4 Tz 45/2009
Datum rozhodnutí: 28.07.2009
Dotčené předpisy:




4 Tz 45/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. července 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. J. K., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 210/1999, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 210/1999, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 231 odst. 1, § 223 odst. 1 a § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. J. K.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák.

s e z a s t a v u j e

trestní stíhání obviněného Ing. J. K., pro skutek spočívající v tom, že

1) v období od prosince 1993 do dubna 1998 v Ž., okr. L., ani jinde, jako plátce neodváděl řádně pojistné na sociální zabezpečení, a to jak za organizaci Ing. J. K., M., Ž., tak za své zaměstnance, přičemž na výplatních listinách dobírek uváděl, že toto pojistné je odváděno na účet Okresní správy sociálního zabezpečení L., čímž za uvedené období vznikl dluh v celkové výši 1.685.752,- Kč,

2) v období od července 1994 do ledna 1998 v Ž., okr L., ani jinde, jako plátce neodváděl řádně pojistné na zdravotní pojištění, a to jak za organizaci Ing. J. K., M., Ž., tak za své zaměstnance, přičemž na výplatních listinách dobírek uváděl, že toto pojistné je odváděno na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR L., čímž za uvedené období vznikl dluh v celkové výši 856.993,- Kč,

který obžaloba Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. Zt 2787/98, právně kvalifikovala jako pokračující trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

Odůvodnění:

Obžalobou Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. Zt 2787/98, bylo obviněnému Ing. J. K. kladeno za vinu, že

1) v období od prosince 1993 do dubna 1998 v Ž., okr. L., ani jinde, jako plátce neodváděl řádně pojistné na sociální zabezpečení, a to jak za organizaci Ing. J. K., M., Ž., tak za své zaměstnance, přičemž na výplatních listinách dobírek uváděl, že toto pojistné je odváděno na účet Okresní správy sociálního zabezpečení L., čímž za uvedené období vznikl dluh v celkové výši 1.685.752,- Kč,

2) v období od července 1994 do ledna 1998 v Ž., okr L., ani jinde, jako plátce neodváděl řádně pojistné na zdravotní pojištění, a to jak za organizaci Ing. J. K., M., Ž., tak za své zaměstnance, přičemž na výplatních listinách dobírek uváděl, že toto pojistné je odváděno na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR L., čímž za uvedené období vznikl dluh v celkové výši 856.993,- Kč.

Tím měl spáchat pokračující trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 2 T 210/99, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., na skutkovém podkladě jak byl popsán v obžalobě, a byl mu uložen podle § 147 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu patnácti měsíců. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívají v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena v obchodních společnostech a družstvech upravených obchodním zákonem č. 513/91 Sb. v platném znění.

Proti rozsudku podal odvolání obviněný Ing. J. K. a Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 6 To 473/2002, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí s tím, aby doplnil dokazování za účelem zjištění, zda společnost obviněného disponovala skutečně prostředky k odvodu povinných zákonných plateb.

Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 2009, sp.zn. 2 T 210/99, bylo podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 tr. ř. za použití § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. J. K. pro skutky popsané v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. Zt 2787/98, v nichž byl spatřován pokračující trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 2. 2009, když mu předcházelo vydání opravného usnesení ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 2 T 210/1999, jímž byl napraven nedostatek spočívající v chybějícím poučení o opravném prostředku.

Rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že znalkyně dne 10. 12. 2008 vrátila spis ovšem bez příloh, které předala správci konkursní podstaty. Jelikož znalkyní předložený znalecký posudek se projednávané trestní věci netýkal a byl nepoužitelný, chyběly podklady pro zpracování nového posudku a řízení po podání obžaloby již trvá deset let, s přihlédnutím ke zjištění, že obviněný byl rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 5 T 101/2005, uznán vinným rovněž trestným činem podle § 147 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody, takže by v úvahu přicházelo uložení souhrnného trestu, dospěl k závěru, že jsou v daném případě splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání.

Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. J. K. stížnost pro porušení zákona, a to proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 210/99. Podle jejího názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 tr. ř. a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vtahu k ustanovením § 67 odst. 1 písm. c), odst. 3, 4 tr. zák. v neprospěch obviněného Ing. J. K.

Stěžovatelka zdůraznila, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že po zrušení rozsudku krajským soudem a vrácení věci soudu I. stupně k novému rozhodnutí nařídil okresní soud na den 17. 10. 2003 hlavní líčení, ve kterém se rozhodl splnit pokyn odvolacího soudu opatřením znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, se specializací na daně a dne 24. 11. 2003 vydal podle § 105 odst. 1 tr. ř. opatření, jímž přibral J. S., soudní znalkyni v uvedeném oboru. V následujícím období soud podle obsahu spisu nečinil žádné úkony, až dne 13. 1. 2009 předsedkyně senátu vzala na vědomí sdělení znalkyně doručené soudu dne 10. 12. 2008, že předkládá znalecký posudek dokončený dne 5. 12. 2008. Protože šlo o posudek, který s touto trestní věci nesouvisel a bylo zjištěno, že zna1kyně pro podání řádného posudku nemá podklady, provedl Okresní soud v Lounech dne 21. 1. 2009 neveřejné zasedání, v němž usnesením ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 210/1999, rozhodl tak, že trestní stíhání obviněného Ing. J. K., pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., zastavil podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 2, § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Toto rozhodnutí odůvodnil odkazem na nepoužitelnost zna1kyní předloženého znaleckého posudku, chybějícími podklady pro zpracování nového posudku a naprosto nepřiměřenou délkou řízení i dalšími důvody, včetně poukazu na zjištění, že obviněný byl rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 5 T 101/2005, uznán vinným rovněž trestným činem podle § 147 odst. 1 tr. zák. a uložen mu podmíněně odložený trest odnětí svobody, takže v úvahu by přicházelo uložení souhrnného trestu. Toto usnesení po vydání opravného usnesení ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 2 T 210/1999, jímž byl napraven nedostatek spočívající v chybějícím poučení o opravném prostředku, nabylo právní moci dne 28. 2. 2009.

Dle stěžovatelky je z těchto skutečností zřejmé, že posledním úkonem soudu, kterým došlo po sdělení obvinění k přerušení běhu promlčecí doby, bylo vydání citovaného opatření o přibrání znalkyně ze dne 24. 11. 2003. Pokud po tomto datu soud činil určité úkony, jako je odeslání spisu znalkyni, komunikace se znalkyní atd., nejednalo se o úkony, které směřovaly k trestnímu stíhání obviněného, i když mohlo jít o určitou formální snahu pokračovat v řízení. Podle § 67 odst. 1 tr. zák. zaniká trestnost činu uplynutím promlčecí doby, která je konkrétně uvedena v písm. a) - d) citovaného ustanovení. V této trestní věci bylo jednání obviněného posouzeno jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., u něhož zákon ve zvláštní části stanoví trest odnětí svobody šest měsíců až tři léta, takže podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. činí promlčecí doba pět let. Jestliže byl počátek běhu promlčecí lhůty stanoven dnem 24. 11. 2003, tak promlčecí doba uplynula dnem 24. 11. 2008. Dalším nejbližším úkonem soudu I. stupně, který mohl být důvodem k přerušení běhu promlčení podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. bylo až vydání usnesení dne 21. 1. 2009. Z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 5 T 101/2005, vyplývá, že obviněný Ing. J. K. se trestné činnosti, kterou byl uznán vinným, dopustil od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2002, tedy mimo promlčecí dobu, takže k přerušení promlčení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. a k běhu nové promlčecí doby podle § 67 odst. 4 tr. ř. nedošlo.

K promlčení trestního stíhání obviněného Ing. J. K. došlo dne 24. 11. 2008, a proto pokud Okresní soud v Lounech rozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. proto, že vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán a vzhledem k chování obviněného po činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo, porušil zákon. Trestní stíhání obviněného Ing. J. K. mělo být zastaveno podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., což je důvod pro obviněného příznivější.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 210/99, byl porušen zákon v ustanovení § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 tr. ř. a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 67 odst. 1 písm. c), odst. 3, 4 tr. zák. v neprospěch obviněného Ing. J. K.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 231 odst. 1 tr. ř. vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v § 223 odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2 tr. ř., soud rozhodne o zastavení trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném zastavení trestního stíhání, anebo o schválení narovnání.

Podle § 223 odst. 2 tr. ř. soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 tr. ř.

Podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. státní zástupce může zastavit trestní stíhání jestliže vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. trestnost činu zaniká po uplynutí doby, jež činí pět let činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta (tj. - horní hranice trestu 3 léta a více).

Podle § 67 odst. 3 tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje

a)sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo

b)spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.

Podle § 67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.

Po přezkoumání předmětného trestního spisu Nejvyšší soud konstatuje, že Okresní soud v Lounech se výše citovanými ustanoveními neřídil, když rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 1 a § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř.

Podle § 67 odst. 1 tr. zák. zaniká trestnost činu uplynutím promlčecí doby, která je konkrétně uvedena v písm. a) až d) cit. ustanovení. V projednávané trestní věci, v níž byla trestná činnost obviněného v obžalobě posouzena jako pokračující trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák., u něhož zákon ve zvláštní části stanoví trest odnětí svobody na jeden rok až osm let, je podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. promlčecí doba stanovena na pět let. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že při promlčení trestního stíhání zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotně právní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence (např. na trestný čin se zapomíná, negativní ovlivnění společenského vědomí mizí a nebezpečnost činu se snižuje), tak i z hlediska prevence individuální (u pachatele, který nespáchal další trestný čin stejně nebo přísněji trestný, se předpokládá pozitivní změna jeho osoby, která rovněž přestala být pro společnost nebezpečnou). Zanikla-li uplynutím doby nebezpečnost činu pro společnost, je důvodný i zánik trestní odpovědnosti za takový čin. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků (např. svědci zapomínají), protože ty pozbývají spolehlivosti, nebo je nelze vůbec opatřit. Další důvod lze spatřovat v tom, aby byly orgány činné v trestním řízení stimulovány k potřebné aktivitě při plnění svého poslání a k urychlení trestního řízení. Jedinou podmínkou zániku trestnosti činu je tedy uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby uvedené v § 67 odst. 1 tr. zák.

Okolnosti, které mají vliv na běh promlčecí doby, jsou uvedeny v § 67 odst. 2 až 4 tr. zák. Podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu, směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Podle písm. b) (§ 67 odst. 3 tr. zák.) se promlčení trestního stíhání přerušuje spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle uvedených ustanovení se promlčení trestního stíhání přerušuje a začíná proto běžet nová promlčecí doba jednak sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, a jednak spácháním nového trestného činu, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Určité úkony již v důsledku své povahy směřují k trestnímu stíhání, tedy způsobují přerušení promlčecí doby vždy (např. sdělení obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, ve formě zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., podání obžaloby ve smyslu § 176 a § 180 tr. ř., předvolání obviněného k výslechu podle § 90 tr. ř.), u ostatních úkonů je však nutno posoudit jejich způsobilost přivodit přerušení promlčecí doby podle konkrétních okolností případu, a to vzhledem k tomu, zda jde o úkony skutečně směřující k trestnímu stíhání obviněného.

Jestliže trestní zákon v ustanovení § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. s přerušením promlčecí doby spojuje úkon směřující k trestnímu stíhání pachatele , musí jít o úkon, provedený až po sdělení obvinění ve výše uvedeném smyslu (arg. slovy jakož i po něm následujícími úkony ) a musí to být úkon učiněný některým z orgánů činných v trestním řízení, tedy policejním orgánem, státním zástupcem nebo soudem. Mezi takové úkony patří např. předvolání nebo předvedení obviněného k výslechu (§ 90 tr. ř.), vydání příkazu k zatčení (§ 69 tr. ř.), opatření k vypátrání pobytu obviněného apod. Uvedeným úkonem může být i rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného (srov. rozhodnutí č. 24/1972 Sb. rozh. tr.), usnesení o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, usnesení o odnětí a přikázání věci (srov. rozhodnutí č. 39/1984 Sb. rozh. tr.), usnesení o spojení věcí atd. Promlčení nepřerušují úkony nebo opatření jiných orgánů (např. ani opatření předsedy soudu o přidělení trestní věci k vyřízení konkrétnímu soudci srov. rozhodnutí č. 40/1998 Sb. rozh. tr.), úkony, které předcházejí zahájení trestního stíhání, ani úkony, které nesměřují k trestnímu stíhání pachatele. Skutečnost, zda určitý úkon směřuje k trestnímu stíhání pachatele, či nikoli, však nutno posuzovat podle konkrétních okolností, za nichž byl proveden, a nikoli jen podle druhu úkonu. Až na malé výjimky (např. přiznání svědečného, znalečného) může v zásadě každý procesní úkon orgánu činného v trestním řízení směřovat k trestnímu stíhání pachatele, ale rovněž může být takový úkon učiněn pouze formálně, aniž by jeho provedení skutečně sledovalo trestní stíhání pachatele a bylo pro jeho průběh podstatné. V takovém případě by formálně učiněný úkon promlčecí dobu nepřerušoval.

Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 2 T 210/99, byla Okresním státním zastupitelstvím v Lounech dne 29. 4. 1999 podána na obviněného Ing. J. K. obžaloba pod sp. zn. Zt 2787/98, došlá soudu dne 3. 5. 1999. Okresní soud v Lounech po nápadu obžaloby nařídil hlavní líčení na den 24. 5. 2002, kdy vyhlásil odsuzující rozsudek jímž uznal obviněného Ing. J. K. vinným pokračujícím trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., a uložil mu podle § 147 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu patnácti měsíců a trest zákazu činnosti spočívají v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena v obchodních společnostech a družstvech upravených obchodním zákonem č. 513/91 Sb. v platném znění.

Proti rozsudku podal odvolání obviněný Ing. J. K. a Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 6 To 473/2002, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

Dle pokynů obsažených ve zrušujícím usnesení Okresní soud v Lounech opatřením ze dne 24. 11. 2003 přibral podle § 105 odst. 1 tr. ř. J. S., soudní znalkyni z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, se specializací na daně. Od tohoto data se ve spisovém materiálu nenachází jediný záznam. Dalším nejbližším úkonem soudu, který po přibrání znalkyně následuje, je vyjádření předsedkyně senátu ze dne 13. 1. 2009, kdy vzala na vědomí sdělení znalkyně doručené soudu dne 10. 12. 2008, že předkládá znalecký posudek dokončený dne 5. 12. 2008.

Okresní soud v Lounech v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2009 rozhodl tak, že trestní stíhání obviněného Ing. J. K. pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. zastavil podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 2, § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., kdy rozhodnutí odůvodnil odkazem na nepoužitelnost zna1kyní předloženého posudku, chybějícími podklady pro zpracování nového posudku a naprosto nepřiměřenou délkou řízení.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 2 T 210/99, tak Nejvyšší soud zjistil, že od vydání opatření o přibrání znalkyně ze dne 24. 11. 2003 až po shora zmíněný referát předsedkyně senátu ze dne 13. 1. 2009, tj. po dobu delší jak pět let, nebyl proveden jediný úkon směřujícími k trestnímu stíhání obviněného Ing. J. K. Teprve dne 21. 1. 2009 v neveřejném zasedání okresní soud rozhodl o zastavení trestního stíhání Ing. J. K. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že posledním úkonem soudu, kterým došlo po sdělení obvinění k přerušení běhu promlčecí doby, bylo vydání citovaného opatření o přibrání znalkyně dne 24. 11. 2003. Pokud po tomto datu soud činil určité úkony, jako je odeslání spisu znalkyni, komunikace se znalkyní atd., nejednalo se o úkony, které směřovaly k trestnímu stíhání obviněného, i když mohlo jít o určitou formální snahu pokračovat v řízení.

Obviněný Ing. J. K. byl obžalobou Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. Zt 2787/98, stíhán pro skutek právně kvalifikovaný jako pokračující trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání jednoho až osmi let. V takovém případě činí podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. promlčecí doba pět let.

Ze spisového materiálu rovněž vyplývá, že obviněný Ing. J. K. po podání obžaloby Okresního státního zástupce v Lounech ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. Zt 2787/1998, v páchání trestné činnosti pokračoval a byl za ni pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 5 T 101/2005, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2007. Tímto trestním příkazem byl uznán vinným ze spáchání trestných činů neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., když trestné činy spáchal v období od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2002, tzn. mimo promlčecí dobu, takže k přerušení promlčení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. a k běhu nové promlčecí doby podle § 67 odst. 4 tr. ř. nedošlo.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti je nepochybné, že v trestní věci obviněného Ing. J. K. došlo k promlčení trestního stíhání, a to dříve než Okresní soud v Lounech rozhodl o zastavení trestního stíhání. Trestní stíhání obviněného Ing. J. K. mělo být zastaveno v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání pro jeho promlčení. V daném případě se jedná o důvod příznivější, než který použil Okresní soud v Lounech (tj. z důvodu, že vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán a vzhledem k chování obviněného po činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo).

Za této situace Nejvyšší soud přisvědčil názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 210/99, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ing. J. K.

Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 2 T 210/09, byl porušen zákon v ustanovení § 231 odst. 1, § 223 odst. 1 a § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. J. K., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 271 odst. 1 tr. řádu může Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Jak již bylo uvedeno shora v trestním stíhání obviněného Ing. J. K. nelze nadále pokračovat a musí být zastaveno vzhledem k ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. Proto Nejvyšší soud trestní stíhání obviněného Ing. J. K. pro skutky přesně označené ve výroku tohoto rozsudku zastavil.

Pro úplnost je třeba uvést, že v případě právní kvalifikace skutku, jak byl uveden v obžalobě Okresního státního zástupce v Lounech (kvalifikován podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák.), přicházelo v úvahu, s ohledem na novelu trestního zákona č. 256/2001 Sb. a změnu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. týkající se výše škody, kvalifikovat jednání obviněného podle mírnějšího ustanovení, a to podle § 147 odst. 1 tr. zák., když právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán (§ 220 odst. 3 tr. ř.). V takovém případě by byl obviněný ohrožen trestem odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. I v tomto případě by ovšem ke změně délky promlčecí doby, tj. pět let, nedošlo. Nejvyšší soud se proto změnou právní kvalifikace jednání obviněného nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Šabata