4 Tz 48/2007
Datum rozhodnutí: 28.06.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 48/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. června 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 5 To 490/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 5 To 490/2006, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 60 odst. 4 písm. a), § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. J.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 3 T 198/2001, byl obviněný J. J. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Zároveň byl nad obviněným vysloven dohled a byla mu uložena povinnost během zkušební doby se podrobit léčení závislosti na návykových látkách. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 2 T 8/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 7. 2002.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 2 T 3/2004, byl obviněný J. J. uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit jednáním ze dne 22. 10. 2003, za což byl odsouzen podle § 157a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 6. 2004.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 3 T 198/2001, bylo podle § 60a odst. 4 tr. zák. rozhodnuto tak, že obviněný J. J. vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 3 T 198/2001. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný J. J. pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Usnesení obviněný převzal dne 23. 8. 2006 a dne 24. 8. 2006 proti tomuto usnesení podal stížnost.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 5 To 490/2006, rozhodl podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že stížnost obviněného J. J. jako opožděnou zamítl. Z odůvodnění usnesení se podává, že městský soud po přezkoumání procesních podmínek stížnostního řízení dospěl k závěru, že není oprávněn stížnost meritorně projednávat pro nesplnění procesních podmínek, neboť obviněný nedodržel místo k podání stížnosti, v důsledku čehož nemohla být stížnost posouzena jako včas a řádně podaná.

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. J. Podle jeho názoru napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku především poukázal na skutečnost, že obviněnému bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 3 T 198/2001, doručeno dne 23. 8. 2006 a obviněný proti němu podal stížnost, kterou dne 24. 8. 2006 zaslal jednak na Obvodní soud pro Prahu 10 a jednak na Městský soud v Praze. Spisový materiál byl Městskému soudu v Praze doručen teprve dne 19. 12. 2006. Městský soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2006 stížnost obviněného podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl s tím, že stěžovatel nedodržel místo k podání stížnosti, v důsledku čehož nemohla být stížnost posouzena jako včas a řádně podaná. V odůvodnění se dále uvádí, že ačkoliv byl řádně poučen o adresování stížnosti soudu I. stupně, stížnost zaslal na Městský soud v Praze. Zde byla přijata dne 25. 8. 2006 a obratem zaslána na Obvodní soud pro Prahu 10, kde byla přijata dne 31. 8. 2006, tedy po uplynutí lhůty.

Podle názoru ministra spravedlnosti Městský soud v Praze při rozhodování o stížnosti obviněného J. J. pochybil, když nerespektoval ustanovení § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř., když přehlédl, že obviněný stížnost adresoval jednak Městskému soudu v Praze a jednak Obvodnímu soudu pro Prahu 10, přičemž obě stížnosti byly doručeny soudům v zákonné lhůtě.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby věc vrátil tomu orgánu, o jehož rozhodnutí jde.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Jak bylo zjištěno ze spisového materiálu, Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil v trestní věci obviněného J. J. na den 24. 7. 2006 veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Obviněný J. J. byl řádně a včas předvolán k veřejnému zasedání. K tomuto se nedostavil a Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 3 T 198/2001, rozhodl tak, že podle § 60a odst. 4 tr. zák. vykoná obviněný J. J. původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 3 T 198/2001. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný J. J. pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Usnesení obsahuje poučení o možnosti podat proti němu stížnost do tří dnů ode dne oznámení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.

Ustanovení § 137 odst. 1 tr. ř. uvádí, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. V posuzované trestní věci nebyl obviněný osobně přítomen u veřejného zasedání konaného dne 24. 7. 2006. Usnesení mu bylo oznámeno doručením opisu usnesení, a to dne 23. 8. 2006.

Podle § 141 odst. 1 tr. ř. je opravným prostředkem proti usnesení stížnost.

Z ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.

Podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že stížnost se zásadně podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje; za podmínek § 60 odst. 4 tr. ř. ji však lze podat i u jiných orgánů činných v trestním řízení, resp. dalších orgánů, s účinkem, že lhůta k podání stížnosti je zachována.

Stížnost jako opravný prostředek proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 tak mohl obviněný v souladu s ustanovením § 143 odst. 1 a § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. podat jak u Obvodního soudu pro Prahu 10, tak u Městského soudu v Praze, a to do tří dnů od oznámení tohoto usnesení.

Jak vyplývá ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 3 T 198/2001, obviněný J. J. podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 stížnost. Stížnost sepsal dne 23. 8. 2006 ve dvou vyhotoveních a adresoval ji jednak Městskému soudu v Praze a jednak Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Obě stížnosti podal na poštu dne 24. 8. 2006, tzn. ve lhůtě tří dnů ode dne oznámení.

Městský soud v Praze jako soud druhého stupně nesplnil důsledně svou povinnost, vyplývající mu z ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a pochybil také při aplikaci ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud stížnost obviněného zamítl jako opožděně podanou. Vzhledem k tomu, co je uvedeno výše, je nepochybné, že obviněný J. J. plně využil možnosti zákona, a to ustanovení § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř., když stížnost proti usnesení adresoval nejen soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, ale i soudu, který o stížnosti rozhodnout má.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 5 To 490/2006, byl porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 4 písm. a), § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Městský soud v Praze věc obviněného J. J. přezkoumá v intencích § 147 odst. 1 tr. ř. a učiní některé z rozhodnutí, k němuž je dle ustanovení § 148 odst. 1 či § 149 odst. 1 tr. ř. oprávněn.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vypracoval:

JUDr. P. Š.