4 Tz 46/2005
Datum rozhodnutí: 01.06.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 46/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. června 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. S., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 132/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 132/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. S.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Zlíně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Z. S. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 132/2004, jenž nabyl právní moci dne 24. 7. 2004, uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil následujícím způsobem:

1)V N., okres Z., na ul. J. v době od 20.00 hodin dne 27. 4. 2004 do 6. 30 hodin dne 28. 4. 2004 společně s další osobou z neoplocené zahrádky u domu majitele J. G., odcizil dvě hliníkové bečky o obsahu 200 litrů, které odevzdal ve sběrně kovového odpadu za částku 622,- Kč.

2)V N., okres Z., na ul. D. B. dne 30. 4. 2004 v době od 02.00 hodin do 6.45 hodin opět společně s další osobou ze zahrady domu čp. 1035 ke škodě majitele V. F., odcizil 3 ks hliníkových plechů o celkové váze 7 kg v hodnotě 300,- Kč,

a těchto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 2 T 268/2002, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 350 hodin.

Za výše uvedené jednání byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Dále byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. G. škodu ve výši 800,-Kč.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 132/2004 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. S. Tímto trestním příkazem byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, i v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona bylo poukázáno na skutečnost, že obviněný byl rovněž odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 2 T 268/2002. Podle sdělení Probační a mediační služby ČR, střediska Zlín, obviněný S. s výkonem uvedeného trestu započal, avšak z uloženého trestu odpracoval v červnu 2004 pouze 56 hodin a od té doby se již na stanovené pracoviště Technické správy města, s. r. o., N. nedostavil. Proto nemohl okresní soud uložit obviněnému ve věci sp. zn. 2 T 132/2004 další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Okresní soud jednající ve věci sp. zn. 2 T 132/2004 si předchozího odsouzení obviněného S. týmž soudem pod sp. zn. 2 T 268/2002 musel být vědom, neboť jednak vyplývalo z opisu rejstříku trestů obviněného založeného ve spise a navíc je výslovně citováno ve výrokové části napadeného trestního příkazu. Přesto si okresní soud v citované věci dotčený spis téhož soudu sp. zn. 2 T 268/2002 neopatřil a nezjistil, zda byl předchozí trest obecně prospěšných prací obviněným vykonán. V konečném důsledku pak došlo k překročení horní výměry pro trest obecně prospěšných prací o 350 hodin.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 132/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. S. v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a poté, aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 36 tr. zák. věty první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.

Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 2 T 268/2002 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl v této věci odsouzen rozsudkem ze dne 1. 7. 2003 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v N., okres Z., dne 31. 7. 2002 kolem 02.00 hodin odcizil z oplocení objektu J. d. z., a. s. B., dva hliníkové plechy o rozměru 1 x 2 m v hodnotě 570,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 4 T 154/2000, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu 1 roku. Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2 T 204/2002. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 8. 2003. Obviněný S. však z výše uvedeného trestu 350 hodin obecně prospěšných prací vykonal podle zprávy Probační a mediační služby, střediska Zlín, ze dne 13. 5. 2005 pouze 56 hodin, a to ke dni 15. 7. 2004.

Okresnímu soudu ve Zlíně bylo při rozhodování trestní věci sp. zn. 2 T 132/2004 z opisu rejstříku trestů obviněného i z kopie příslušného rozsudku založeného ve spise známo, že obviněný byl u téhož soudu projednáván i ve věci pod sp. zn. 2 T 268/2002. Přesto si okresní soud uvedený trestní spis ke své věci nevyžádal a nezohlednil, že obviněný již byl k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin pravomocně odsouzen a taktéž dotazem u Probační a mediační služby, středisko Zlín, nezjišťoval stav výkonu tohoto trestu.

Je tedy skutečností, že v daném případě došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a 400 hodin, když první z nich nebyl v době ukládání druhého trestu zcela vykonán, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu podle § 45a odst. 1 tr. zák., jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán. Podle názoru Nejvyššího soudu je překročení horní hranice zákonné sazby trestu uložením dvou trestů stejného druhu určitému pachateli nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.

K vytýkanému pochybení pak došlo proto, že Okresní soud ve Zlíně v důsledku nesprávného hodnocení důkazů nedostatečně zjistil skutkový stav věci (viz ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a to právě ve vztahu k ukládanému trestu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 132/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, což znamená, že bude vyžádán aktuální opis rejstříku trestů obviněného i hodnocení jeho osoby a poté okresní soud v souladu se zákonem ve věci znovu rozhodne. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c