4 Tz 44/2005
Datum rozhodnutí: 04.05.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 44/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného V. H., proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 10. 2004, čj. 1 T 28/2003-359, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř., takto:

Usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 10. 2004, č. j. 1 T 28/2003-359, byl porušen zákon v ustanovení § 308 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve prospěch obviněného V. H.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 12. 8. 2003, čj. 1 T 28/2003-352, bylo podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného V. H. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin předlužení podle § 256c odst. 2 tr. zák., a který spočíval v tom, že jako jednatel společnosti H. M., spol. s r. o., uzavřel v R. dne 22. 3. 2001 kupní smlouvu na dodávku surového železa v objemu 130 tun se společností T. CZ, s. r. o., zastoupenou jednatelem společnosti M. Ch. a tímto na firmu H. M., spol. s r. o., převzal další závazek, a to i přesto, že věděl od dubna 2000, nejpozději od 31. 12. 2000, že splatné závazky společnosti jsou vyšší než je majetek společnosti, kdy poslední dodávku železa převzala H. M., spol.

s r. o., dne 11. 5. 2001 a nebyla schopna dostát svým splatným závazkům, dne 14. 5. 2001 podal jako jednatel společnosti H. M., spol. s r. o., na tuto společnost návrh na konkurs. Obviněnému V. H. byla podle § 307 odst. 2 tr. ř. stanovena zkušební doba na jeden rok. Na tomto usnesení je vyznačena právní moc dnem 12. 8. 2003.

Usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 10. 2004, čj. 1 T 28/2003-359, bylo rozhodnuto tak, že obviněný V. H. se podle ustanovení § 308 odst. 1 tr. ř. osvědčil ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání, stanovené na dobu jednoho roku usnesením citovaným v předchozím odstavci. Na tomto usnesení je vyznačena právní moc dnem 16. 10. 2004.

Proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 10. 2004, čj. 1 T 28/2003-359, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. H. s tím, že zákon byl porušen v ustanoveních § 308

odst. 1, § 34 odst. 1 tr. ř. (jak je patrno z dalšího byl zjevně míněn § 134 odst. 1 písm. e/ tr. ř.) a v ustanovení § 308 odst. 4 tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona je konstatováno, že na písemném vyhotovení usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 1 T 28/2003, je vyznačena právní moc dne 12. 8. 2003, a to přesto, že usnesení nebylo doručeno v té době poškozenému, a to společnosti T. CZ, s. r. o. Z dokladu o doručení založeném na č. l. 360 trestního spisu je patrno, že poškozená společnost obdržela citované usnesení až dne 21. 1. 2005. Právní moc by tedy měla být správně vyznačena dne 25. 1. 2005. Tím, že Okresní soud v Rokycanech nedoručil citované usnesení poškozenému, porušil ustanovení § 137 odst. 1 a § 307 odst. 5 tr. ř. Okresní soud v Rokycanech přesto, že usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 1 T 28/2003, nebylo v právní moci, neboť nebylo doručeno poškozenému, rozhodl usnesením ze dne 4. 10. 2004, čj. 1 T 28/2003-359, ve věci obviněného V. H. tak, že tento se podle § 308 odst. 1 tr. ř. osvědčil ve zkušební době a toto rozhodnutí doručil dne 12. 10. 2004 obviněnému V. H. a dne 6. 10. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Rokycanech. Poškozené společnosti T. CZ, s. r. o., toto usnesení doručil až na základě její žádosti dne 3. 2. 2005. Usnesení tedy nabylo právní moci až po marném uplynutí lhůty k podání stížnosti, kterou však poškozený, zřejmě v důsledku nesprávného poučení, nepodal, až dne 8. 2. 2005. Okresní soud v Rokycanech porušil ustanovení § 308 odst. 1 tr. ř., neboť rozhodoval v době, kdy nenabylo právní moci usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání a nezapočal běh zkušební doby. Stejně jako v případě předchozího usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání i v případě usnesení o osvědčení se soud v poučení o opravném prostředku porušil ustanovení podle § 134 odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť poškozeného řádně nepoučil o právu stížnosti, jak vyplývá z ustanovení § 308 odst. 4 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon ve prospěch obviněného V. H. ve vytýkaném smyslu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 308 odst. 1 tr. ř. jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne orgán, jenž trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se v trestním stíhání pokračuje.

Předně Nejvyšší soud konstatuje, že stížnost pro porušení zákona byla podána proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 10. 2004, čj. 1 T 28/2003-359, které nabylo, byť v jiný den než je na něm vyznačeno, právní moci, když poškozený ani poté, co mu bylo usnesení dodatečně doručeno, stížnost proti němu nepodal a proto je přezkoumal toliko v rozsahu a z důvodů výše uvedených, včetně řízení, které vydání tohoto usnesení přímo předcházelo, nikoli tedy též vlastní trestní řízení, které skončilo usnesením ze dne 12. 8. 2003, čj. 1 T 28/2003-352, o podmíněném zastavení trestního stíhání

Výše uvedenými ustanoveními trestního řádu se Okresní soud v Rokycanech při vydání napadeného usnesení neřídil. Přestože dne 11. 8. 2004 obdržel od poškozené společnosti T. CZ, s. r. o., sdělení, že obviněný vzniklou škodu neuhradil a ačkoli předpokladem jak podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. zák., tak i následného rozhodnutí o tom, že se osvědčil podle § 308 odst. 1 tr. zák., je náhrada škody nebo alespoň dohoda s poškozeným o způsobu její náhrady (případně jiné opatření vedoucí k témuž cíli), soud si neověřil, zda se do dne jeho rozhodnutí v tomto směru něco změnilo a bez dalšího rozhodl, že se obviněný ve zkušební době osvědčil. Tím nepochybně porušil zákon ve prospěch obviněného jak v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tak v ustanovení § 308 odst. 1 tr. ř.

Nad rámec tohoto konstatování lze stížnosti pro porušení zákona přisvědčit, že v projednávaném případě se okresní soud dopustil celé řady dalších pochybení. Předně z obsahu trestního spisu nebylo možno zjistit, zda obviněný škodu nahradil, případně zda, kdy a jakou dohodu o náhradě škody s poškozeným uzavřel jako podmínku pro postup podle § 307 odst. 1 tr. zák. Bez splnění těchto podmínek je podmíněné zastavení trestního stíhání nemyslitelné. Ani toto usnesení v rozporu s ustanovením § 307 odst. 5 tr. ř. nebylo s patřičným poučením doručeno poškozenému (stalo se tak až se značným zpožděním, kdy již soud na usnesení vyznačil jeho právní moc dnem 12. 8. 2003).

Stejná pochybení lze okresnímu soudu vytknout v souvislosti s doručováním napadeného usnesení. To také nebylo v rozporu s ustanovením § 308 odst. 1, odst. 3 tr. ř. s náležitým poučením (o právu i poškozeného podat proti němu stížnost) poškozenému bezprostředně po jeho vydání doručeno a stalo se tak až na základě jeho žádosti dne 3. 2. 2005, opět s již vyznačenou právní mocí.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud vyslovil, v rozsahu podané stížnosti pro porušení zákona, že pokud Okresní soud v Rokycanech napadeným usnesením rozhodl, že obviněný V. H. se osvědčil, porušil v jeho prospěch zákon v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Poněvadž byl zákon porušen ve prospěch obviněného, nepřicházel v úvahu postup podle § 269 odst. 2 a následujících tr. ř., zejména tedy zrušení napadeného rozhodnutí a nové rozhodnutí ve věci, a bylo nutno se spokojit pouze s tzv. akademickým výrokem o porušení zákona.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 4. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k