4 Tz 45/2004
Datum rozhodnutí: 31.03.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 45/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. H., proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 9. 2003, čj. PP 833/2000-13, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. ř., takto:

Napadeným usnesením byl v ustanovení § 64 odst. 1, věty za středníkem, tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného L. H.

Napadené usnesení se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. července 2000, čj. 4 T 131/99-77, byl obviněný L. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1) a 2) výroku o vině tohoto rozsudku. Za to byl podle § 247 odst. 1 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 roků. Zároveň byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 2 T 28/2000, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2000, a jímž mu byl uložen souhrnný trest za trestné činy § 247 odst. 1 písm. e), § 171 odst. 1 písm. c), § 201 písm. b) a § 184 tr. zák. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 7. 2000, když jak státní zástupce tak obviněný i za osoby k tomu oprávněné se vzdali práva odvolání.

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2002, sp. zn. 3 T 97/99, byl obviněný L. H. při nezměněných skutkových zjištěních a použité právní kvalifikaci, a při nezměněných výrocích o náhradě škody, tak jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 6. 2001, čj. 3 T 97/99-591, odsouzen podle § 247 odst. 2 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 4 T 131/99 ze dne 25. 7. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 12. 2002, když jak státní zástupce tak obviněný i za osoby k tomu oprávněné se vzdali práva odvolání.

Usnesením ze dne 18. 9. 2003, čj. PP 833/2000-13, rozhodl Okresní soud v Sokolově tak, že obviněný L. H. podle § 64 odst. 1 tr. zák. vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. 4 T 131/99, ze kterého byl podmíněně propuštěn na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. PP 833/2000, při stanovení zkušební doby v trvání dvou roků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 9. 2003, když jak obviněný tak státní zástupce se vzdali práva stížnosti.

Proti posledně citovanému usnesení Okresního soudu v Sokolově podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. H. Okresnímu soudu ministr spravedlnosti vytýká porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k § 35 odst. 2 tr. zák. V té souvislosti uvedl, že napadené usnesení bylo nadbytečné a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák., neboť rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 6. 2001, čj. 3 T 97/99-591, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 30. 12. 2002, čj. 3 T 97/99-705, byl výrokem o souhrnném trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. 4 T 131/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy též navazující usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, čj. PP 833/2000-4, jímž byl obviněný L. H. podle § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 7. 2000, čj. 4 T 131/99-77. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Sokolově došlo k porušení zákona ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu a trestního zákona v neprospěch obviněného L. H., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 64 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Sokolově při vydání napadeného usnesení neřídil.

Z obsahu citovaných trestních spisů vyplývá, že obviněný L. H. byl nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. července 2000, čj. 4 T 131/99-77, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, ze kterého byl na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, čj. PP 833/2000-4, podmíněně propuštěn. Následně rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2002, čj. 3 T 97/99-705, byl zrušen výrok o trestu uložený obviněnému výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tím došlo i ke zrušení usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, čj. PP 833/2000-4, jímž byl obviněný L. H. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Přestože měl Okresní soud v Sokolově při rozhodování o nařízení zbytku trestu k dispozici a ve veřejném zasedání byl i čten opis z rejstříku trestů, ve kterém byl uveden rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2002, čj. 3 T 97/99-705, jímž byl v rámci ukládání souhrnného trestu zrušen trest uložený obviněnému rozsudkem ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. 4 T 131/99, rozhodl nesprávně tak, že obviněný podle § 64 odst. 1 tr. zák. vykoná zbytek již zrušeného trestu odnětí v trvání 15 měsíců. Tím došlo k porušení zákona nejen v citovaném ustanovení, nýbrž v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, též v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného L. H., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav o němž nejsou pochybnosti a nebyly též odpovědně zhodnoceny existující důkazy. Vytýkané porušení zákona též v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud neshledal, neboť v daném případě užití ustanovení týkající se souhrnného trestu při tomto rozhodování zde nepřicházelo v úvahu.

V důsledku porušení zákona v neprospěch obviněného musel Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k povaze věci a výše uvedeným skutečnostem již dalšího rozhodnutí není zapotřebí, protože nápravy je dosaženo zrušením napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 31. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k