4 Tz 36/2011
Datum rozhodnutí: 24.05.2011
Dotčené předpisy: § 35 odst. 2 tr. zák., § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



4 Tz 36/2011-14
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné L. C. , proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2009 a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněné L. C. v části, jež se jí týká.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o vině pod bodem 2) a výroku o trestu v části týkající se obviněné L. C.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Bruntále s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009, byla obviněná L. C. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, jehož se dopustila společně s obviněným J. K. tím, že dne 24. 8. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 12.800,- Kč na fiktivní nákup počítače, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu L. C., která byla ve skutečnosti bez zaměstnání a bez příjmu, z částky úvěru J. K. nedal L. C. žádnou hotovost a peníze si ponechal, přičemž z celkových 15 splátek bylo uhrazeno pouze 7, čímž společnosti Home Credit, a.s. vznikla škoda ve výši 6. 633,-Kč.

Za to jí byl v sazbě § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněné stanoveno omezení spočívající v povinnosti řádně platit běžné výživné a podle možnosti dlužné výživné. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 2 T 133/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 10. 2009.

Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné L. C.. Podle jeho názoru byl zákon v neprospěch obviněné porušen v ustanoveních § 23 odst. 1 a § 37a tr. zákona ve vztahu k § 89 odst. 3 tr. zákona a v předcházejícím řízení rovněž v ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu.

Podle ministra spravedlnosti neprovedl soud prvního stupně dokazování v potřebném rozsahu tak, aby učinil všechna skutková zjištění potřebná ke správné úvaze o uložení adekvátního druhu a výměry trestu. Ačkoli ve věci vyhlašoval rozsudek až dne 19. 10. 2009, vycházel při úvahách o trestu ze zjištění, která mu skýtal ve spise založený rejstřík trestů ze dne 6. 5. 2008. Protože rejstřík trestů nebyl po dobu 14 měsíců aktualizován, nebyla v něm obsažena další odsouzení obviněné. Okresní soud v Bruntále tak nezohlednil odsouzení téhož soudu ve věci sp. zn. 4 T 41/2007, kde byl vydán rozsudek dne 25. 3. 2008 a nabyl právní moci dne 1. 5. 2008. Pokud by nalézací soud na tento rozsudek včas reagoval a zahrnul jej do svých úvah, musel by nepochybně zkoumat, zda nejsou dány zákonné předpoklady pro uložení společného trestu podle § 37a tr. zákona.

V trestní věci sp. zn. 4 T 41/2007 byla obviněná odsouzená pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopustila dne 31. 8. 2005, opět prostřednictvím prodejce J. K., s nímž uzavírala smlouvy na nákup spotřebního zboží či telekomunikačních služeb, za které neměla v úmyslu zaplatit. Podle stěžovatele je nepochybné, že šlo o dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona.

Pokud Okresní soud v Bruntále ve věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, ukládal souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu téhož soudu ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 2 T 133/2006, byl tento výrok učiněn vadně, neboť zrušovaný výrok již předtím byl pravomocně zrušen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 4 T 41/2007. Společný souhrnný trest měl být ukládán k posledně citovanému rozsudku. Důsledkem těchto pochybení je stav, kdy v současností má obviněná uloženy dva tresty odnětí svobody z rozsudků Okresního soudu v Bruntále pod spisovými značkami 4 T 41/2007 a 1 T 52/2009, a součet obou trestů činí tři roky a osm měsíců, ač trestní sazba trestu odnětí svobody, v rámci níž měl být obviněné ukládán společný souhrnný trest, činí šest měsíců až tři léta. Není tak pochyb o tom, že takto uložené tresty zjevně odporují zákonnému účelu trestu, jež je vymezen v ustanovení § 23 odst. 1 tr. zákona.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněné L. C. v části, jež se jí týká, v tomto rozsahu aby byl rozsudek podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušen a věc aby byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu v Bruntále s pokynem znovu ji projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Dne 9. 6. 2008 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství obžalobu na 13 obviněných, mezi nimi též na obviněnou L. C. Věc byla původně vedena pod sp. zn.1 T 135/2008, a po vyloučení věci této obviněné ze společného řízení podle § 23 odst. 1 tr. řádu k samostatnému projednání a rozhodnutí, pak bylo řízení vedeno nadále pod sp. zn. 1 T 52/2009.

V hlavním líčení konaném dne 27. 8. 2009 bylo provedeno dokazování, kde byly k důkazu přečteny opisy předchozích rozsudků Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 4 T 141/2006 a 2 T 133/2006, založené ve spise na čl. 81 - 84, 128 132, jakož i opis rejstříku trestů této obviněné ze dne 8. 5. 2008. Z protokolu o hlavním líčení je patrno, že obviněné nebyl položen dotaz zda rok a čtvrt starý opis rejstříku trestů odpovídá realitě, že opis rejstříku trestů nebyl k datu konání hlavního líčení aktualizován, že nebyl učiněn pokyn vedoucí trestní kanceláře, aby provedla ve vztahu k obviněné aktuální lustrum případně nově napadlých obžalob u tohoto soudu, stejně jako je zřejmé, že nebyly fyzicky vyžádány výše citované spisy tohoto soudu, takže jimi fakticky důkaz proveden nebyl.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Nejvyšší soud konstatuje, že se okresní soud těmito zákonnými ustanoveními v posuzované trestní věci důsledně neřídil. Pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti je nutno zahrnout i zjištění okolností, které mají vzhledem k osobě pachatele význam pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Skutkový stav naopak není spolehlivě prokázán opatřenými důkazy ve vztahu k výroku o trestu, pokud nebyly opatřeny příslušné trestní spisy o předchozím odsouzení obviněného, z nichž vyplývá povinnost uložit kupř. souhrnný trest dle § 35 odst. 2 tr. zákona či společný trest podle § 37a tr. zákona. Stejné konstatování je i ve vztahu k nedodržení povinnosti opatřit si zjištění o všech odsouzeních obviněného, významných z hlediska výše citovaných zákonných ustanovení. Jak je výše uvedeno, okresní soud této své zákonné povinnosti nedostál, v tomto směru neprovedl potřebná a úplná skutková zjištění a z neúplně zjištěného skutkového stavu také nemohl v rámci hodnocení důkazů vyvodit adekvátní právní závěry ve vztahu k učiněnému výroku o trestu, tudíž svým procesním postupem základní ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu nerespektoval.

V případě, že by v posuzované trestní věci okresní soud vyžádal aktualizovaný rejstřík trestů v srpnu 2009, kdy ve věci konal první hlavní líčení, zjistil by, že obviněná byla opět Okresním soudem v Bruntále odsouzena dne 25. 3. 2008 rozsudkem sp. zn. 4 T 41/2007, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, jehož se dopustila tím, že dne 31. 8. 2005 v B. v ul. N., prostřednictvím prodejce J. K. uzavřela se společností Eurotel Praha, s.r.o., V.,
1. smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb sítě Eurotel, kterou sjednala paušální program Gold minimálním měsíčním plněním ve výši 995,- Kč, současně odebrala dotovaný mobilní telefon zn. Samsung E 720 v ceně 2.495,- Kč, přičemž prodejní cena činila 9.995,- Kč, zaplatila aktivační poplatek ve výši 1.497,50 Kč,
2. smlouvu, kterou si sjednala paušální program Silver s minimálním měsíčním plněním ve výši 995,- Kč, současně odebrala dotovaný mobilní telefon zn. Samsung E 720 v ceně 2.495,- Kč, přičemž prodejní cena činila 9.995,- Kč, zaplatila aktivační poplatek ve výši 1.497,50 Kč
přičemž při uzavření výše uvedených smluv souhlasila se všeobecnými podmínkami, řádným placením měsíčního paušálu a telekomunikačních služeb po dobu 24 měsíců, což potvrdila svým podpisem na smlouvách dne 31. 8. 2005, přestože věděla, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci dle smluvních podmínek hradit měsíční paušální částky, čímž nástupnické organizaci Telefónica O2 Czech republic, a.s., O., P. způsobila škodu na nezaplacených telekomunikačních službách u obou smluv ve výši 12.130,97 Kč a na zvýhodněných cenách obou mobilních telefonů ve výši 15.000,- Kč, celkem tak způsobila škodu ve výši 27.130,97 Kč.

Za to jí byl uložen v sazbě § 250 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona byla obviněné stanovena jako podmínka osvědčení povinnost ve zkušební době řádně platit běžné výživné a podle možnosti výživné dlužné, jakož i podle svých sil a možností zaplatit způsobenou škodu. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 2 T 133/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl učiněn výrok o náhradě škody. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 5. 2008.

Podle § 35 odst. 2 tr. zákona je soud povinen uložit souhrnný trest dle zásad stanovených v odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

V citovaném zákonném ustanovení jsou stanoveny základní zákonné předpoklady pro aplikaci souhrnného trestu, přičemž další nezbytnou podmínkou je právní moc rozsudku, k němuž má být souhrnný trest uložen, jakož i faktická existence výroku o trestu, který má být zrušen. V posuzovaném případě vycházel samosoudce z předpokladu, že časová posloupnost jednotlivých protiprávních útoků a existence pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 2 T 133/2006, odůvodňují závěr o uložení souhrnného trestu k citovanému rozsudku. Premisa o existenci pravomocného výroku o trestu z výše citovaného rozsudku však byla pouhým ničím neověřeným předpokladem, neboť při studiu konkrétního spisu, pokud by ho měl samosoudce k dispozici, by zjistil, že v době, kdy takto zamýšlel rozhodnout, už výrok o trestu z rozsudku sp. zn. 2 T 133/2006, neexistoval, byv zrušen výrokem o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 4 T 41/2007. Je proto na místě vyslovit závěr, že uložením souhrnného trestu v rozsahu učiněném samosoudcem v rozsudku, jež je napaden stížností pro porušení zákona, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona, neboť z jeho zákonných hledisek při ukládání souhrnného trestu nevycházel.

Samosoudce v posuzované věci pochybil také z hlediska absence úvah o možném uložení společného trestu dle zásad uvedených v ustanovení § 37a tr. zákona. Podle tohoto zákonného ustanovení odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zákona), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až 37 tu platí obdobně.

V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že každý útok, a to jak útok popsaný ve stížností pro porušení zákona napadeném rozsudku, tak útoky popsané v rozsudku sp. zn. 4 T 41/2007, kvalifikované jako trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, sám o sobě naplňuje zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona. Způsob provedení dílčích útoků je podobný, lišící se jen v nepodstatných detailech. Zcela zřejmá je i časová souvislost těchto útoků, které byly spáchány v rozmezí jednoho týdne, je dána souvislost místní, jakož i zcela zřejmý jednotící záměr obviněné v těchto druzích útoků proti majetku pokračovat. Tento záměr obviněné odůvodňovala její osobní situace, kdy v době uzavírání smluv byla těhotná, bez finančních prostředků a stálého příjmu, přičemž takto páchanou trestnou činností řešila svou svízelnou finanční situaci. Je tak mimo pochybnost, že skutek, který byl předmětem řízení u Okresního soudu v Bruntále ve věci sp. zn. 1 T 52/2009, byl dílčím útokem pokračujícího trestného činu, za jeho dva dílčí útoky byla obviněná odsouzená ve věci téhož soudu pod sp. zn. 4 T 41/2007. Byť se škody způsobené jednotlivými útoky pokračujícího trestného činu sčítají, v daném případě součet způsobených škod nebude odůvodňovat užití přísnější právní kvalifikace činu dle § 250 odst. 3 tr. zákona.

Všechny výše popsané dílčí útoky pokračujícího trestného činu byly spáchány v průběhu měsíce srpna 2005, tj. před tím, než Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně vyhlásil dne 3. 7. 2007 odsuzující rozsudek pro jiný trestný čin téže obviněné a tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 3. 2008. Za zjištěného stavu věci měl Okresní soud v Bruntále ukládat společný trest zároveň jako trest souhrnný, t.z. konkrétně zrušit celý rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 4 T 41/2007, současně zrušit výrok o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 2 T 133/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí a jejich části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté při vázanosti skutkovými zjištěními z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 4 T 41/2007, rozhodnout o vině pokračujícím trestným činem včetně nového dílčího úroku, a uložit společný souhrnný trest za veškerou sbíhající se trestnou činnost, jejíž součástí je i pokračující trestný čin podvodu.

Stížnost pro porušení zákona byla stěžovatelem podána důvodně podle § 266 odst. 1 tr. řádu, neboť řízení bylo zatíženo shora uvedenými vadami, jimiž došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné. Důvodně bylo užito i ustanovení § 266 odst. 2 tr. řádu, neboť z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že ačkoliv obviněné měl být uložen jediný společný souhrnný trest, v současností jí byly uloženy dva tresty odnětí svobody z rozsudků Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 4 T 41/2008 a 1 T 52/2009, které jsou ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu a zcela zjevně odporují také hlediskům stanoveným pro plněná zákonného účelu trestu. Součet uvedených trestů činí tři roky a osm měsíců, byť při zákonném uložení trestu byla obviněná ohrožena trestní sazbou s maximální hranicí tři roky. Takto uložené tresty nelze akceptovat, neboť jde o tresty nepřiměřené, představující zjevný exces při jejich ukládání.

Závěru o zřejmé nepřiměřenosti trestů svědčí i zjištění, že ve věci sp. zn. 4 T 41/2007, bylo usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 1. 2011 nepravomocně rozhodnuto, že se v této věci původně podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná a stejný procesní postup lze očekávat ve věci sp. zn. 1 T 52/2009, vzhledem k tomu, že obviněná řádně neplní svou vyživovací povinnost.

Vzhledem k výše uvedené argumentaci poté Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009, a v řízení, které mu předcházelo, byl v části, jež se týká obviněné L. C. porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2 tr. zákona a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch této obviněné. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud napadený rozsudek v části, která se týká obviněné, zrušil v celém rozsahu, stejně tak zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu v Bruntále, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v nově provedeném hlavním líčení doplní dokazování čtením aktualizovaného rejstříku trestů, jakož i čtením spisů tohoto soudu 4 T 41/2007 a 2 T 133/2006, které si k provedení důkazu opatří. Teprve po takto provedeném doplnění dokazování může rozhodnout o volbě adekvátního druhu trestu a stanovit jeho zákonnou výměru tak, aby plně konvenovala požadavkům stanoveným v § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zákona. V této situaci však musí zohlednit i skutečnost, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněné a výsledkem nově provedeného řízení nesmí být zhoršeno rozhodnutí v její neprospěch zákaz reformationis in peius (§ 273 tr. řádu).

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opraný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á