4 Tz 37/2004
Datum rozhodnutí: 31.03.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 37/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. P., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2002, čj. 1 T 67/2002-54, a pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. května 2002, čj. 5 T 26/2002-80,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

I. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2002, č. j. 1 T 67/2002-54, b y l v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného L. P.

Tento trestní příkaz s e v celém rozsahu z r u š u j e .

Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. května 2002, čj. 5 T 26/2002-80, zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2002, čj. 6 T 9/2002-61, byl obviněný L. P., uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil dne 27. 11. 2001, v době kolem 8.45 hod. v P., když vypáčil zámek levých předních dveří u zaparkovaného motorového vozidla tov. zn. Opel Kadett majitele poškozeného V. P., do tohoto vozidla vnikl a vyndal z něj osobní tašku v hodnotě 500,- Kč, kterou si položil na chodník, přičemž však byl vyrušen poškozeným, z vozidla vyskočil a snažil se z místa činu uprchnout a přitom ulomil zpětné zrcátko levých předních dveří v hodnotě 5.270,- Kč, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 9. 1998, sp. zn. 19 T 59/98, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dva a půl roku se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou a tento trest vykonal dne 22. 3. 2000. Za to mu byl podle § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a za použití § 35 odst. 1 tr. zák. (správný výrok měl znít podle § 247 odst. 1, § 35 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák.) uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Poškozený V. P. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 8. 3. 2002 a právní moci nabyl dne 18. 3. 2002.

Dalším trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2002, čj. 1 T 67/2002-54, byl obviněný L. P. uznán vinný trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 14. 3. 2002 v P. v O. T. S., a. s., v oddělení hračky odcizil zboží v celkové hodnotě 1.499,- Kč ku škodě výše uvedené organizace, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp.zn. 19 T 59/98, pravomocným dnem 15. 9. 1998, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a z výkonu trestu byl dne 22. 3. 2000 propuštěn. Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1, § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 16. 3. 2002 a právní moci nabyl dne 28. 3. 2002.

Konečně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. května 2002, čj. 5 T 26/2002-80, byl obviněný L. P. uznán vinný trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 26. 10. 2001 v P. v prostorách O. K. odcizil z volného prodeje sadu příborů zn. Toner v hodnotě 1.090,- Kč ke škodě společnosti K. Česká republika, v. o. s., a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 9. 1998, sp. zn. 19 T 59/98, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, který vykonal dne 22. 3. 2000. Za to mu byl podle § 247 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák., uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 2. 2003, když proti němu nebylo podáno odvolání.

Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. května 2002, čj. 5 T 26/2002-80 a proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2002, čj. 1 T 67/2002-54, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. P. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vytýká, že výrokem o trestu z rozsudku ze dne 31. května 2002, čj. 5 T 26/2002-80, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., protože trestná činnost v této věci byla spáchána dříve než byl obviněnému doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 9/2002, tj. dne 9. 3. 2002 (správně 8. 3. 2002), a obviněnému měl být tudíž uložen souhrnný trest. Současně však uvedeným rozhodnutím byl porušen zákon i v ustanovení § 36 tr. zák., neboť Obvodní soud pro Prahu 4 překročil nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v § 45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 stížnost pro porušení zákona vytýká, že trestním příkazem ze dne 16. 3. 2002, sp. zn. 1 T 67/2002, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť trest uložený obviněnému L. P. výše uvedeným rozsudkem ve výměře 250 hodin obecně prospěšných prací s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 6 T 9/2002, která činila 400 hodin obecně prospěšných prací, přesahuje nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2002, sp. zn. 1 T 67/2002, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. vzhledem k ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 5 T 26/2002, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. vzhledem k ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. P., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsahu obě uvedená rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen jen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2002, čj. 1 T 67/2002-54.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že Obvodní soud pro Prahu 1 při vydání napadeného trestního příkazu se citovanými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona neřídil. Při vydání trestního příkazu ze dne 16. 3. 2002, čj.1 T 67/2002-54, kterým byl obviněnému L. P. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, Obvodní soud pro Prahu 1 pochybil, neboť již existoval trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2002, čj. 6 T 9/2002-61, jenž byl obviněnému doručen dne 8. 3. 2002 a kterým mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, o čemž se soudkyně mohla velmi snadno přesvědčit připojením příslušného spisu podle lustračního záznamu na návrhu potrestání. Ze skutečnosti, že k doručení tohoto trestního příkazu došlo jen týden před vydáním napadeného trestního příkazu tak muselo být zřejmé, že výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací nemohl být ani jen nařízen, natož vykonán, což ostatně vyplývá i z následné zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Praha 5, ze dne 13. 11. 2003, když k tomuto datu bylo z uvedeného trestu vykonáno pouze 8 hodin. Obvodní soud pro Prahu 1 nezjistil skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o trestu a porušil tak povinnosti vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a přímým důsledkem této skutečnosti pak bylo překročení maximálně přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací ve smyslu § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Tímto rozhodnutím byl tudíž uložen trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. P. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně to znamená, že Obvodní soud pro Prahu 1 v trestní věci sp. zn. 1 T 67/2002 znovu rozhodne o návrhu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2002, čj. 1 Zk 100/2002-3, na potrestání obviněného L. P. Shledá-li jej opět vinným uloží mu trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení § 36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vyjádřeným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Naproti tomu Nejvyšší soud nemohl ke stejnému závěru a k obdobnému rozhodnutí dospět v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 5 T 26/2002. To proto, že nic nenasvědčovalo tomu, že by tento soud v řízení, které předcházelo vydání stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku, si počínal tak, aby mu mohlo být vytknuto nerespektování ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Již v několika svých rozhodnutích (viz např. usnesení z 26. února 2004 sp. zn. 4 Tz 30/2004) Nejvyšší soud učinil závěr, že stížnost pro porušení zákona je v případech, kdy na podkladě nově najevo vyšlých skutečností či důkazů je zřejmé, že rozhodnutím byl objektivně porušen zákon, přípustná jen tehdy, nelze-li nápravy dosáhnout obnovou trestního řízení, která má před řízením o stížnosti pro porušení zákona přednost.

V projednávané trestní věci uvádí ministr spravedlnosti jako důvod pro podání stížnosti pro porušení zákona, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 26/2002 nebyl obviněnému L. P. uložen souhrnný trest za trestnou činnost spáchanou před doručením trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 9/2002 dne 9. 3. 2002.

Základní význam má v této souvislosti skutečnost, že uvedené pochybení Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo způsobeno tím, že jmenovaný obvodní soud v době rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 26/2002 nevěděl o existenci předchozích dvou odsouzení obviněného L. P., neboť s ohledem na velmi krátký časový odstup mezi vydáním obou v úvodu citovaných trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 1 a vyhlášením napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, nebylo v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 4 žádné z těchto odsouzení vykazováno v opisu rejstříku trestů ze dne 8. 5. 2002, což ani nemohlo být, protože trestní list ve věci 6 T 9/2002 byl rejstříku trestů zaslán dne 16. 9. 2002 a ve věci 1 T 67/2002 dne 17. 1. 2003. Z toho je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 4 neměl k disposici žádný reálný prostředek jak se tuto skutečnost dovědět, aby k ní mohl při rozhodování přihlédnout.

Podle § 278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Za nové skutečnosti se považují takové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

Z hlediska úvah o ukládání trestu je nepochybně předchozí odsouzení obviněného L. P. dvěmi trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž jeden byl k projednávané věci ve vztahu souhrnnosti, významnou novou skutečností ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř. Pro úplnost je ovšem nutno dodat, že zcela jiná situace by nastala v případě, že by soudu bylo nebo s ohledem na větší časový odstup mohlo být známo předchozí odsouzení obviněného, které by mělo shora popsané účinky na ukládaný trest. Potom by se nejednalo o novou skutečnost či důkaz soudu dříve neznámý, takže by nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v § 278 odst. 1 tr. ř. K nápravě vadného rozhodnutí by tedy musel být použit institut stížnosti pro porušení zákona, přičemž by zákon byl porušen mimo jiné i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Podle názoru Nejvyššího soudu v této trestní věci je naplněn základní předpoklad pro podání návrhu na obnovu řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. Za této situace bylo třeba využít k nápravě napadeného rozhodnutí institut obnovy řízení a podat návrh na obnovu řízení. Z důvodů výše podrobně rozvedených potom vyplývá, že nezákonný stav nelze v daném případě řešit cestou stížnosti pro porušení zákona, neboť je nutné přijmout restriktivní výklad ustanovení § 266 odst. 1. tr. ř. směřující k závěru o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona v případech, které lze podle platné právní úpravy řešit jiným mimořádným opravným prostředkem než stížností pro porušení zákona.

Nejvyšší soud současně dodává, že se nezabýval dalšími zákonnými předpoklady pro podání návrhu na obnovu řízení proti výroku o trestu (zda je trest ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo zda uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu), neboť tyto předpoklady jsou zákonem stanoveny zcela stejně jako u stížnosti pro porušení zákona, nejedná se tedy o odlišné předpoklady těchto opravných prostředků, proto jejich posouzení nemůže změnit závěr o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona v dané věci. Posouzení těchto předpokladů bude věcí soudu rozhodujícího o obnově řízení, bude-li návrh na obnovu řízení podán.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona podaná proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. května 2002, čj. 5 T 26/2002-80, není přípustná, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 31. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k