4 Tz 51/2007
Datum rozhodnutí: 25.07.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 51/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. července 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. T., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 46 T 36/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 46 T 36/2006, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 46 T 36/2006, byl J. T. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 16. 2. 2006 kolem 16.45 hod. v P., ul. B. řídil motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, ačkoliv mu rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 18. 5. 2005 č.j. MHMP-1802/2004-DSA, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2005, byl vysloven trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu deseti měsíců, tj. do 18. 3. 2006. Za to mu byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.

Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 10. 2006.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. T. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

Stěžovatel především poukázal na existenci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 43 T 28/2006, jímž byl obviněnému J. T. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 18. 7. 2006. Ač byl výkon tohoto trestu nařízen rozhodnutím téhož soudu ze dne 5. 9. 2006, obviněný k datu vydání napadeného rozsudku z uloženého trestu obecně prospěšných prací nic nevykonal. Pokud za tohoto stavu věci uložil Obvodní soud pro Prahu 4 opětně trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, porušil jednak ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák., které upravuje maximální výměru tohoto druhu trestu, a také i ustanovení § 36 tr. zák., které stanoví jakými principy je nutno se řídit při ukládání stejných druhů trestu v situaci, kdy předchozí trest stejného druhu není zčásti či zcela vykonán. Obvodní soud pro Prahu 4 tak navodil stav, kdy obviněnému byly uloženy postupně tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 550 hodin, byť tento druh trestu lze uložit v maximální výši 400 hodin. Okolnost, že obviněný byl dne 7. 6. 2006 mezitím odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 9 samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 nezjistila ani dotazem na obviněného v hlavním líčení, ani vyžádáním si aktualizovaného opisu rejstříku trestů.

Zákon byl nadto dle názoru ministra spravedlnosti porušen i v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., pokud nebyl obviněnému uložen souhrnný trest k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 43 T 28/2006, byť se obviněný jednání, za něž byl souzen Obvodním soudem pro Prahu 4 dopustil dříve, než byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, jenž je napaden stížností pro porušení zákona.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Navrhl také, aby věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Z obsahu přezkoumávaného spisu Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 2. 3. 2006 Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na potrestání na obviněného J. T. pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. při znění skutkové věty v tom rozsahu, jak je specifikována výše.

Samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 15. 3. 2006 trestní příkaz sp. zn. 46 T 36/2006, jímž obviněného žalovaným trestným činem uznala vinným při shodném popisu skutkového děje tak, jak byl uveden v návrhu na potrestání, a uložila mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.

Obviněný podal proti tomuto trestnímu příkazu včas odpor, na jehož podkladě byl trestní příkaz zrušen, a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 25. 4. 2006. O jeho konání nebyl obviněný včas a řádně vyrozuměn, proto bylo odročeno na 18. 5. 2006. O konání tohoto hlavního líčení již obviněný vyrozuměn byl, avšak nebyla zachována lhůta pro přípravu na jednání, a protože se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil, nemohlo být konáno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Hlavní líčení bylo znovu odročeno na 26. 6. 2006, k tomuto datu obviněný omluvil svou nepřítomnost u jednání, stejně jako k přeloženému jednání dne 29. 6. 2006. K odročenému jednání na den 26. 9. 2006 se obviněného nepodařilo předvolat, takže teprve dne 31. 10. 2006 proběhlo ve věci hlavní líčení za osobní účasti obviněného.

Jak je zřejmé z protokolu o hlavním líčení obviněný nebyl dotázán, zda v době od podání návrhu na potrestání do doby konání tohoto hlavního líčení nebyl odsouzen pro jinou trestnou činnost, přičemž obdobně ani při čtení listinných důkazů nebyl obviněný výslovně dotázán, zda údaje, které jsou uvedeny v opisu rejstříku trestů souhlasí a zda nedošlo k jejich změně, byť v době konání hlavního líčení šlo o informace opatřené před osmi a půl měsíci.

V důsledku tohoto vadného procesního postupu souvisejícího se zjišťováním skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., když tato zjištění je nutno vztáhnout i na okolnosti jež se pojí s úvahami o druhu a výši zamýšleného trestu, jenž by měl být obviněnému případně uložen, nezjistila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4, že obviněný J. T. byl dne 7. 6. 2006 odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 43 T 28/2006, pro skutek ze dne 11. 7. 2005, kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 7. 2006.

Usnesením téhož soudu ze dne 5. 9. 2006 byl výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin nařízen, povinností obviněného bylo vykonat je u Úřadu městské části Praha 20 Horní Počernice při pracích spojených s údržbou a úklidem obce a prostor obci patřících. Z vyjádření pracovnice Probační a mediační služby pro Prahu 5 je patrno, že ještě dne 30. 1. 2007, tedy k datu podání zprávy, neměl obviněný z tohoto trestu vykonáno nic.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. stanoví výměru, v jaké může být trest obecně prospěšných prací uložen, a to od 50 do 400 hodin.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Pokud samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 v situaci, kdy obviněnému byl pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož nic nevykonal, uložila témuž obviněnému znovu trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, porušila obě výše citovaná zákonná ustanovení, neboť uložením tohoto trestu překročila nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací o 150 hodin.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně při splnění zákonných kriterií ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je dán vždy jde-li o trest uložený ve výměře nad horní hranicí trestní sazby.

Ministr spravedlnosti vyjádřil ve stížnosti pro porušení zákona právní názor, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 46 T 36/2006, byl porušen zákon i v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť jím měl být uložen souhrnný trest k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 43 T 28/2006.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Nejvyšší soud konstatuje, že se Obvodní soud pro Prahu 4 tímto zákonným ustanovením důsledně neřídil. Skutek, pro který byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 43 T 28/2006, byl spáchán dne 11. 7. 2005, tedy před doručením trestního příkazu ze dne 15. 3. 2006 sp. zn. 46 T 36/2006, a proto mělo být v posuzované trestní věci zákonné ustanovení dle § 35 odst. 2 tr. zák. užito, a měl být ukládán souhrnný trest.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 46 T 36/2006, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V tomto směru neakceptoval Nejvyšší soud návrh ministra spravedlnosti, aby napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, neboť jednak výrok o vině stížností pro porušení zákona napaden nebyl, tento výrok nadto vady nejeví a výrok o trestu, který naopak stížností pro porušení zákona napaden byl, lze oddělit od ostatních výroků.

Věc poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Povinností soudu prvního stupně bude doplnit dokazování vyžádáním si nového doplněného opisu rejstříku trestů obviněného, zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, z níž ověří zda již obviněný zcela či zčásti vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 43 T 28/2006, jakož si opatří spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 43 T 28/2006, a tyto důkazy nově vyhodnotí v kontextu důkazů, které již byly provedeny, a které jsou rozhodné z hlediska úvah o trestu v intencích ustanovení § 23 a 31 tr. zák. Při rozhodování o trestu nesmí pominout ustanovení § 273 tr. ř., podle něhož nesmí nové řízení dopadnout k tíži obviněného (zákaz reformationis in peius).

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á