4 Tz 56/2010
Datum rozhodnutí: 12.01.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 7 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř.



4 Tz 56/2010-93 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Mgr. J. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 15/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 73a odst. 4 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného Mgr. J. B.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Dále se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na shora uvedená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 5 To 76/2009.

Krajskému soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:


Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Mgr. J. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnul stížnost podanou obviněným Mgr. J. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 č. j. 35 T 15/2001-20258.

Citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001 bylo rozhodnuto podle § 73a odst. 4 tr. ř. a contrario o zamítnutí žádosti obviněného Mgr. J. B. o zrušení peněžité záruky ve výši 7.000.000,- Kč.

Podle názoru ministryně spravedlnosti byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009 porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních § 73a odst. 4, 5 tr. ř. Stěžovatelka v podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na znění citovaných ustanovení trestního řádu a uvedla dále, že obviněný Mgr. J. B. byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2006 č.j. 35 T 15/2001-18645 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2008 č. j. 5 To 100/2007-19215 pro návod k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou.

V rámci přípravného řízení vedeného v této trestní věci byl obviněný vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 1999 sp. zn. Nt 3580/99, běh lhůty jejího trvání začal ode dne 19. 12. 1999 v 10:00 hodin. Usnesením téhož soudu ze dne 18. 7. 2001 sp. zn. Nt 4305/2001 bylo rozhodnuto o propuštění obviněného Mgr. J. B. z vazby na svobodu za současného přijetí jeho písemného slibu podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a peněžité záruky ve výši 7.000.000,- Kč podle § 73a odst. 1 tr. ř. Jako přetrvávající shledal soud u obviněného důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., ve znění v té době platném.

Podáním ze dne 13. 3. 2009 navrhl obviněný Mgr. J. B. Krajskému soudu v Ostravě zrušení peněžité záruky, přičemž jako zásadní důvod svého návrhu uvedl, že dne 11. 3. 2009 nastoupil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve výše citované trestní věci, a jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 73a tr. ř., tedy že je možné peněžitou záruku zrušit. Tomuto návrhu soud nevyhověl a podle § 73a odst. 4 tr. ř. a contrario ho zamítl usnesením ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009. Podstata argumentace zamítavého stanoviska soudů obou stupňů spočívá v tom, že u obviněného ještě nebylo rozhodnuto o veškeré trestné činnosti, pro kterou byla na něho podána obžaloba, a jelikož důvody vazby u něho trvají i nadále, je zapotřebí, aby jeho účast na úkonech trestního řízení byla zajištěna právě peněžitou zárukou.

S postupem soudů obou stupňů a jejich argumentací ve vztahu k důvodnosti a zákonnosti dalšího trvání peněžité záruky nelze podle stěžovatelky souhlasit. U obviněného Mgr. J. B. Okresní soud v Ostravě při jeho propuštění z vazby usnesením ze dne 18. 7. 2001 sp. zn. Nt 4305/2001 konstatoval přetrvávání vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. (jeho znění je shodné s dnešním platným zněním), podle kterého je vazebním důvodem obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. Účelem vazby je v tomto případě tedy zajištění účasti obviněného na úkonech trestního řízení. Jeví se pak přinejmenším nelogické tvrzení zastávané soudem, že u obviněného, který nastoupí výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, trvají i nadále důvody vazby citované výše. Je nepochybné, že osobní svoboda takového obviněného je omezena minimálně stejně důkladně jako v případě vazby a pro účely trestního řízení je k dispozici naprosto stejně jako ve vazbě. Peněžitá záruka je jedním z institutů nahrazujících vazbu a může být tedy použita pouze v případě, že u obviněného trvají důvody vazby. V daném případě však nelze souhlasit s tvrzením soudu, že u obviněného Mgr. B. důvody vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. trvaly i v době, kdy nastoupil výkon trestu odnětí svobody. V době, kdy vykonával trest odnětí svobody ho nebylo možno vzít do vazby, což jinak u obviněného, u něhož jsou důvody vazby dány, možné je. Proto také nelze akceptovat názor, že u tohoto obviněného trvaly i důvody pro trvání peněžité záruky. Zjednodušeně řečeno nebyly dány důvody pro trvání institutu, který nahrazoval vazbu, protože důvody vazby nebyly dány a nebylo tedy co nahrazovat. Ze stejných důvodů pak nelze přisvědčit názoru zastávanému soudy obou stupňů v tom smyslu, že byť to není v zákoně výslovně uvedeno, z logiky věci vyplývá, že peněžitá záruka u obviněné osoby může trvat do té doby, než je rozhodnuto o veškeré žalované trestné činnosti (str. 2 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001). Pokud soud dospěl k závěru, že důvody vazby jsou u obviněného dány v další dosud neskončené části věci, nic by mu nebránilo, aby poté, co by rozhodl kladně o žádosti obviněného o zrušení peněžité záruky, při propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody znovu rozhodl o vazbě platné pro další trestní řízení, a to i včetně případného dalšího rozhodnutí o peněžité záruce.

Z uvedených důvodů je třeba postup již soudu prvního stupně, který zamítl žádost obviněného Mgr. J. B. o zrušení peněžní záruky, namísto toho, aby jí zejména s přihlédnutím k ustanovení § 73a odst. 5 tr. ř. vyhověl, posoudit jako nezákonný a stejný závěr je nutno přijmout i ohledně postupu Vrchního soudu v Olomouci, který nevyhověl stížnosti obviněného a usnesení soudu prvního stupně nezrušil a věc mu nevrátil k novému projednání, pokud sám nemohl ve věci rozhodnout. Postup soudů obou stupňů při rozhodování o žádosti obviněného Mgr. J. B. o zrušení peněžní záruky je tedy nutno posoudit jako porušení zákona v neprospěch obviněného.

Proto ministryně spravedlnosti v závěru svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009 byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001 v ustanoveních § 73a odst. 4, 5 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby usnesení Vrchního soudu v Olomouci spolu s usnesením Krajského soudu v Ostravě zrušil a zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., případně podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.

Podle § 73a odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 a 93a), obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3, 4, vraždy (§ 219), ublížení na zdraví (§ 222), loupeže podle § 234 odst. 3, znásilnění podle § 241 odst. 2 až 4 a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4 trestního zákona a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.

Podle § 73a odst. 4 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.

Podle odst. 5 téhož ustanovení tr. ř. nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí prostředky z peněžité záruky.

Podle § 147 odst. 1 písm. a) tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost.
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán stížnost zamítne, není-li důvodná.
Již ve svém rozsudku ze dne 20. 5. 2003 sp. zn. 4 Tz 24/2003 ( publ. v souboru trest. rozh. NS ČR sv. 26/2004, T 616) Nejvyšší soud mj. uvedl, že vazební substituty upravené v ustanoveních § 73 tr. ř. (nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem) a § 73a tr. ř. (peněžitá záruka) jsou neoddělitelně spjaty s přípustnou existencí institutu vazby jako takové. V případě přijetí názorů, které by směřovaly ve svém důsledku k popření charakteru těchto substitutů, jako prostředků nahrazujících vazbu, by takový postup vedl k ukládání povinností obviněnému i v situaci, kdy použitý zajišťovací prostředek nahrazující vazbu ztratil své právní opodstatnění, což by znamenalo nepřípustné zasahování do právního postavení obviněného nad míru stanovenou zákonem.

Takto vyjádřený postulát lze zcela jistě aplikovat i na nyní přezkoumávaný případ obviněného Mgr. B.

Jestliže jmenovaný obviněný dne 11. 3. 2009 nastoupil ve věznici v Ostravě výkon trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, uložený mu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2006 sp. zn. 35 T 15/2001 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 5 To 100/2007, je zcela zjevné, že tímto okamžikem se stal bezpředmětným vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. (resp. podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001), jak byl deklarován Okresním soudem v Ostravě v jeho usnesení ze dne 18. 7. 2001 sp. zn. Nt 4305/2001, jímž byl obviněný Mgr. B. propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu (§ 73 odst. 1 písm. b) tr. ř.) a peněžité záruky ve výši 7 milionů Kč (§ 73a odst. 1 tr. ř.). Obviněný totiž nemohl nikam uprchnout ani se skrývat, aby se dalšímu trestnímu stíhání (které ohledně další části trestné činnosti probíhalo) nebo trestu vyhnul.

V takovém případě se pak ale stala bezpředmětnou i peněžitá záruka, která do té doby vazbu obviněného nahrazovala a o jejíž zrušení obviněný dne 13. 3. 2009 ( tedy po svém nástupu do výkonu trestu odnětí svobody ) Krajský soud v Ostravě požádal.

Názory soudů nižších stupňů vyjádřené v jejich zamítavých usneseních, že vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. u obviněného nadále trvá, přičemž ten byl v mezidobí, byť nepravomocně, odsouzen za další část stíhané trestné činnosti a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody na 8 roků a 6 měsíců do věznice s ostrahou, peněžitý trest ve výměře 2 milionů Kč a náhradní trest odnětí svobody na 1 rok, když peněžitá záruka u obviněného může trvat do té doby, než je rozhodnuto o veškeré žalované trestné činnosti, postrádají jednak potřebnou oporu v zákoně a zároveň jsou i v rozporu s elementárními zásadami logiky.

Obviněný přece nemůže být zároveň ve výkonu trestu odnětí svobody i ve výkonu vazby. V úvahu připadá jedno nebo druhé. V daném případě obviněný nastoupil výkon uloženého trestu odnětí svobody a pokud krajský soud v této době pokládal za potřebné obviněného podrobit nějakým nezbytným omezením, mohl o tom event. rozhodnout za použití § 74a tr. ř. Nemohlo se ale v žádném případě jednat o úvahu, že u obviněného přetrvává důvod k dalšímu trvání již dříve složené peněžité záruky, jako náhrady za vazbu.

Jak bylo již zdůrazněno výše, vazbu lze nahrazovat pouze tehdy, pokud obviněnému hrozí vzetí do vazby, nebo již vazbu vykonává a zároveň jsou pro takový postup splněny veškeré zákonem stanovené podmínky. Obviněný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, není ve vazbě a není zde tudíž co nahrazovat. Proto pokud v předchozím řízení byla vazba obviněného nahrazena např. peněžitou zárukou, a nejsou zde zákonné důvody pro jiný postup vyplývající z ustanovení § 73a odst. 4, 5 tr. ř., je soud povinen i bez návrhu peněžitou záruku zrušit a vrátit ji složiteli.

Ani okolností, že obviněný byl ještě před rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci o podané stížnosti z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn (usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 2. 7. 2009 sp. zn. 28 Pp 93/2009), nebylo možné odůvodnit další trvání původně složené a přijaté peněžité záruky.

Zamítnutí žádosti, resp. návrhu obviněného na zrušení peněžité záruky tudíž nemohlo být opřeno o argumenty, které ve svém usnesení jako stěžejní uvedl krajský soud, ale ani o ty, které v usnesení, jímž zamítl včas podanou stížnost obviněného, doplnil soud stížnostní (Vrchní soud v Olomouci). Jediným v úvahu přicházejícím důvodem, pro který bylo možné v době vydání rozhodnutí krajským soudem odůvodnit nevrácení celé peněžité záruky, byla okolnost o níž se uvedený soud sám zmiňuje na str. 2 svého usnesení, a to je, že obviněný neměl v té době uhrazeny náklady trestního řízení ve výši 11 000,- Kč. Sám tento soud ale současně konstatoval, že k této skutečnosti nepřihlížel, s ohledem na extrémní nepoměr mezi výší nákladů trestního řízení a výší peněžité záruky.

V takovém případě měl ale krajský soud rozhodnout tak, že se podle § 73a odst. 4 tr. ř. peněžitá záruka zrušuje. Pokud tak neučinil a jeho chybu nenapravil ani soud stížnostní, nelze než konstatovat, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 73a odst. 4 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného Mgr. J. B., což Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud toto usnesení vrchního soudu zrušil a zrušil i předchozí usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu. Tento zrušující výrok dopadá i na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 5 To 76/2009, jímž byla zamítnuta další následná žádost obviněného Mgr. B. na zrušení peněžité záruky, neboť toto usnesení dosud nenabylo právní moci, když o stížnosti obviněného nebylo do doby vyhlášení tohoto rozsudku Nejvyššího soudu stížnostním soudem rozhodnuto. Bylo by totiž nelogické, aby o obsahově totožných návrzích obviněného byla paralelně vedena dvě samostatná řízení a případně vydána i samostatná rozhodnutí. Nejvyšší soud totiž následně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to při plném respektování všech právních závěrů, které v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil (viz § 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 12. ledna 2011


Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c