4 Tz 39/2005
Datum rozhodnutí: 26.04.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 39/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. H.

Napadené usnesení s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Plzni s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 T 44/2002, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 29. 5. 2002, za což byl obviněný R. H. odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 2. 2003. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o náhradě škody.

Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 6 T 44/2002, bylo rozhodnuto podle § 330 odst. 1 tr. ř. a § 60 odst. 1 tr. zák., že obviněný R. H. vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 T 44/2002. Podle § 60 odst. 4 tr. zák. a § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Proti výše citovanému usnesení Okresního soudu v Karlových Varech podal obviněný R. H. stížnost, o níž rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, bylo napadené usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 6 T 44/2002, zrušeno a bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný R. H. podle § 60 odst. 1 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 T 44/2002, jehož výkon byl původně podmíněně odložen. Podle § 60 odst. 4 tr. zák. za použití § 39a odst. 2 písm. b) tr.zák. byl obviněný R. H. pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 60 odst. 1 tr. zák. a § 147 odst. 1 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Krajský soud v Plzni, který svým usnesením ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, zrušil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech proto, že okresní soud pochybil v označení spisové značky rozhodnutí a napravil dále chyby ve větné skladbě napadeného usnesení, sám porušil zákon tím, že rozhodl, že obviněný vykoná trest odnětí svobody ve vyšší výměře (10 měsíců), než mu byl shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech uložen (9 měsíců). V daném případě nejde podle stěžovatele o písařskou chybu, která by se dala napravit opravným usnesením podle § 131 odst. 1 tr. ř. v návaznosti na ustanovení § 138 tr. ř., neboť výrok o vyhlášení usnesení v neveřejném zasedání je identický s písemně vypracovaným usnesením.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. nebo § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu.

Podle § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán

a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a

b)řízení předcházející napadenému usnesení.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 44/2002 Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 6 T 44/2002, rozhodl, že obviněný R. H. vykoná trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců původně podmíněně odložený na zkušební dobu 3 let, který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 T 44/2002. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, ke stížnosti obviněného R. H. zrušil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 6 T 44/2002 a znovu rozhodl. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky, aby obviněný R. H. vykonal původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v této věci. Obviněný R. H. v ní byl totiž odsouzen pro trestné činy majetkové povahy. Trestné činnosti stejného charakteru se pak dopustil i ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody. V takovém případě je nutné rozhodnout o tom, že obviněný předmětný trest odnětí svobody vykoná. Soud prvního stupně nepochybil ani tehdy, když obviněného pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s dozorem. I přes tyto skutečnosti krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, a to z důvodu, že písemné vyhotovení napadeného usnesení neodpovídalo tomu znění, které bylo vyhlášeno ve veřejném zasedání dne 10. 11. 2004. Krajský soud napravil chyby v označení spisové značky rozhodnutí a dále ve větné skladbě napadeného rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni však znovu rozhodl tak, že obviněný R. H. podle § 60 odst. 1 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 T 44/2002. Vzhledem k tomu, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech byl obviněnému R. H. uložen trest odnětí svobody v trvání pouze 9 měsíců, nelze rozhodnout tak, že obviněný vykoná trest odnětí svobody ve vyšší výměře (10 měsíců), neboť výměra trestu byla obviněnému uložena pravomocným rozsudkem. Jak správně namítá stěžovatel ve stížnosti pro porušení zákona, nejedná se v daném případě o písařskou chybu, která by se dala napravit opravným usnesením podle § 131 odst. 1 tr. ř. v návaznosti na ustanovení § 138 odst. 1 tr. ř., neboť výrok o vyhlášení usnesení v neveřejném zasedání je identický s písemně vypracovaným usnesením.

Nejvyšší soud se tedy plně ztotožnil s námitkou stěžovatele, že krajský soud porušil zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 tr. ř. a § 60 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 8 To 720/2004, byl porušen zákon v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. H. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. J. P.