupňů se spokojily s konstatováním, že svědkyně H. D. vyvrátila tvrzení obviněného, že by v žalovaném období výživné řádně platil, neboť peníze na výživné pro děti v této době nedostávala. Ani nalézací ani odvolací soud neprověřily, na čí jméno byl veden účet u Č. s. a.s., pobočka v K., zda byly platby ve výši 1.100,- Kč z účtu obviněného na účet převáděny, zda, kdy a kým došlo ke zrušení tohoto účtu a jakým způsobem bylo naloženo při eventuelním zrušení tohoto účtu s částkou, která na něm ke dni zrušení byla. K této okolnosti bude nutno vyžádat příslušné zprávy od Č. s. a.s., vyslechnout svědkyni H. D. k tomu, zda byla majitelkou tohoto účtu a podle výsledku sdělení Č. s. a.s. tuto svědkyni k obsahu takto získaných informací vyslechnout. Ve vztahu k účtu obviněného bude nutno prověřit, na základě jakého příkazu došlo od února 1999 ke změně čísla účtu, na který byla zasílána částka 1.100,- Kč. Teprve po takto doplněném dokazování bude možno posoudit, zda obviněný v době od června 1998 do ledna 1999 úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, či za tuto povinnost neplnil z nedbalosti, případně zda ji za uvedené období splnil beze zbytku. Od výsledku vyhodnocení takto nově získaných důkazů, jež budou zhodnoceny samostatně i v kontextu důkazů již fixovaných v trestním spise, bude moci soud prvního stupně formulovat adekvátní právní závěry.

Městský soud v Praze nedostál své zákonné povinnosti, jež mu vyplývala z ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a nepřezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 z hlediska vytýkaných vad. Uplatněnou obhajobu obviněného zcela opominul, přičemž se spokojil pouze s konstatováním, zda svědkyně H. D. je či není věrohodná, byť za uvedeného stavu dokazování nešlo o okolnost, která by byla pro posouzení viny obviněného podstatná. Z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z toho se odvíjející vady při hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. pak bez zákonného podkladu rozhodoval v intencích § 259 odst. 3 tr. ř.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že odsuzujícím výrokem napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 259 odst. 3 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozhodnutí zrušil odsuzující výrok o vině a trestu, jakož i výrok i vině pod bodem 1) v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušené části rozsudků obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obvodní soud pro Prahu 9 doplní dokazování v rozsahu, který je shora podrobně specifikován, přičemž vzhledem ke dvěma pravomocným rozhodnutím o zprošťujících výrocích ve vztahu k útokům, jež jsou v obžalobě popsány pod body 2) a 3), se bude zabývat pouze útokem popsaným pod bodem 1) obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. Zt 408/2004.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á