4 Tz 57/2013
Datum rozhodnutí: 08.01.2014
Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř.




4 Tz 57/2013-50 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2014 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Drahomíra Drápala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného C. D. T. , proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 4. 2013 sp. zn. 6 T 63/2013 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 4. 2013 sp. zn. 6 T 63/2013 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 314e odst. 2 písm. g) tr. ř. v neprospěch obviněného C. D. T.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Obviněný C. D. T. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 4. 2013 sp. zn. 6 T 63/2013, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že nejméně od 2. 4. 2013 od 13.55 hodin v ulici L., P., kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR, OPKPE Praha, pobýval na území České republiky, přestože věděl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 6. 2012, sp. zn. 31 T 85/2012, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2012 mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání tří let, přičemž z území České republiky byl vyhoštěn dne 10. 8. 2012 .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu vyhoštění na deset let.

Proti citovanému trestnímu příkazu podala ministryně spravedlnosti k Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného C. D. T. Napadeným rozhodnutím byl podle jejího názoru porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 314e odst. 2 písm. g) tr. ř., jelikož podle něj obviněnému mohl být trestním příkazem uložen předmětný druh trestu (vyhoštění) maximálně na dobu pěti let.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 4. 2013 sp. zn. 6 T 63/2013 byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. g) tr. ř. v neprospěch obviněného. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících a následně postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

Podle odst. 2 téhož ustanovení trestního zákoníku s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.

Podle § 314e odst. 2 písm. g) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest vyhoštění do pěti let.

Jestliže zkrácené přípravné řízení vedené proti obviněnému C. D. T. bylo zakončeno podáním návrhu na potrestání u Obvodního soudu pro Prahu 4 a tento soud se rozhodl ve věci vydat trestní příkaz, byl při ukládání trestu limitován ustanovením § 314e odst. 2 tr. ř. Toto ustanovení totiž při této formě soudního rozhodnutí připouští pouze v něm vyjmenované druhy trestů, případně omezuje jejich ukládanou výměru oproti tzv. standardní trestní sazbě. Konkrétně pod písm. g) připouští uložení trestu vyhoštění pouze do pěti let. To jinými slovy znamená, že Obvodní soud pro Prahu 4 v projednávaném případě obviněnému mohl trest vyhoštění uložit v sazbě od jednoho roku do pěti let. Pokud mu ale stížností pro porušení zákona napadeným trestním příkazem uložil tento druh trestu na deset let, porušil tak zákon v neprospěch obviněného v předmětném ustanovení trestního řádu, jelikož uložení trestu v takové výměře není trestním příkazem přípustné.

S ohledem na výše zmíněné skutečnosti Nejvyšší soud shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou. Překročení horní hranice trestní sazby při ukládání trestu je totiž nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 4. 2013 sp. zn. 6 T 63/2013 byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. g) tr. ř. v neprospěch obviněného C. D. T. Byť byl v předmětném trestním příkazu stížností pro porušení zákona napaden pouze výrok o trestu, přesto musel být zrušen trestní příkaz celý, neboť se jedná o soudní rozhodnutí sui generis, které je komplexní a v takovémto případě nelze výrok o vině oddělit od výroku o trestu. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozhodnutí. Při dalším postupu bude třeba mít na paměti nejen to, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, ale i bude třeba se vypořádat i s případnými novými skutečnostmi, které v osobních či rodinných poměrech obviněného v mezidobí nastaly. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je obvodní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. ledna 2014
Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c