4 Tz 52/2007
Datum rozhodnutí: 28.06.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 52/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. června 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. Č., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. Č.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Vsetíně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006, byl obviněný A. Č. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 2. 2005, za což byl odsouzen podle § 250b odst. 1 tr. zák. za použití § 314e odst. 2 tr. ř., § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému A. Č. doručen dne 11. 5. 2006 a právní moci nabyl dne 20. 5. 2006.

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, byl obviněný A. Č. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním od 1. 1. 2005 do 8. 12. 2005, za což byl obviněný A. Č. podle § 213 odst. 3 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 9. 2006.

Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. Č. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud ve Vsetíně se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným rozsudkem měl být správně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. Č. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný A. Č. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006, doručeným obviněnému dne 11. 5. 2006, uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 2. 2005, a dále byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním od 1. 1. 2005 do 8. 12. 2005. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným A. Č. spáchán dříve, než byl obviněnému A. Č. doručen dne 11. 5. 2006 trestní příkaz Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006, a proto jsou oba trestné činy ve vztahu souběhu.

Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, měl být obviněnému A. Č. správně uložen souhrnný trest za uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Dále je třeba uvést, že podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný A. Č. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 300 hodin.

Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Vsetín, ze dne 6. 12. 2006 a dále z trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 62/2006, v době, kdy byl vydán napadený rozsudek, tj. dne 3. 8. 2006, obviněný A. Č. ještě ani nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému A. Č. rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, ve výměře 300 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 3 T 62/2006, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 300 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného A. Č.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 14/2006 vyplývá, že Okresní soud ve Vsetíně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spisy Okresního soudu ve Vsetíně týkající se předchozí trestné činnosti obviněného A. Č. Okresní soud ve Vsetíně měl zjistit, že se proti obviněnému vedlo u téhož soudu další trestní řízení, a učinit potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nachází a zda již ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Okresní soud ve Vsetíně tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. Č.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 300 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 14/2006, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. Č. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků, Nejvyšší soud zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o trestu, kterým byl obviněnému A. Č. podle § 213 odst. 3 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného A. Č. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného A. Č., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.