4 Tz 38/2007
Datum rozhodnutí: 27.06.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 38/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 27. června 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. C., proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 10. 2005 sp. zn. 13 T 39/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 10. 2005 sp. zn. 13 T 39/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného R. C.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Jihlavě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 5. 2004 sp. zn. 13 T 39/2004, byl obviněný R. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 7. 9. 2003 v J. v době kolem 13.45 hod. na M. ulici u domu odcizili společně s dalším pachatelem z odstavených havarovaných osobních automobilů ke škodě M. P., náhradní díly, a to středový tunel k vozidlu Renault 11, střešní okno a zpětné zrcátko k vozidlu Fiat Regata a řídící jednotku motoru a brzd ABS k vozidlu Ford Sierra, vše v hodnotě 8.050,- Kč.

Za to mu byl uložen v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a nad obviněným byl vysloven dohled.

Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému R. C. dne 23. 6. 2004.

Usnesením ze dne 5. 10. 2005 sp. zn. 13 T 39/2004, rozhodl Okresní soud v Jihlavě podle § 60a odst. 4 tr. zák., že obviněný R. C. původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců vykoná, a pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 10. 2005.

Proti posledně označenému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Uvádí v ní, že podle jeho názoru byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanoveních § 12 odst. 10 a § 315 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného R. C.

Stěžovatel poukázal na to, že v původním řízení byl obviněný odsouzen na základě rozhodnutí senátu, zatímco o přeměně podmíněně odloženého trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody rozhodl samosoudce. I v tomto případě však měl rozhodovat ve věci senát, a pokud se tak nestalo, byl zákon porušen ve výše citovaných zákonných ustanoveních.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Okresního soudu v Jihlavě byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného R. C., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. bylo napadené usnesení zrušeno, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Trestní řízení ve věci sp. zn. 13 T 39/2004, bylo konáno proti obviněnému a spolupachatelům F. P., D. C., M. P. a M. Š. jako společné řízení podle § 20 odst. 1 tr. ř. Byť obviněný sám byl stíhán pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., takže s ohledem na trestní sazbu tohoto zákonného ustanovení by byl v samostatně vedeném řízení příslušný k projednání jeho trestní věci samosoudce, vzhledem ke společně vedenému řízení a výši trestní sazby zažalovaného trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jehož se měli dopustit spolupachatelé P., P. a Š., byl k rozhodování ve věci příslušný senát. Šlo o společné řízení podle § 20 odst. 2 tr. ř., které koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo nejtěžším trestném činu. Toto ustanovení tak upravuje příslušnost v případech společného řízení o trestném činu, o kterém měl konat řízení samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu. V těchto případech tak koná společné řízení o všech trestných činech senát.

Okolnost, že v řízení vykonávacím, jež proběhlo podle § 330 odst. 1 tr. ř., již okresní soud rozhodoval jen o věci obviněného R. C., nemění nic na skutečnosti, že příslušným k rozhodování i v této fázi trestního řízení byl opět senát a nikoli pouze samosoudce. V tomto směru je nutno vycházet z ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř., které požaduje, aby rozhodnutí související s výkonem trestů činil soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Pokud ve věci přeměny trestu rozhodl samosoudce Okresního soudu v Jihlavě, jde o rozhodnutí, jímž byl v neprospěch obviněného porušen zákon v citovaném zákonném ustanovení.

Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci, jež je výše rozvedena, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 10. 2005 sp. zn. 13 T 39/2004, byl porušen zákon v ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného R. C. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pro okresní soud to znamená, že ve věci nově stanoví termín veřejného zasedání, a senátně rozhodne zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí o přeměně trestu či jiný zákonný postup ve věci.

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který Nejvyšší soud ve věci vyslovil, a je povinen provést ty procení úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á