4 Tz 39/2003
Datum rozhodnutí: 16.04.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 39/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. R., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. června 2002, čj. 5 T 121/2002-21,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. června 2002, čj. 5 T 121/2002-21, byl v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného P. R.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soud v Děčíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně, ze dne 3. června 2002, čj. 5 T 121/2002-21, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 4. 3. 2002 v 14.20 hod. v D., v prostorách obchodního domu K., odcizil z regálu s vitamíny 97 ks balení vitamínu značky ENERGIT v hodnotě 3.774,30 Kč, které pronesl bez zaplacení přes pokladnu a byl následně zadržen ostrahou obchodního domu a způsobil tak škodu obchodnímu domu K., D., ve výši 3.774,30 Kč, přičemž uvedené jednání spáchal poté, kdy byl odsouzen trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2001, čj. 2 T 118/2001-71, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2001, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 2 let. Za to mu byl uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dnem 8. 8. 2002, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. R. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle § 45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to tím, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2002, čj. 1 T 117/2002-18, jímž byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a ke dni 22. 1. 2003 odpracoval podle sdělení Probační a mediační služby ČR celkem 86 hodin. Ministerská stížnost dále uvádí, že obviněný P. R. byl rovněž odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2002, čj. 1 T 171/2002-24, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., a to k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. S poukazem na ustanovení § 36, věty první, tr. zák., uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému P. R. Okresním soudem v Děčíně ve výměře 400 hodin uložen, dvojnásobně přesahuje maximální hranici, kterou lze u tohoto druhu trestu vykonat, a tak došlo k porušení citovaného ustanovení tr. zák. v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně, ze dne 3. června 2002, čj. 5 T 121/2002-21, byl porušen zákon v ustanovení § 36 a § 45a tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Citovaná ustanovení trestního zákona a trestního řádu nebyla Okresním soudem v Děčíně při vydání trestního příkazu ze dne 3. června 2002, čj. 5 T 121/2002-21, dodržena. Při jeho vydání totiž již existoval pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2002, čj. 1 T 117/2002-18, kterým byl obviněnému P. R. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, přičemž z následné zprávy Ú. m. o. Ú. n. L. S. T. (č. l. 33 p. v. výše cit. trestního spisu) vyplývá, že výkon tohoto trestu obviněný nastoupil až dne 2. 11. 2002, neboli do dne vydání napadeného trestního příkazu s ním nebylo ani jen započato.

Navíc z dalšího pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2002, čj. 1 T 171/2002-24, vyplývá, že obviněnému P. R. bylo pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. uloženo dalších 150 hodin obecně prospěšných prací, s jejichž výkonem do vydání napadeného trestního příkazu rovněž nebylo započato (výkon trestu byl nařízen až usnesením z 25. 10. 2002 č. l. 35 tohoto tr. spisu).

Tím pak došlo až k dvojnásobnému překročení nejvyšší výměry, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§ 36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. ř.

Okresnímu soudu v Děčíně vzhledem ke krátkosti doby, která uplynula od vydání napadeného trestního příkazu a ostatními zde citovanými trestními příkazy, nelze prakticky nic vytknout, protože při svém rozhodování měl k disposici jen 14 dní starý opis rejstříku trestů, v němž odsouzení obviněného P. R. trestními příkazy Okresního soudu v Českých Budějovicích z 19. 3. 2002 a 27. 5. 2002, ještě nebyla uvedena. Nic to však nemění na skutečnosti, že napadeným trestním příkazem byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného P. R. v ustanovení § 36 a § 45a tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž ve smyslu § 314e odst. 1 tr. ř. je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Po tomto výroku podle § 268 odst. 2 tr. ř. musel pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud poté Okresnímu soudu v Děčíně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o obžalobě Okresního státního zástupce v Děčíně ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 1 Zt 407/2002 na obviněného P. R. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na výše citované trestní příkazy Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2002, čj. 1 T 117/2002-18 a ze dne 27. 5. 2002, čj. 1 T 171/2002-24, přičemž obviněnému P. R., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení § 36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Děčíně zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 16. dubna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k